A dost!

Významní podnikatelé vyzývají voliče, aby nepodporovali další narůstání státního dluhu

[perex]
Česká republika v současnosti dluží 1,3 bilionu korun. A bude hůř. Při aktuálním deficitu státního rozpočtu narůstá celkové zadlužení tempem více než 400 milionů korun denně. Deseti významným českým byznysmenům, vítězům prestižní soutěže Podnikatel roku, teď došla trpělivost. Sepsali proto výzvu proti zadlužování, kterou týdeník EURO přetiskuje v plném znění.

*
BOX:
Podnikatelé České republiky vyzývají: Nenechme naši zemi zbankrotovat! Dluhy se týkají každého z nás! Před dvaceti lety po sametové revoluci jsme měli smělé plány předehnat Evropu a krásné sny o životě v blahobytu. Přežili jsme divokou privatizaci, úsporné Klausovy balíčky, různé vlády i tu poslední úřednickou… Nastavené kormidlo, navíc zablokované hospodářskou krizí, nás však vede úplně jinam než k blahobytu. Dnes má každý občan České republiky na bedrech neuvěřitelných 132 tisíc korun státního dluhu!!! My, naše děti, naše vnoučata. A smrtící spirála zadlužení se roztáčí čím dál rychleji. Všichni dohromady dnes dlužíme 1,3 bilionu korun a na konci roku 2012 to už bude 1,8 bilionu korun. Dovedete si takovou částku vůbec představit? Od roku 1993 Česko ze svého dluhu nesplatilo ani korunu, stěží splácíme jen úroky. Úroky z tohoto obrovského dluhu totiž představují za letošní a příští dva roky 215 miliard korun, ročně tedy v průměru 72 miliard korun! Víte, co to znamená? Víte, co bychom pořídili za zbytečně utracených 72 miliard? - Mateřská všech dnešních čerstvých maminek by mohla být 120 000 Kč, nebo - místo 13. důchodu 2000 Kč jednou za rok by všichni důchodci dostávali každý měsíc o 1700 Kč více, nebo - příspěvky na děti by mohly být téměř trojnásobné, nebo - každý občan by mohl dostat 7200 Kč od státu k Vánocům, nebo - plat státních zaměstnanců by mohl být měsíčně o 5000 Kč vyšší, nebo - rozpočet celého českého školství by se mohl navýšit o 60 procent, nebo - výdaje státu na vědu a výzkum by se mohly ztrojnásobit, nebo - jen za úroky na státní dluh v roce 2009 by mohli mít všichni občané ČR elektrickou energii zdarma! Bohužel to není vše. Plánujeme se zadlužovat donekonečna. I nadále se počítá se schodky státního rozpočtu. A to v situaci, kdy se rodí stále méně dětí, lidé se dožívají vyššího věku a čerpají dražší zdravotní a sociální péči. Prognóza? Za deset let bude Česká republika dlužit přes tři biliony korun! A na úrocích do té doby zaplatíme 900 miliard korun.
Jako podnikatelé jsme zvyklí na riziko a musíme počítat s problémy. Za svá špatná rozhodnutí také ručíme celým svým majetkem, na rozdíl od politiků, kteří nedávají všanc vůbec nic. Proto odmítáme hazard s celou Českou republikou, která kvůli nezodpovědnému hospodaření míří mílovými kroky ke státnímu bankrotu. Ekonomické fiasko není imaginární problém, který se nás netýká. Naopak, tvrdě ho pocítíme všichni na vlastní kůži. Bohužel nejvíce to odnesou ti nejchudší. To vám ale politici neřeknou! - Zadlužování je hrozivá spirála: čím více dlužíme, tím více jsme rizikoví a tím vyšší jsou úroky. I díky tomu dnes dlužíme 6,5krát více než v roce 1996. Dluhy státu i úroky za ně se platí z daní. Vyšší daně budeme platit všichni – ať už ze mzdy nebo zisku, nebo v obchodech jako vyšší ceny za potraviny nebo benzin. - Nezvratné důsledky zadlužování jsou: stěhování firem ze země, propouštění, další snížení příjmů státu, snižování sociálních dávek a nutné zdražování kvůli zvyšování spotřebních daní a DPH. Příklady už tu máme – nedávno Argentina a Maďarsko, dnes Irsko, pobaltské státy a Řecko a žhavými kandidáty jsou Portugalsko, Španělsko a Itálie. Bylo by naivní si myslet, že dluhy státu jdou mimo nás. Stát si půjčuje převážně v zahraničí od jiných států a bank a dříve nebo později bude muset své dluhy splatit. Tak jako my všichni, když si půjčíme. Vždyť mnozí lidé už s osobním bankrotem a exekucemi mají své zkušenosti.
Nedejte se opít rohlíkem a nevěřte slibům o 13. důchodech, vysoké mateřské a penězích pro všechny na dluh. Výkonnost naší ekonomiky na to dosud bohužel neměla a dlouho ještě mít nebude! Neposlouchejte argumenty, že ve srovnání s potenciálními bankrotáři jsme na tom docela dobře. Nebýt zadlužen znamená být svobodný. A to přece chceme.
O politice a politicích si každý myslíme svoje. Sliby a nesplněné sliby jsou na denním pořádku. Jsme toho názoru, že nejdříve se musí hodnota vytvořit a až poté spotřebovat – ne naopak! Chceme-li si půjčit, musíme mít jistotu, že budeme mít na splátky i s úroky. Nechceme, aby dnešní „blahobyt“ byl zaplacen bankrotem našich dětí! Proto vyzýváme všechny občany České republiky: Nenechme naši zemi zbankrotovat! Nepodporujte bezbřehé rozdávání státu, nevolte populistické proklamace a svůj hlas dejte tomu, kdo nás chce z dluhové pasti vyvést. Vždyť dluhy se musí platit! Vyzýváme také všechny Manažery roku, Firmy roku, Živnostníky roku a finalisty všech těchto soutěží, ale i členy Svazu průmyslu, Hospodářské komory a všechny rozumné občany, aby se k naší výzvě připojili na **www.stopzadluzovani.cz**. [popisky - portréty]
Kateřina Janků, generální ředitelka společnosti Moravia IT, Podnikatelka roku 2000
Zdeněk Jandejsek, generální ředitel společnosti Rabbit Trhový Štěpánov, Podnikatel roku 2001
Kvído Štěpánek, ředitel společnosti Isolit-Bravo, Podnikatel roku 2002
Zbyněk Frolík, generální ředitel společnosti Linet, Podnikatel roku 2003
Miroslav Říhák, předseda představenstva společnosti Anect, Podnikatel roku 2004
Radim Jančura, majitel společnosti Student Agency, Podnikatel roku 2005
Pavel Juříček, generální ředitel společnosti Brano Group, Podnikatel roku 2006
Tomáš Březina, generální ředitel společnosti Best, Podnikatel roku 2007
Vladimír Kovář, generální ředitel společnosti Unicorn, Podnikatel roku 2008
Eduard Kučera, generální ředitel společnosti Alwil Software, Podnikatel roku 2009 *

