Ta nenechavá socialistická ruka v našich kapsách prostě nedá pokoj. ČSSD opět tlačí na speciální bankovní daň, aby oškubala zlé bankéře a měla pro penzisty, kteří údajně nebudou muset chodit později do penze, ani platit během pracovní kariéry více peněz na pojistném. Vše prostě zaplatí vykrmení kapitalisté.
Člověka poněkud zarazí, co to naučili Janu Maláčovou na její alma mater v Londýně, ale v době, kdy lidovec Juncker žehná pomníku Karla Marxe darovanému městu Trevíru čínskými soudruhy, je to asi normální.
Takže si tu aritmetiku zopakujme ještě jednou. Bankovní daň má vynést nějakých 14 miliard ročně, což je nadsazené, protože jak ukazují zahraniční zkušenosti, banky se prostě umí zařídit podle poměrů. V penzijním systému podle Jany Venezuely Maláčové ale budou chybět stovky miliard.
Mělo by Česko zavést bankovní daň?
To je jedna věc. Tou druhou je to, že další zdaňování firem je věcí velmi ošemetnou. Tvrzení, že české firemní daně jsou nízké, je jednoznačnou a snadno dokazatelnou lží. Daně nelze porovnávat podle sazeb, ale podle toho, kolik se na nich vybere. Je skutečností, že v Evropské unii na nich vybírá v poměru k hrubému domácímu produktu více než my jenom Kypr, Malta a Lucembursko. Poláci, nebo Finové vyberou polovic.
Představa, že dodatečnou daň zaplatí akcionáři bank, je naivní, protože ji velmi snadno přenesou na klienty, a navíc mají tolik možností optimalizace, že nakonec výběr daní od bank může místo nárůstu klesnout. Zdanit lze pochopitelně další obory. Prvními v řadě by pak zřejmě byli telefonní operátoři a pak další regulovaná odvětví s vysokými zisky, ale také potřebou vysoké tvorby kapitálu.
A představa, že nadměrné ždímání firem se nepromítne do mezd a životní úrovně jejich zaměstnanců, je ekonomický nesmysl. Porovnání výnosů korporátních daní jasně ukazuje, že jsme už někde na hraně. A tak by možná nebyla až tak velká škoda, kdyby ČSSD ve volbách propadla pod pětiprocentní hranici, k níž momentálně nemá až tak daleko.
Čtěte další texty Pavla Párala
