Siemens si může gratulovat, koupil mimořádně zdravou českou firmu
Mimořádný rok hned v několika ohledech zažívá letohradský výrobce elektrotechniky OEZ. Nejenže se v zimě spojil s gigantem Siemens, ale firmě také rekordně rostou tržby. A to se ještě vliv nedávného spojení na obratu nestihl projevit. Odbyt jističů, pojistkových systémů, rozváděčových skříní a přístrojů pro domovní rozvody se zvýšil bezmála o třetinu nejen díky mírné zimě a boomu ve stavebnictví. „Zaznamenali jsme také velmi dobré exportní výsledky,“ chlubí se ředitel a menšinový spolumajitel podniku Jaroslav Toman. OEZ vyváží především na Slovensko a do Ruska.
Ostudu si neuřízneme.
Když na začátku roku 1994 Toman s dalšími pěti kolegy státní podnik s padesátiletou historií za účetní hodnotu okolo dvou set milionů korun kupoval, rozhodl se vsadit na vývoj a výzkum. Všichni privatizátoři OEZ dobře znali, například Toman v něm s krátkou přestávkou pracoval od roku 1976. „Věděli jsme, že firma disponuje obrovským lidským potenciálem. Nebáli jsme se prosadit změny a strategii jsme postavili na vývoji, přívětivé firemní kultuře a stabilizaci byznysu,“ zdůrazňuje generální ředitel. Sázka vyšla. Tržby se z 519 milionů v roce 1994 vyhouply až na loňských necelých 1,4 miliard korun. „Privatizační projekt jsme zpracovávali v roce 1992 s diametrálně odlišnými zkušenostmi, než máme dnes. Náš původní pětiletý plán nakonec celkem dobře odpovídal realitě. Lidé rychle a ochotně reagovali na změny a nám se potvrdilo, že potenciál týmu je úžasný,“ pokračuje Toman.
Jistič Modeion potvrzuje úspěch.
„Kdo nevsadil na vývoj, bude mít problémy.“ To je základní mantrou manažerů OEZ. Proto do inovací každoročně investují několik desítek milionů korun, loni například necelých osmdesát. „Peníze do vývoje každoročně zvyšujeme, na počátku to byla čtyři procenta z tržeb, v posledních letech však až deset,“ upřesnil Toman. Inovace výrobků má v náplni práce asi čtyřicet technologů a konstruktérů. Celkově se však na vývoji podílí až sto lidí, od prodejních manažerů, kteří přicházejí s podněty od zákazníků, přes produktové manažery, jež sledují konkurenty, až po zaměstnance nástrojovny, vývojové dílny a zkušebny. K letošnímu úspěchu přispělo i dokončení nové produktové řady kompaktních jističů Modeion. Poslední přírůstek, jistič BC 160 z dílny dvorního designéra Alexiuse Appla, získal kromě jiných cen nejen certifikát Design 2007, ale také se na trhu velmi dobře uchytil. OEZ si totiž mohl dovolit vyměňovat produktovou rodinu v průběhu devíti let, což by nadnárodním konkurentům prošlo jen stěží. Celkově do výzkumu a vývoje, technologií a budov OEZ za posledních třináct let vložil bezmála devět set milionů korun.
Neodolatelný ženich.
Nápadníky se to v branách OEZ vždy jen hemžilo. Vlastníci však o svatbě nechtěli ani slyšet. Ještě na jaře 2005 se nechal ředitel Toman slyšet, že o prodeji ani neuvažují. „Pak jsme však pochopili, že další růst firmy je přes její možnosti. Zároveň Siemens byla první společností, která nám dokázala nabídnout i vizi budoucnosti, a že potenciál a značka OEZ v rámci této skupiny porostou,“ vysvětluje ředitel.
Po prvním oťukání nastalo tvrdé dvouleté vyjednávání, přičemž rozhodující doba byla věnována věcným záležitostem - kam bude OEZ patřit, jaké bude mít trhy, jaký bude jeho podíl na vývoji -, a až pak se kupující i prodávající dohodli na ceně. Jednání trochu komplikoval nový informační systém, který v záběhu trochu zlobil.
„OEZ byla konsolidovanou firmou, chtěli jsme se vyhnout rozčarování. I přesto pro nás bylo novou zkušeností, co vše je třeba smluvně ošetřit,“ říká Toman. Hmatatelným důsledkem dlouhého rokování je kupní smlouva pomalu o rozměru Jiráskova románu F. L. Věk - tvoří ji zhruba dvaceticentimetrový štos dokumentů.
