Minulá Olověná vesta vyvolala tolik nesmyslných a vulgárních reakcí, že se k tématu tragédie v Afghánistánu ještě jednou vracím.
Diskutovat pod článkem s jedinci, jejichž hodnocení mise českých vojáků pod Hindúkušem začíná a končí u slov žoldák a okupant, je přesně to, co dělat nechci a nebudu. A teď se – snad srozumitelně – pokusím vysvětlit, jak vychýlené jejich vnímání je.
Zaprvé. Příslušníci české armády – ať už slouží v Česku, nebo kterékoliv zahraniční misi – nejsou žoldáci. Kdo o nich takhle mluví, vědomě lže. Žoldákem je totiž takový profesionál, který se za peníze nechává najímat tím, kdo zrovna potřebuje ozbrojené síly. K provedení převratu či ochraně soukromých ropných plošin. Nic takového se v Afghánistánu neděje. Naši vojáci navíc přísahali věrnost České republice.
Zcela ujeté je i pár dnů před 50. výročím smutného 21. srpna 1968 mluvit o české armádě na zahraniční misi jako o okupační síle. Jen pro připomenutí. Vojska Varšavské smlouvy vtrhla před půlstoletím do Československa, které se nadechovalo a po mnoha letech útrap se mu opět začalo blýskat na lepší časy.
Čtěte také:
Peníze za Afghánistán: denní příplatek pro vojáky dosahuje až 5200 korun
Padlí vojáci byli povýšeni do hodností štábních praporčíků, letadlo s ostatky doprovodí gripeny
Česko posílí misi v Afghánistánu, vojáci obsadí další dvě základny
Nic takového se v Afghánistánu nedělo, když tam přišly západní síly včetně Čechů. Devadesátá léta a přelom tisíciletí pod Hindúkušem skutečně ani náznakem nepřipomínala jednu z lepších etap ve vývoji země. I proto je zcela nelogické říkat, že atentátník, který v neděli 5. srpna zaútočil na koaliční afghánsko-americko-českou jednotku, může být pro samotné Afghánce hrdina.
A když už „nejchytřejší“ diskutéři na síti řekli všechno, co chtěli, často se rozloučili tím, že není rozdíl mezi vojákem padlým v misi a třeba profesionálním řidičem, který zemřel při automobilové nehodě. Byť je každá smrt velmi smutná, takové ohnuté rovnítko nikdy nepochopím. Příslušníci armády nejsou v Afghánistánu proto, aby si každý den odkroutili svých osm hodin, po práci si zašli na pivo, večer zalili zahrádku a pak usnuli na gauči u televize. Jsou tam proto, aby chránili ostatní a vyčerpávali islámské radikály přímo v jejich domovině.
Aby ale nezaniklo to nejpodstatnější, o čem byl i můj poslední komentář Když stoka promluví. V Afghánistánu se stala především velká lidská tragédie. A pokud někdo není schopen alespoň na chvilku zastavit své mozkové pochody a zapřemýšlet, jestli jeho výlevy typu „jsou to okupanti, jeli tam kvůli penězům,“ nemůžou v tu chvíli někoho bolavě zasáhnout, skutečně mi nestojí za komentář. Ani v internetové diskuzi, ani jako člověk. Tohle není o jiném názoru. Jde o základní lidskou slušnost, která by měla být pro všechny stejná.
P. S. Poděkování za nejúsměvnější komentář pod minulou Olověnou vestou získává čtenář Z. B., který napsal: „Nazývat lidi s jiným názorem stokou, to dokáže skutečně jen novinářská žumpa.“
Přečtěte si další komentáře Ondřeje Stratilíka:
