Vítězem jsou velké koalice a staré tváře
Pokud volební vyjednávání dopadnou tak, jak to nyní vypadá, půjde o první politickou prohru premiéra Petra Nečase od jeho nástupu do čela ODS. A půjde o prohru, která může mít nepříjemné důsledky pro další osud celé strany. A také může hodně zhoršit vztahy ve vládní koalici.
Spojení ODS a ČSSD v Praze se jeví jako špatná volba pro obě strany. I levicoví pražští politici mají za sebou roky působení v komunálních podnicích a spoluodpovědnost za spoustu skandálů, které se v minulých letech provalily. Obě strany proto daly svým kandidátkám čisté tváře. V případě ODS gynekologa Bohuslava Svobodu, socialisté voličům nabídli Jiřího Dienstbiera mladšího. Pokud se nyní na magistrátu místo nich objeví sousoší Blažek, Klega, Richter z ODS a Hulínský, Poche z ČSSD, budou si Pražáci pořádně protírat oči. Takhle čištění městských kanálů opravdu nevypadá.
Petr Nečas do pražské kampaně investoval hodně osobního politického kapitálu a jeho podpora Bohuslavu Svobodovi byla v Praze viditelná na každých sto metrech. Teď si oči asi protírá také, byť jako zkušený politik s něčím takovým musel počítat.
Pokud však budou vyostřené vztahy centrálního vedení ODS a klíčové pražské organizace pokračovat, a to v případě velké koalice nepochybně budou, protáhne se i lítý boj o skutečný vliv na chod této strany. A ten bude spočívat především v obklopení Nečase lidmi spojenými se strukturami, které dost razantně vymetl červnový kongres. O tom, že v očích voličů bude obraz dosud dominantní pravicové strany dramaticky poškozen, není třeba pochybovat.
Vývoj v ODS nemůže zůstat bez odezvy ve vládní koalici. Zvláště když velké koalice vznikají i v dalších velkých městech a je zjevné, co v souboji idejí a komunálních kšeftů a kšeftíků vítězí.
Pozice TOP 09, a zejména Miroslava Kalouska bude sílit s vývojem volebních preferencí a zjevná neláska mezi ním a Nečasem bude viditelná čím dál více. Také Věci veřejné, které ve volbách valně neuspěly, budou chtít na vnitřních sporech v ODS vydělat.
Miroslav Kalousek i véčkaři by však měli být ve svém tlaku na oslabeného Nečase velmi obezřetní. Ostré střety s koaličními partnery totiž vzbudí v ODS nyní spící a hodně skryté příznivce velké koalice s ČSSD i na vládní úrovni. A pokud nebude mít premiér dost politické síly a za sebou reformní výsledky, může to nejstabilnější vládu Česka od roku 1992 docela slušně rozkývat.
Popravdě řečeno, ony reformní výsledky jsou naprosto zásadní záležitostí. Je přitom evidentní, že v klíčových otázkách, jako je reforma penzí, zdravotnictví i daní, se všechny tři strany poměrně zásadně rozcházejí v názorech a dosáhnout kompromisu bude vyžadovat bolestivé ústupky na všech stranách. A v rozhádané vládě se nikomu žádné bolestivé kompromisy dělat nechce.
K tomu si přepočtěme skutečnost, že žádná vláda nevydrží bez nějakých, často velmi výrazných personálních změn celé volební období a na nich se bude muset Nečas s koaličními partnery také složitě dohadovat. Byť již dnes je celkem jasné, kdo na svůj resort stačí, a kdo ne.
Bylo by třeba dlouhého a trpělivého vyjednávání, pro něž má Petr Nečas hodně předpokladů a už jako ministr dokázal, že to opravdu umí. Jenže na dlouhé vyjednávání není čas. Co se nestihne protáhnout legislativním procesem do jara roku 2012, už patrně neprojde. Na podzim pak totiž přijdou krajské volby a po nich začne boj o výsledek v parlamentních volbách v roce 2014. Zkušenost s tím, jak takový boj může vypadat, máme z Topolánkovy éry. Nenajde se mnoho lidí v politice ani v byznysu, kteří by si přáli tohle opakovat.
Každopádně nadcházející zima v politice podle předpovědí vypadá trochu nezimně. Plná bouřek, hromů a blesků. Ale pořád žije naděje, že předpověď počasí nemusí vyjít.
