Správný přístup je v regionální i globální konkurenceschopnosti
Záměrně jsem si počkal, až od parlamentních voleb, které do premiérského křesla vynesly předsedu ČSSD Vladimíra Špidlu, uplyne nějaký ten měsíc. Nechtěl jsem, aby se můj příspěvek utopil v atmosféře tradičních povolebních šarvátek a politických antagonismů. Jde o pohled politicko-ekonomickým prizmatem, které by v nadcházejících měsících mohlo inspirovat praktické kroky české vlády, jakkoli si uvědomuji, že můj příspěvek mohou někteří vzít jako provokaci teoretického ekonoma.
Devadesátá léta.
Nabízím několik postřehů, které by mohly rozproudit odbornou debatu o tom, jak nadcházející období zvládnout pokud možno co nejúspěšněji. Vzhledem k tomu, že na konci příštího roku může být již definitivně narýsována architektura rozšíření Evropské unie, diskuse a konfrontace odlišných stanovisek nabývají na významu.
Hlavním úkolem devadesátých let mělo být prosadit skutečnou ekonomickou transformaci, která by dokázala hospodářství revitalizovat tak, aby získalo punc atraktivity a lákalo do země dostatek zahraničního kapitálu. V 90. letech se zdálo, že ani silný koktejl monetárně fiskálních opatření nebude stačit na to, aby se ekonomika ve střednědobém výhledu vzpamatovala. Začaly se objevovat sociální problémy, které celému systému zasazovaly stále tvrdší rány a zcela zbytečně a bezdůvodně nutily strádat některé třídy obyvatelstva. Ve druhé polovině 90. let se česká ekonomika stala zřejmě jedinou středoevropskou ekonomikou s negativním růstem HDP (-1 procenta v roce 1997, -2 procenta v roce 1998 a téměř na nule v roce 1999).
Od roku 1997 také začala bobtnat nezaměstnanost. Miloš Zeman vyhrál volby proto, že české hospodářství zajíždělo do tunelu recese.
Inovativní podnikání.
Ambiciózní cíl by si však žádal novou interpretaci míry restrikcí v přísné a někdy nesmyslně tvrdé rozpočtové politice. Nosnými pilíři nové strategie se místo restrikcí měla stát kombinace určité formy intervence státu, efektivně fungujících institucí a pragmatické politiky veřejných investic. Tato kombinace by podporovala schumpeterovský typ podnikatele. Myšlenka inovativního podnikání rakouského ekonoma první poloviny minulého století Jasepha Aloise Schumpetera by transformaci centrální ekonomiky výrazně pomohla.
Výše uvedené implikuje rozumnou koordinaci monetární a fiskální politiky a uvážlivé investiční plánování zaměřené na domácí i zahraniční soukromý sektor, které by konečně přineslo ekonomické oživení a získalo si důvěru investorů.
Blížící se datum vstupu do Evropské unie musí politiky tlačit k tomu, aby takové strategii dodali na důvěryhodnosti. Každá vláda musí mít na seznamu svých priorit především tržní přístup a dotažení privatizace. Ty se musí stát nezbytnou součástí politiky nového člena Evropské unie.
Nová konstrukce.
Ačkoli navrhnout řešení, které by si dokázalo získat důvěru – krátce řečeno udržet očekávání rozumné ekonomické politiky a bezpečných výsledků – není zrovna snadné, mělo by se opírat o několik dalších prvků nově rýsované konstrukce, které by se vzájemně doplňovaly: a) Vytvořit podmínky pro vznik stabilního podnikatelského prostředí. Vzhledem k setrvačnosti ekonomických tlaků je však téměř nemožné snažit se dosáhnout nulové inflace. b) Není sporu o tom, že centrální banka musí i nadále zůstat garantem stabilního monetárního a fiskálního rámce. c) Všechna ministerstva si musí vytyčit cíle a navrhnout programy s cílem dlouhodobého oživení. Veškeré programy vládních výdajů by měly být podmíněny stanovením dlouhodobých cílů. d) Je třeba založit Českou investiční poradenskou radu, případně propagační investiční agenturu, která bude českou stranu v kontaktu s mezinárodními investory reprezentovat a poskytovat konzultace ohledně hospodářské soutěže. Úkolem této rady by bylo radit jednotlivým ministerstvům i vládě jako celku v tom, jaká opatření s ohledem na podporu investičních strategií volit. Měla by se soustředit především na identifikaci rizik, která by českou ekonomiku mohla ohrozit a odhadovat jejich dopad. Měla by také poukazovat na to, jakým způsobem lze co nejlépe napomáhat dalšímu toku zahraničního kapitálu do země a posilovat důvěru v české podnikání. Starala by se také o fiskální pobídky a budovala jiné cesty transferu moderních technologií do českých firem.
Všeobecná konkurenceschopnost.
Špidlova vláda si nesmí dovolit propásnout šanci na dosažení rychlého a dlouhodobého oživení ekonomiky. S ohledem na krátko i dlouhodobé přínosy jde o naprostou nezbytnost. Ve „větší“ ekonomice jsou přímé zahraniční investice (FDI) nesmírným přínosem – za podmínky, že sebou nesou zahraniční know-how, vyspělé technologie a komplexní síť vztahů mezi jednotlivými firmami a nadnárodními společnostmi. Tím správným přístupem k výše popsanému náročnému experimentu, který Českou republiku v následujících měsících čeká, je regionální i globální konkurenceschopnost.
