Důvody pro návštěvu této restaurace jsem měl dva: počínající déšť, který hrozil stát se krupobitím, a ona prazvláštní transpozice slova „Sokol“ uvedená v závorce. Kdo má takový nápad, nemůže být průměrný, říkám si, prchaje před prvními těžkými kapkami do nitra podniku. První pohled na interiér domněnku o invenci provozovatele bohužel nepotvrzoval. Relativně rozměrný lokál s trochu krkolomným vchodem, skrze nějž lze popatřit na zázemí ne zrovna lákající, je proveden ve vysokém dřevěném obložení, nad nímž září oranžová barva červnového západu slunce. Vysokánský strop opticky snižují dolů zavěšené lustry s prostými kovovými svítidly. Uvnitř stínidel zahlédnu barevné žárovky a děkuji za to, že denní světlo má zatím dost prostoru proniknout sem vysokými okny.
Restaurace je vcelku sympaticky rozdělena na malá pódia. Jedno je jakýmsi pivním barem, druhé běžným, jen do výše trochu „odskočeným“ posezením, připomínajícím „šámbr“. Prostoru dominuje rozložitý bar, připomínající koloniální tělesa tohoto typu v iberských podnicích. Masivní vyřezávané sloupy, mezi nimi řada polic. Tři patra nad pracovní deskou jsou opatřena slušným nábojem destilátů a likérů všeho druhu. Poslední řada těsně pod stropem, opatřená nízkým „zábradlem“, nese téměř jediné prvky výzdoby: kávomlýnky, všemožné tretky, lahve, a dokonce kolo sýra. Nevím, zda byl skutečný. Dále pár upomínek na sportovní klání, staré lyže či rakety, nějaké dobové fotografie a semtam plakát či reklama. A ještě: na bidýlku tam sedí zřejmě patron někdejších zakladatelů - lokál je situován v budově vinohradské sokolovny - vycpaný samozřejmě, ovšem ve stavu více než žalostném.
Nemohu nezmínit ještě jednu věc. Vcelku slušný mobiliář je „doražen“ zlepšovatelskou snahou - židle thonetky, které mají příjemnou povrchovou úpravu s akcentem na použitý materiál, kdosi opatřil děsivým emailovým kabátem. Notná vrstva podivné barvy a matný vzhled jsou děsivé, o moc hrůznější než v originální verzi ponechané židle barové ze stejné „stáje“.
Protože sedím uvnitř téměř sám, ostatní dali přednost zahrádce, těším se na koncert obsluhy, jak co do úrovně, tak i rychlosti. Nic z toho se však nekonalo. Děvčata se musela nejprve nakrmit sama, potom přišla řada na mne. Vybírám si z „umrněného“ lístku, předávám objednávku a sleduji, kterak se dívky činí. Jsou velice sympatické, leč s motorikou půlročního medvíděte. Což může být roztomilé, pokud ovšem kolem vás nenesou horkou polévku nebo hrozen plných půllitrů.
Po chvíli kratší než delší přinesla jedna ze servírek můj předkrm, restovaný kozí sýr s třešňovým džemem, toastem a míchaným salátem. Mezi dva krajíčky tmavého chleba se schovával kotouček sýra. Uložen byl na lůžku z trhaných salátových listů a celý ten „katafalk“, jakož i dno talíře byly bohatě potřísněny rudým džemem. Nad vzhledem nejásám, ale pouštím se do krmě s nadějí, že snad chuť bude lepší. Není tomu tak. Odkrývám sýr a zjišťuji důvod jeho maskování: na povrchu se černají fleky spáleniny a její odér po vysvobození vyráží k mému nosu. Uvnitř pak, jaká to náhoda, leží sýrec ohněm a teplotou nedotčen. Přestože se džem a salát snaží rozhojnit dvé nesourodých a zřejmě nezamýšlených chutí do jakéhosi harmonického finále, nedaří se to. Zřejmě už ani prvotní surovina nepatřila k tomu lepšímu, co se dá v segmentu kozích sýrů obstarat. Zplna se zde projevil fakt o nezbytnosti používání pouze těch nejlepších surovin. V každé úrovni. V tomto případě to bylo pravdou pouze u salátu, ale svěží, čerstvé listy nedokázaly ani při největší snaze zvrátit neveselé finále.
Posmutněle čekám na další akt neveselé frašky. Vepřová krkovice na houbách s rýží - dal jsem přednost „hotovce“, to snad nejde nezvládnout alespoň k prostřednímu uspokojení. A vida! První zarážející věcí byl už vzhled. Maso tonulo v tmavé louži bohatě proložené ostrůvky hub. Jenže - jako když rozlijete asfalt a roztíráte jej po chvíli delší, než je třeba, povrch zmatní, ztratí lesk a „odumře“, stalo se tak i s omáčkou. Dokonce mne jímá podezření, že byla připravena stejně jako sýr „s sebou“ a po celou dobu si tiše chladla a hutněla v kuchyni. Rýže slisovaná ve válečku byla mazlavá a lepila se k „podávkám“, jinak se neprojevila. Stejně se nevedlo ani masu. Plátek prostý vší chuti, nejspíše předpřipravený předvařením - coby univerzál ke všem sosům -, nedokázal ani s vydatnou porcí omáčky - množství houbiček až hořknoucí a výrazně „umělé“ - nabýt nijakého výrazu. Vláknitý, chuťově „vycmrndlý“ výraz, který jídlu ne-li neuškodil, potom rozhodně nepomohl. Drtil jsem bledavé „provázky“ mezi zuby a přemýšlel, jak lze dosáhnout tak dokonalého pocitu nulové chuti. Jako bych žvýkal krabici od bot. Vždyť přece krkovice i jen v průměrné úpravě je soustem plným šťáv! Neodbytně se mi vracely myšlenky na chuťově sterilní pokrmy v jídelnách školních i závodních.
