Cena Jindřicha Chalupeckého, určená pro výtvarníky do pětatřiceti let, bude letos udělena již po šestnácté, přesto stále zůstává prakticky neznámá. „Společenská prestiž ceny vychází ze zájmu české společnosti o výtvarné umění v současné době a samozřejmě je poplatná tomu, jak velký prostor dostává současné české výtvarné umění v médiích,“ říká Dan Merta, tajemník pořádající Společnosti Jindřicha Chalupeckého. Výtvarnou scénou je však podle něj respektována a to, že se koná po šestnácté, je mu důkazem její životnosti a oprávněnosti.
Dalo by se polemizovat, zda k malé popularitě ceny nepřispívají i její organizátoři špatnou komunikací s médii či jejím neustálým stěhováním z místa na místo, v zásadě má však Merta pravdu. Pokud jde o její úroveň a kvalitu oceňovaných autorů, zvlášť když ji srovnáme s jinými oborovými cenami, jako jsou Czech Press Photo, Grand Prix Obce architektů nebo designérská cena Vynikající výrobek, přívlastek prestižní si Cena Jindřicha Chalupeckého zaslouží ze všech nejvíce. Na rozdíl od jmenovaných soutěží totiž nejde o cenu za konkrétní dílo, ale o obecnější ocenění toho kterého autora za jeho příspěvek českému umění. Seznam finalistů a laureátů minulých ročníků lze již číst jako poměrně reprezentativní slovník typu Kdo je kdo v současném českém umění.
Letošními finalisty, s jejichž tvorbou se bude možné od 4. listopadu seznámit na výstavě v Městské knihovně v Praze, jsou Zbyněk Baladrán, Josef Bolf, Jakub Hošek, Alena Kotzmanová, Jan Šerých a Kateřina Šedá. Že by sázkové kanceláře vypisovaly kurzy na vítěze, jako je tomu v případě britské Turnerovy ceny, se asi hned tak nedočkáme, víc pozornosti by si však zasloužila. Třeba jen proto, že může být pro začínajícího sběratele dobrým pomocníkem k orientaci v současném umění. To, že například David Černý (jak říká v interview v tomto vydání magazínu E8), laureát ceny za rok 2000, dosud neprodal jediné své dílo českému sběrateli, je neuvěřitelné a tristní.
ČLÁNKY DO MAILU