Původní šestice spolumajitelů se po třinácti letech rozdělila: Tři z nich své podíly prodali Siemensu, ostatní - Jaroslav Toman, Stanislav Adamec a Libor Vlček - je lehce snížili na 16,25 procenta. Německý ženich nyní v OEZ drží 51,25 procenta a v rukou má také opci na zbývající podíl. Tou si prý hlavně zabezpečuje, že do podniku nevstoupí nikdo třetí. Celou transakci nakonec posvětily i Antimonopolní úřady České republiky, Slovenska a Německa.
OEZ si díky spojenectví otevře přístup na další trhy, Siemens zase získá nové pozice na středoevropském trhu s elektroinstalační a nízkonapěťovou spínací technikou. Letohradští se budou i nadále podílet na vývoji středních a kompaktních jističů a pojistkových programů. O dalších vývojových a výrobkových projektech se zatím jedná.
Vedení ani nepotkaly žádné velké personální rošády. Toman zůstal generálním ředitelem a jednatelem, jen druhý z jednatelů, Vlček, přepustil post finančního ředitele kolegovi ze Siemensu Werneru Lieblovi.
Spolehlivý dodavatel.
Skupinu OEZ netvoří jen letohradská základna, ale i závod ve Výprachticích, výrobce rozváděčových skříní OEZ EM (bývalá NH Zábřeh), pražské Zkušebnictví a pět obchodních zastoupení - na Slovensku, v Rusku, v Německu, v Polsku a na Ukrajině. Letohradští společně se Siemensem opět uvažují i o dávném plánu postavit v Rusku výrobní jednotku.
Víceméně pravidelný růst tržeb nejen skupiny (viz tabulka Hospodaření OEZ), ale i původní matky, se odvíjí od rozšiřování portfolia a především od expanze na zahraniční trhy. Na českém i slovenském trhu si totiž OEZ i přes značnou konkurenci světových hráčů, jako jsou Moeller či Schneider Electric, dlouhodobě udržuje, také díky tradici, výsadní postavení, což je rozhodující pro další růst.
Na referenčním listu OEZ se skví řada známých firem, od energetických (ČEZ, Slovenské elektrárne, RWE-Transgas) a průmyslových (Škoda Auto, Slovnaft, Chemopetrol, Panasonic) přes Českou televizi, Kongresové centrum Praha až po developerské projekty, například Bytový komplex Harfa či Kaskády Barrandov.
Odběratelé, například mluvčí ČEPS Jana Jabůrková či technický ředitel kralupského Kaučuku Jindřich Švec, potvrzují, že jsou s výrobky i servisem značky OEZ spokojeni. „Spolupracovali jsme s tímto podnikem na několika zakázkách a byli jsme spokojeni. Nehandrkovali se o termíny dodávky či o kvalitu provedených prací, nepokusili se účtovat další náklady jako mnozí jiní. Prostě všechno bylo v pořádku a jističe OEZ dokonce používáme na všech výstupech v naší fabrice,“ uvedl technický ředitel Cementu Hranice Roman Michalčík.
Ještě v roce 1994 byl export letohradského výrobce nulový, loni však dosáhl více než dvou pětin z tržeb. Podnik vyváží do mnoha států světa včetně západní Evropy či Balkánu, ale největší část zahraničních tržeb přinášejí právě obchodní filiálky, mezi nimiž je na prvním místě Slovensko.
Nízká fluktuace.
Letohradský výrobce také patří jen k několika málo tuzemským podnikům, které pravidelně zvyšují počet zaměstnanců. Pro skupinu OEZ nyní pracuje necelých 1600 lidí. A po rozjezdu projektů připravovaných se Siemensem by se měla zaměstnanecká základna dále zvyšovat. Toman se chlubí velmi nízkou fluktuací zaměstnanců, z podniku ročně odejdou sotva dvě procenta lidí. „Správný manažer odbory nepotřebuje. Vyznáváme základní filozofii chovat se slušně ke spolupracovníkům. Aby firma něco dokázala, musí tým lidí fungovat dlouhodobě,“ zdůrazňuje ředitel. Macešsky se OEZ nechová ani k městu - ročně vynakládá zhruba deset milionů korun na lokální sponzoring, především na sportu, ale něco připadne školství a zdravotnictví. O něco vyšší suma pak plyne do zviditelnění značky. OEZ chce být spojován se sportem, v minulosti podporoval olympioničku Kateřinu Neumannovou, letos vedle biatlonu i jablonecký fotbalový klub a hokejovou Spartu.
