Partajní jednání skončila dočasným patem
Komunisté by v případných říjnových volbách předstihli všechny nekomunistické strany, do Parlamentu by vstoupili s podporou třiadvaceti procent hlasů. Občanskou demokratickou stranu by volilo jednadvacet procent voličů, ČSSD sedmnáct a půl procenta. Všeobecně, zase o důvod víc k blbé náladě. Jenom k ní? Experti se vzácně shodují: Komunistům nahrává stále silnější znechucení lidí z chování demokratických stran. „Za tento výsledek nesou přímou odpovědnost lidé, kteří se neumějí dohodnout. Když si v neděli pustím tři diskusní pořady a vidím lidi, kterým nenávistí svítí oči, ptám se, proč bych jim měl důvěřovat, když se neumějí dohodnout, ač vyznávají stejné politické ideologie, konstatuje sociolog Fedor Gál.
Politolog Rudolf Kučera varuje, že kvůli nedostatečnému připomínání čtyřiceti let komunistického režimu si lidé bývalá léta spojují už jen se sociálními jistotami, o něž během uplynulých deseti let přišli. Občany jednoduše více znepokojují jejich k aždodenní starosti než šarvátky politiků. Pohled na partajní scénu tak nabízí neblahou prognózu - volební preference Komunistické strany Čech a Moravy patrně ještě porostou. Jak říkají politologové, komunistické straně mimo všeho jiného hraje do karet, že se posledních deset let nepodílela na vládě a může hýřit populistickými sliby. Demokratičtí politici totiž s dohodou nepospíchají, ekonomická situace se také bude lepšit jen zvolna. Bohužel, hned tak zřejmě nezmizí ani fenomén, o němž hovoří politolog Petr Fiala.
V přednášce na téma Standardní politická situace, nebo zablokovaná demokracie? poukázal na funkci, kterou v řadě vlivných sdělovacích prostředků mají jakási zástupná politická témata. Totiž taková, při nichž mohou novináři, intelektuálové a ně kteří politici dokazovat svou morální nadřazenost nad svými soupeři nebo rovnou celou společností, ale při nichž není nutné předkládat konkrétní politické návrhy. „Do pozadí celospolečenské diskuse se tak dostávají reálné politické problémy, které občany skutečně trápí a jež v jiných zemích v centru pozornosti skutečně stojí - například rostoucí nezaměstnanost se značnými regionálními disproporcemi, bytová politika, otázka daní, rodinná politika nebo otázky vzdělávací politiky. Vzhledem k tomu, že jsou tyto problémy stavěny v mediálních diskusích až na druhé a další místo, nejsou jednotlivé politické strany nuceny dále specifikovat svá stanoviska k jednotlivým problémům a nejsou pak ani obecně známy varianty k vládním rozhodnutím, upozorňuje Fiala.
Lví podíl na tom, o čem se nyní debatuje jako o hlavním problému - zablokované demokracii - mají tedy tvůrci a účastníci veřejných debat. Podle Fialy je přitom evidentní a mnohokrát se v minulosti prokázalo, že značná část těcht o „tvůrců má dvojí či trojí ambici, kterou chtějí souběžně realizovat. Máme spoustu novinářů, kteří chtějí být politiky, řadu vědců, kteří chtějí být politiky, lékařů, kteří chtějí být politiky, dokonce i soudců, kteří chtějí být politiky. „Většina z nich chce být ovšem politiky bez rizika, tedy akceptovat jen určité stránky tohoto povolání: mít politickou moc, mít možnost ovlivňovat politiku, být známý, ale nikoliv přijmout politickou odpovědnost a riziko politické soutěže.
Riziko politické soutěže ovšem patrně nehodlají nést ani politické strany. Jinak by se jen těžko uchylovaly do takových uspořádání, která je chrání před formulací jakéhokoli konkrétního programu, a dokonce přímo nutí k záv azku nevstupovat na politickou scénu s vlastním myšlením. Klasickým příkladem může posloužit čtyřkoalice. Druhý týden vyjednávání, které by mělo přinést rozvázání svazku sociálních demokratů s občanskými demokraty, přinesl dočasný politický pat. Dva hlavní účastníci setrvali na výchozí pozici. ODS prosazuje superkoalici, Václav Klaus již i obecně n ačrtl její poslání: Nastolení nového politického klimatu, vytvoření pružnějšího programu pro nastartování ekonomického růstu země a pokus pohnout s několika vytýkanými body v hodnotící zprávě Evropské komise. ČSSD má v úmyslu prohloub it opoziční smlouvu. Ostatní politické subjekty jim sekundují nečinností. Předseda Unie svobody po schůzce s předsedou ODS tvrdí: „To, že jsme se sešli, nějaký signál je, přeložte si ho, jak umíte. Předseda KDU-ČSL už si ho přeložil. „To je taky dů ležité, aby lidé lidi spolu dobře vycházeli, komentoval setkání Jan Kasal. Komunisté vyšli s prohlášením, že mají dost odborníků na sestavení vlády.
Do diskuse po delší odmlce zasáhl i prezident Václav Havel. „Stoupá-li nápadně popularita komunistické strany, mělo by to podle mého mínění být výzvou pro demokratické strany, aby přestaly s různými koketériemi a hrát kami kdo s kým proti komu a zamyslely se nad programem země, nad vizí, nad její budoucností a byly schopny dodat lidem naději a vrátit smysl jejich eventuálním obětem, soudí hlava státu. A vyzývá strany, aby formulovaly obecně s rozumitelný, krátký a hezky česky napsaný program státu. Zda to znamená prezidentské přikývnutí až supervelké koalici, což by svůj význam mělo, je momentálně podružné. Otázka totiž je, jestli by demokratické strany vůbec byly schopny takový program sepsat. Když ani nechápou, že není nic pohoršlivého na tom, pokud se někdo s někým dohodne.
Občané, přesto nelámejte nad politiky hůl. Nějaké signály by tu byly. Přeložte si je, jak chcete.
Naštěstí ekonomika kráčí po vlastní cestě. České firmy po letech minulý měsíc prodaly za hranicemi mnohem více zboží, než se do země dovezlo. Nynější rozdíl ve výši 1,1 miliardy korun neohlásili statistici již pětapadesát měsíců. Vysoká inflace nehrozí, hospodářství mírně oživuje. Ekonomická situace se bude lepšit sice zvolna, ale určitě.
