Počínání germánských hord v dobytém Římě připomíná realizace politických dohod mezi ČSSD a ODS. Ve čtvrtek se předseda vlády Miloš Zeman pochlubil, že se ekonomika země zvedá z prachu. I objektivní pozorovatel musí uznat, že zásluhu na tom má i současná vláda přinejmenším tím, že neškodí a úkoly, které dostane na stůl, řeší sice pomalu, ale bez větších chyb. Hned v pátek však poslanci obou stran zasadili těžkou ránu prestiži země v zahraničí a vážně ohrozili stabilitu měny. Nová podoba zákona o České národní bance je naprosto jednoznačně v rozporu s požadavkem nezávislosti centrálních bank a pozměňovacími návrhy se do ní dostala ustanovení, před nimiž Českou republiku varovala Evropská komise i Evropská centrální banka. Pro ukojení osobní averze předsedy ODS a Poslanecké sněmovny Václava Klause k ČNB a zejména k osobě jejího guvernéra Josefa Tošovského tak 121 poslanců dvou politických stran schválilo zákon porušující platnou ústavu a přijalo ustanovení poškozující národní zájmy.
Proti změně jmenování členů bankovní rady se staví jen málokdo. Neexistuje důvod, proč by se prezident neměl o jmenování lidí ovlivňujících hodnotu úspor obyvatel země radit s jinými ústavními činiteli při zachování kritérií odbornosti a apolitičnosti. Proč však bylo toto ustanovení vsunuto do zákona o ČNB, když tuto pravomoc prezidenta stanovuje Ústava České republiky a v té je stále ještě napsáno, že do toho prezidentovi nikdo nemá co mluvit? Je to proto, že na ústavní změny opozičně smluvní mašinérie nestačí? Je přece jasné, že tento paragraf smaže Ústavní soud bez dlouhého přemýšlení. Jde nepochybně o deklaraci toho, že smluvně opoziční strany nesouhlasí se současným složením bankovní rady a chtějí změnu. To je jednoznačný projev vůle zákonodárců zasahovat do měnové politiky a ovlivňovat ji.
Zároveň se v novele objevuje ustanovení, že Poslanecká sněmovna bude schvalovat provozní rozpočet ČNB. Znamená to, že politické strany budou vyjednávat o tom, kolik bude v ČNB pracovat lidí, jaké budou mít platové i další pracovní materiální podmínky. Jestli tohle není flagrantní porušení principu nezávislosti, pak už nevím, co by jím mohlo být. Snad jen Milošem Zemanem prezentovaná uraženost, že ČNB své slovní intervence na devizovém trhu nekonzultuje s vládou. Ke čtvrtečnímu prohlášení Luďka Niedermayera, že je současný kurs nadhodnocený, prohlásil zcela bez obalu: „Myslím, že právě tato věc by se měla stát předmětem konzultací. Otevřenější snahu vlády vměšovat se do měnové politiky si lze těžko představit. Snad jen, že by pan premiér pověřil Miroslava Šloufa stanovováním klíčových úrokových sazeb. Rozhodnutí by pak mohl nosit ze Strakovky k Prašné bráně poslíček. Stylovější by však bylo posílat podobné projevy muzeálních ekonomických názorů potrubní poštou.
Je zjevné, že ČSSD po veřejnoprávních médiích dala v plen svým smluvně opozičním partnerům další nezávislou instituci. Tentokrát se to však neobejde bez velmi negativního ohlasu ze zahraničí. S takovým zákonem o centrální bance do Evropské unie vstoupit nelze. Na to však naši politici většinou kašlou. Kupodivu se ale tentokrát sociálnědemokratičtí poslanci vykašlali i na zájmy vlastní strany. Nelze si nevšimnout, že se zcela jednoznačně postavili proti svému ministru financí Pavlu Mertlíkovi, a dali tím najevo, že jsou ochotni v zájmu zachování opoziční smlouvy hodit ho přes palubu. To ODS požaduje už dávno, navíc její poslanci chtějí v kauze IPB krvavou oběť na vládní straně. Proč sociální demokraté v případě zákona o ČNB raději nehledali pomoc u čtyřkoalice, aby dali Václavu Klausovi najevo, že je nemůže vodit na vařené nudli? Na to myslící člověk odpověď nenajde.