Abych si Sokola užil, dopřávám si ještě trochu masochisticky dezert, taštičky plněné švestkovými povidly s ořechovým máslem. Pohled na krmi mrazí. Podobně „asfaltový“ mat a zvrásnělé škraloupy na hladině másla mi potvrzují vše. Je to vystydlé. Těsto s povidly se převaluje v ústech a lepí k patru, máslo tomu jen stěží odpomůže. Navíc drobně nasekané oříšky - ne, že by byly žluklé, ale mají k tomu zatraceně blízko. Zřejmě šlo o „archivní souběh“. Výsledkem bylo sousto ne nepodobné bílé lepicí pastě, po ořeších sladkobolně hořké, máslem rozbředlé. Sprejová šlehačka celý dojem jen podtrhla, roztekla se v minutě, ve struktuře se rozpadala a průmyslovou chutí jen umocnila nedobrý výsledek.
Do toho všeho, zřejmě abych si za své peníze opravdu užil, začaly vrtule rotující pod stropem vnášet do lokálu veškeré kuchyňské pachy. Bohužel zdaleka ne všechny libé. Sledoval jsem všechny ty, kteří si také dopřáli některé z jídel, a trochu škodolibě očekával alespoň malý náznak překvapení. Nic z toho jsem však nezaznamenal. Odpověď na dotaz po spokojenosti hostů mé chmury nijak nerozjasnila: „Všichni jsou tu spokojený, pivo je super, zahrada bezva a jídla dlabou s boulema za ušima!“ Pokud je tohle průměr střední, tedy nejčetnější skupiny restaurací, potom nám pomáhej pánbůh.
Dvě stě a pět korun je suma jedna z nejmenších, jakou jsem kdy platil. Viděno pod tímto úhlem je všechno v pořádku. Nenechte se ale mýlit, služby ani kvalita jídla neodpovídaly ani této zdánlivě nízké ceně. Nevím už, kdo to byl, ale někdo zkušený z branže shrnul jeden z pohledů na gastronomii do věty: „Průměrnost znamená, že jste buď nejlepší z nejhorších, nebo nejhorší z nejlepších!“
Value for Money 5/10
Plus - patrná snaha některých servírek, byť neohrabaná
Minus - opovážlivé spoléhání na milost hosta
Restaurant Sokol (So Kool)
Polská 1, 120 00 Praha 2
tel.: +420 608 231 033
- Otevírací doba: Po-Ne 11.00-24.00
- Počet míst: restaurace 65, zahrádka 100
- Druh kuchyně: mezinárodní s výběrem českých pokrmů
- Přijímané platební karty: ne
- Jídelní lístek: čeština
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina
- Země původu nabízených vín: Česko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 5 bodů z 10
Prostírání 5 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 5 bodů z 10
Chování personálu 5 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 10 bodů z 20
Celkem: 30 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Nakládaný hermelín s papričkou 45 Kč
Omeleta ze tří vajec s tím co chcete (šunka, sýr, žampiony) 45 Kč
Domácí bramboračka s houbami 25 Kč
Cesar salát s krutóny, parmesánem a kuřetem - velký 85 Kč
Fusilli s tomatovou omáčkou, olivami a kousky kuřete 79 Kč
Hovězí guláš s cibulí a houskovým knedlíkem 200 g 85 Kč
Filet z pangasiuse, smaetanový špenát a bramborové pyré 200 g 115 Kč
Steak z máslové ryby v tomatové omáčce a bramborové gnocchi 200 g 145 Kč
Kuřecí „Ric Kasimir“ s rýží (kuřecí maso, karí omáčka, bambus, ananas) 85 Kč
Vepřová panenka pečená s rozmarýnovou omáčkou 200 g 135 Kč
Biftek (propečený jak chcete) s pepřovou omáčkou 190 Kč
Kuřecí prso, kuřecí přírodní omáčka, dušená rýže 200 g 125 Kč
Sendvič s mozzarellou a rajčetem 45 Kč
Švestkové knedlíky s mákem a máslem 45 Kč
Horké maliny s vanilkovou zmrzlinou a šlehačkou 35 Kč
Výběr z nápojového lístku:
Gambrinus 10o 0,5 l 24 Kč
Gambrinus 10o 0,3 l 15 Kč
Pilsner Urquell 12o 0,5 l 29 Kč
Pilsner Urquell 12o 0,3 l 20 Kč
Velkopopovický kozel tmavý 0,5 l - lahev 22 Kč
Radegast 0,5 l - lahev 22 Kč