[text]
S myšlenkou napsat výzvu proti zadlužování přišel při únorovém vyhlašování Podnikatele roku na pražském Žofíně Zbyněk Frolík. „Téma státního zadlužování a jeho důsledků se dotýká téměř všech lidí a bylo často probíráno těmi, kteří se večera na Žofíně zúčastnili,“ popisuje zrod iniciativy generální ředitel společnosti Linet.
Politici si dle Frolíka kupují voliče bonbonky typu dvoutisícového důchodu navíc, řada lidí ale příslušenství dluhu nechápe a má pocit, že se nic neděje. Státní dluh však není imaginární číslo a jen úroky budou v následujících třech letech činit v průměru 72 miliard korun ročně. Od roku 1993 přitom Česko nesplatilo z dluhu ani korunu. „Řekli jsme si, že je třeba obyčejným voličům vysvětlit, jak jsou výdaje za úroky asociální a o co přicházíme, respektive kde jinde by se daly tyto peníze použít,“ vysvětluje šéf Linetu. Jeho společnost působí například v Itálii nebo ve Španělsku, kde nyní museli přistoupit k drastickým škrtům. „Lidé v Česku si neuvědomují, že když bude státní dluh stále narůstat, přijdou státní bankroty a restrikce – v eurozóně i v zemích s národními měnami – v neprospěch Evropy a naopak ve prospěch dolaru a asijských zemí,“ dodává Frolík.

