Vypadají strašidelně. Děsivě. Mají trhavé pohyby a mnoho nožiček. Desítky výzkumných týmů vyvíjejí kybernetické pavouky, na nichž testují umělou inteligenci, ale i své mechanické či navigační nápady. Osminozí i šestinozí robotci se skvěle pohybují v terénu, proniknou kamkoliv, jsou laciní, mohou se dorozumívat v celých hejnech… Jen si vezměte zástupce druhu iSprawl. Ten vznikl na Stanfordově univerzitě a jeho otec Sangbae Kim nadělil tomuto mrňousovi rychlost 2,5 metru za sekundu! Podobnou hbitostí disponuje i kyberštěnice DASH z University of California. Opravdu ošklivý je Phoenix od firmy Lynxmotion, jenž nezapře inspiraci ve sklípkanovi. Ovšem u pavoukovitých to zdaleka nekončí.
„Byl jsem na workshopu o sledování chování hmyzu a zvířat pomocí videa. Let motýlů, vážek či netopýrů studují biologové, teoretičtí mechanici a specialisté na počítačové vidění, aby mohli stavět ,hračky‘ velikosti hmyzu se schopností létat. Takový projekt má například Harvardova univerzita; viděl jsem fotku zařízení vypadajícího jako malá vážka,“ řekl týdeníku EURO kybernetik Václav Hlaváč z ČVUT. Americká armádní agentura DARPA už pracuje na vývoji miniaturních létajících broučků Nano Air Vehicles (NAV) o rozměrech pár centimetrů, jež The Washington Post přezdívá „robobugs“.
Hlavním zájemcem o robohmyz je pochopitelně armáda. A to platí i o pavoucích. Zde vyobrazeného „sekáče“ šlechtí od roku 2008 zbrojařská firma BAE Systems. Před dvěma lety podepsala s armádou USA kontrakt ve výši 38 milionů dolarů na vývoj „mikro-autonomních systémů“, které budou využívány k boji v urbánním nebo členitém prostředí jeskyní (rozuměj v Iráku a Afghánistánu). Hbití špiclové se budou hodit. „Robotci rozšíří bojovníkův akční rádius tam, kde by musel hodně riskovat,“ tvrdí výzkumník Joseph Mait. Vědci a vojáci však musejí dávat bedlivý pozor, aby se jim pavouci někam nezaběhli. Infarktů by byly stovky.
