Umění
Národní galerie před časem přišla s myšlenkou, že vstup do jejích stálých expozic by měl být zdarma. Ministerstvo kultury to bryskně odmítlo s poukazem na to, že by šlo o nesystémové řešení, které nejde uskutečnit jen u jedné příspěvkové organizace. Ať je tedy vstup zdarma do všech muzeí a galerií, jejichž zřizovatelem je stát.
Status příspěvkových organizací ministerstva kultury má 19 muzeí, galerií a památníků. Vedle Národní galerie, Národního muzea či Památníku národního písemnictví třeba Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm nebo Památník Lidice. Národní galerie na vstupném do stálých expozic vybere ročně zhruba deset milionů korun, u ostatních institucí to bude podstatně méně. Celkovou částku, o kterou by kvůli zrušení vstupného bylo třeba navýšit dotace, odhaduji na necelých sto milionů korun.
Proč ale něco takového vůbec dělat? Proč by lidé za vstup do muzeí neměli platit stejně jako za lístky do kina nebo do divadla? Třeba proto, že provoz muzeí a galerií platíme ze svých daní a že umělecká díla, jež tyto instituce opatrují, by tudíž měla být přístupná všem. Částka 250 korun – tolik dnes stojí vstup do Veletržního paláce – je již pro leckoho limitujícím faktorem. Srovnání s divadly, jež jsou též dotovaná z veřejných rozpočtů, se hodí spíše pro krátkodobé výstavy. Zde by se však vstupné nerušilo, mohlo by naopak i podražit.
U takových institucí, jako jsou Národní galerie či Národní muzeum, by zrušení vstupného do stálých expozic mohlo mít i ten efekt, že přiláká více návštěvníků. O tom, že neplatící návštěvníci jsou ochotnější utrácet za další služby – knihy, suvenýry, posezení v muzejní kavárně –, nemluvě. V konečném důsledku by tedy mohlo jít o opatření, které bude i ekonomicky výhodné. Ve Velké Británii, kde vstupné do státních muzeí zrušili před pěti lety, zaznamenali v prvním roce sedmdesátiprocentní nárůst návštěvnosti…
Argumentovat by se ale dalo i takovými věcmi, jako jsou kulturní politika státu či odpovědnost za péči o národní kulturní dědictví. V rámci české politiky však zdá se přežívá jiný názor. Asi nejpregnantněji to svého času vyjádřil Vladimír Špidla, který v jednom rozhovoru prohlásil, že bohatí mají platit vyšší daně mimo jiné proto, že „mají různé kulturní zájmy typu muzeí“. Proč je tedy nezkásnout ještě jednou i na vstupném?