Bez iluzí

Výzvu v první fázi podepsali všichni výherci Podnikatele roku za deset let konání soutěže vyhlašované poradenskou společností Ernst & Young. O jejím reálném dopadu si většina z nich příliš velké iluze nedělá. Jak říká majitel společnosti Student Agency Radim Jančura, „nezachráníme svět, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Iniciativa dle jeho názoru není proti levici nebo pravici: „Všichni chceme jistotu. A aby se levicová politika dělala tak, aby nezruinovala tento stát.“
„Nevím, jestli máme vliv a zda si nás lidé váží, ale když deset podnikatelů sepíše něco, co trápí každého občana, nějaký dopad by to mít mohlo,“ neztrácí naději generální ředitel společnosti Brano Group Pavel Juříček a rezolutně dodává: „Všichni už máme plné zuby toho, jak korupce a vše, co s ní souvisí, ožebračila stát. Nemělo by nám to být jedno a obě velké strany by měly mít utrum.“
Ředitel Isolitu-Bravo Kvido Štěpánek si od textu slibuje, že se lidé trochu proberou, a doufá, že to bude kapka, která pomůže vyhloubit pomyslný kámen a posune veřejné mínění správným směrem. „Nejhorší bude mlčení, toho se bojím a bohužel to trochu očekávám,“ dodává Podnikatel roku 2002. Dle generální ředitelky společnosti Moravia IT Kateřiny Janků je důležité dostat téma dluhu co nejvíce na veřejnost, aby bylo na očích a nezapomnělo se na něj. Podle Janků „nelze dluh zvyšovat donekonečna a jednou ho budeme muset splatit“. Tedy ne my, ale naše děti.
V tomto duchu apeloval Zbyněk Frolík minulý týden během konference k 10. výročí soutěže Podnikatel roku na všechny podnikatele, živnostníky i běžné občany, aby na své internetové stránky umístili dluhové hodiny Aleše Michla z Raiffeisenbank (www.verejnydluh.cz).

Osobní zájem

Přestože je výzva určena zejména voličům, podnikatelé věří, že neprojde bez povšimnutí ani u politiků. „Chtěl bych, aby se naši zástupci v Parlamentu zamysleli nad tím, jak řídí stát. Aby šetřili ne tam, kde to nejde, ale tam, kde by měli – ve státní správě, na počtu úředníků. Dnes je mnohem více papírování a úředničiny než za komunistických pořádků,“ říká generální ředitel potravinářského holdingu Rabbit Trhový Štěpánov Zdeněk Jandejsek.
Dle předsedy představenstva společnosti Anect Miroslava Řiháka naráží snaha vlády premiéra Jana Fischera ušetřit na předvolební období. „Nelze ale brát, když není. Člověk má někdy až pocit, že politici nejsou schopni přijít s normálním programem. Doma se ale chovají jinak, i tam mají své rozpočty, ale ještě jsem neslyšel o politikovi, který by zkrachoval. To znamená, že se jinak chovají ke státním penězům a jinak k vlastním,“ upozorňuje Řihák. Veřejnosti snad při použití konkrétních příkladů dojde, že peníze jsou pouze jedny a nedají se tisknout. „A když si je půjčím, musím je vrátit – to platí stejně pro lidi jako pro státy. Problémem je to, že státní dluh je obrovská až nepředstavitelná suma a panuje obecná představa, že stát si v případě problémů peníze dotiskne, což není pravda,“ dodává Řihák, Podnikatel roku 2004.
Ke schopnosti politiků dohlédnout dopady svých opatření na reálné podnikatele je značně skeptický majitel společnosti Best Tomáš Březina. „Nikdo z nich nemá představu o reálném životě, tím spíše životě podnikatele. Natož aby tušili něco o odpovědnosti,“ domnívá se Březina. A připojuje reálnou příhodu: „Během jedné konference jsme si povídali s jedním současným ministrem, tehdy náměstkem ministra, a on prohlásil, že má mnohem vyšší odpovědnost. Dostali jsme se do sporu, co si pod ní představuje. Já musím zajistit každý měsíc výplatu pěti stovkám zaměstnanců, zajistit pro firmu zakázky. Jakou on měl reálnou starost? Tři asistentky, a peníze mu přijdou pravidelně každý měsíc.“
Stejnou zkušenost z jednání na různá témata jako šrotovné či podpora inovací má i Juříček, podle něhož politici vůbec nerozpoznají, co je důležité, a co není. „Rozhodují se na základě toho, co je pro ně osobně podstatné. Jak říkal Werich, obklopí se kamarilou lidí, přestanou vidět souvislosti a myslí jen na sebe,“ upozorňuje ředitel společnosti Brano Group. Hlas podnikatele v západní Evropě je dle něj vážený, v Číně je to asi jinak, „ale tam se snad nechceme koukat“. Přitom firmy jsou tu od toho, aby táhly ekonomiku, a když není ekonomika v kondici, nemohou se saturovat ani sociální a další programy. Dle Juříčka se v Česku bohužel stále klade příliš velký důraz na solidaritu, a nikoliv na výkon a produktivitu.
Skeptická ve vztahu k politikům je i Kateřina Janků, podle níž mají již dnes firmy obavy z dalšího zvyšování fixních nákladů, takže nepřijímají nové zaměstnance. Jaké budou skutečné akce politiků, uvidíme až po volbách.

