Brzezinski zrušil politiku uvolňování, trápil SSSR Helsinkami a nakonec jej vlákal do Afghánistánu
Rusové rádi tvrdí, že nebýt Zbigniewa Brzezinského (28. března 1928 – 26. května 2017), svět by byl bezpečnějším místem. Je pravda, že na nějaký Tálibán nebo al-Káidu by si dnes kromě akademiků sotvakdo vzpomněl, neboť bez miliard dolarů věnovaných Washingtonem mudžáhidům by jejich boj proti komunistům skončil někdy před 30 lety. Ale Sovětský svaz by zase býval vydržel o dekádu či dvě déle, neboť by nevykrvácel v Afghánistánu. Každému ta rovnice vychází jinak, většina svobodného světa však Brzezinského za zuřivý antikomunismus zpětně ocenila.
Brzezinski zvaný Zbig (na jeho příjmení si vylámala zuby kdejaká stenografka) úřadoval jako bezpečnostní poradce Jimmyho Cartera jen čtyři roky, ale za tu dobu pomohl usmířit Izraelce s Egypťany (Camp David byla hlavně jeho práce), vrátit průplav Panamě a instalovat lidská práva mezi priority zahraniční politiky. Východní blok se předtím zavázal k jejich dodržování v Helsinkách a Brzezinski v tom viděl příležitost, jak ho pevněji chytit pod krkem. Zbig nastoupil jako poradce do Bílého domu jen tři týdny poté, co světlo světa spatřila Charta 77, a pro východoevropský disent se ještě za úřadování stal legendou.
Brzezinski ihned po nástupu Cartera zrušil Kissingerovu politiku „trojúhelníkové“ rovnováhy sil mezi Washingtonem, Moskvou a Pekingem, což nazval hloupou akrobacií, namísto toho navázal plné diplomatické vztahy s Pekingem a zahájil politiku pod (neformálním) názvem „strategické zhoršování vztahů“ s Moskvou.
V roce 1998 Zbig v jednom rozhovoru přiznal, že k prvním dodávkám pomoci mudžáhidům přiměl Cartera už v červenci 1979, čímž dal víceméně za pravdu kritikům, že SSSR do Afghánistánu vlastně vlákal.
„Teď máme možnost jim dát jejich vlastní Vietnam,“ řekl Carterovi, když invaze v prosinci téhož roku začala. Neměl zdaleka jen úspěchy. Sblížení s Čínou znamenalo hodit přes palubu Tchaj-wan a vyslání výsadku do Teheránu pro obléhané diplomaty na jaře 1980 skončilo fiaskem. Opodstatněná jsou též obvinění z dvojího metru – zatímco Sovětům vyčítal politické vězně, ještě horší praktiky spřáteleného Pinocheta se obešly bez výtek.
Brzezinski byl ostrý chlapík, který kolegům naháněl strach. Zároveň po celý život neztratil silný polský přízvuk, neboť se narodil ve Varšavě v rodině aristokrata a diplomata, takže předválečné dětství trávil v Berlíně a Moskvě. Zajímavostí je, že ačkoli byl v zahraniční politice typickým jestřábem, volil většinou demokraty, zastával liberální názory a měl ostré výhrady k sociální nerovnosti. V 70. letech vyučoval na Kolumbijské univerzitě, kde jedním z jeho nejlepších žáků byl československý špion Karel Köcher. Lze si i zaspekulovat, že být Köcher odhalen již tehdy, mohlo by to Brzezinskému zkomplikovat cestu do Bílého domu.
Silné názory si Zbig zachovával po zbytek života, byl proto vyhledávaným komentátorem. Billu Clintonovi vytýkal váhání se zásahem v Bosně, naopak Bushe kritizoval ještě před invazí do Iráku (v té době snad sám). Ke stáří mírnil svou jestřábí povahu, takže největší chválu si od něj vysloužil Barack Obama. Brzezinski se oženil s praneteří československého prezidenta Emilií Benešovou a měl s ní tři děti. Nejmladší Mika je moderátorkou v MSNBC a jako první světu z obrazovky oznámila jeho úmrtí.