Není koho volit

Výzva je dle jejího iniciátora záměrně apolitická. „Podnikatelská obec má dnes obecně problém, koho volit. Obvykle platí, že čím jsou lidi vzdělanější, tím jsou pravicověji orientováni. Po politicích ale chtějí, aby – káží-li vodu – také skutečně vodu pili. Levicoví voliči ,svým‘ politikům excesy obecně více tolerují,“ říká Frolík. Signatáři chtějí voliče upozornit, že cesta ze státního dluhu nevede přes zvýšení daně podnikům a utlumení jejich výkonnosti. „My jsme na politice nezávislí a zase tak moc politiky nepotřebujeme. Podniky jsou svobodné, a když se jim nebude situace zamlouvat, odejdou,“ varuje ředitel Linetu.
Tomáš Březina se sice nedomnívá, že by bylo jednoduché přemístit velkou výrobní firmu, jakou je jeho Best, nicméně určitě lze dle něj podnikat veřejné nátlakové kroky. „Ale upřímně, bez celospolečenského zlepšení politické a následně ekonomické situace to nepůjde,“ podotýká.
Výzva podnikatelů by neměla zůstat bez odezvy. Tím spíše, připojí-li se k ní další. Ani hlas prvních deseti signatářů není zanedbatelný, uvážíme-li, že má váhu zhruba šestnácti miliard korun obratu, které jejich firmy dohromady vygenerovaly v loňském roce. Naslouchat by mu měli voliči i politici. Stát je svým způsobem taky podnik a měl by prosperovat. Nedokázal-li to dosavadní management, je třeba ho vyměnit. Máme ale kde brát?

(box)
Recept prezidenta Svou představu o cestě z dluhové pasti nastínil i prezident Václav Klaus v projevu na Žofínském fóru 16. března.

● Snižovat roli státu v naší ekonomice a spolu s tím i objem peněz vybíraný z kapes daňových poplatníků a dávaný k přerozdělování politikům, státním úředníkům a lobbistům na ně napojeným.
● Omezovat přebujelé sociální výdaje a provést důsledné reformy našeho důchodového systému i našeho zdravotnictví. ● Zapomenout na zvyšování daní lidem, kteří pracují, a firmám, které vytvářejí pracovní příležitosti. ● Sáhnout na daňové úlevy pro různé vlivné zájmové skupiny, neboť neexistují žádné výlučné a privilegované skupiny, kterých by se pokles rozpočtových možností neměl dotknout.
● Radikálně omezit subvence pro ekonomicky neúnosné alternativní zdroje energie.