Městský mobiliář může být i víc než jen skleněný deštník nebo sedátko
Když se dva perou, třetí na tom někdy vydělá. V případě boje dvou firem o venkovní reklamu na městském mobiliáři je tím třetím momentálně město, dalo by se říci. Společnost BigBoard, která se dlouhodobě netají chutí ovládnout reklamní prostor uvnitř Prahy, sáhla tentokrát místo negativní kampaně proti konkurenci po designu, čímž minimálně rozproudila debatu o tom, jak by mohly v budoucnu vypadat nosiče placených sdělení.
BigBoard finančně podpořil soutěž studentů Umprum v Praze o návrh nového přístřešku městské hromadné dopravy, lavičky a odpadkového koše a vzniklo něco, co stojí za to vidět a vyzkoušet. První prototyp vyrobila zlínská firma Mmcité, která dodává venkovní mobiliář od Paříže až po karibský ostrov Curacao. Vítězný návrh tří venkovních artefaktů Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala je v centru Prahy vystaven v rámci letošního ročníku Designbloku.
DOBIJ SE VŠUDE
Pražané, ale i turisté zvědavě okukují zastávku MHD na pěší zóně v ulici Na Příkopě.
Je jasné, že sem nepatří, ale nijak neruší. Pár studentů si zkouší dobít telefon přes USB, připojí se k Wi-Fi, potom se hrnou k dotykové obrazovce, kde se snaží najít na interaktivní mapě hospodu Tlustá koala. Přístřešek toho umí víc. Má v sobě zabudovanou i informační tabuli s jízdními řády či avízem o tom, za jak dlouho přijede který spoj. Přílišný luxus pro strnulou Prahu? Ne navždy. Stávající „nekonečná“ smlouva s francouzskou společností JCDecaux na správu a provoz pražského mobiliáře nakonec přece jen skončí a Praha bude mít v ruce návrh vzešlý z architektonické soutěže, jak by měl ten příští vypadat.
Design ve veřejném prostoru a věci pro anonymní uživatele zpříjemňující pohyb po městě se pomalu stávají tématem i u nás. Na veletrhu Expo v Miláně představila firma Full CapaCity chytrou lavičku s ekologickým provozem, na které spolupracovala s ČVUT. Lavička CapaSitty kombinuje odpočinek s bezdrátovým připojením k internetu, možností nabíjet mobilní zařízení pomocí USB konektoru nebo prostřednictvím indukce. Zároveň neustále monitoruje kvalitu ovzduší. Firma sází na to, že smartphone u nás vlastní už dva ze tří lidí a tyto přístroje se vybíjejí mnohem rychleji než klasické telefony. Podle průzkumu společnosti SecurEnvoy jsou zároveň pro majitele tak důležité, že více než polovina z nich trpí nomofobií – obavou ze ztráty zařízení, ztráty signálu nebo z vybití baterie.
Politikům zase začíná být jasné, že nepotřebují poklepat na základní kámen nějaké ikonické stavby, aby po sobě zanechali stopu. Stačí smaltované cedule s názvem ulice nebo pítka. V Praze přemýšlejí, že by do parků umístili židle, v Brně instalují lavičky se zabudovanou knihovnou, v Ústí nad Labem se zrodil nápad veřejných pingpongových stolů instalovaných na sídlištích. Tou pravou výzvou pro designéry jsou ovšem součásti ulic, které většinou začneme vnímat až ve chvíli, když tam chybějí – odpadkové koše nebo kryté zastávky. „Veřejný prostor města je fascinující místo, setkávají se tu lidé i historie. Prostřednictvím drobných prvků měníme tvář města. Můžeme ovlivňovat vkus lidí bez výběru a to nás baví. Žádná exkluzivita, opravdová rovnost,“ říká designér a spolumajitel firmy Mmcité David Karásek.
ODOLNÝ NÁBYTEK PRO MĚSTO
Karáska oslovili Jan Němeček a Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj. Známí designéři dnes vedou ateliéry designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jejich studenti nový mobiliář vymýšleli. Karáska, který navrhl a vyrobil venkovní doplňky u parlamentu v Budapešti, v parku v brazilském Salvadoru nebo třeba na promenádách v Dubaji a Abú Dhabí, přibrali jako konzultanta.
Cílem bylo, aby vznikly návrhy šité na míru Praze a jejímu stylu. Jaký má vlastně metropole styl? „Na pozadí výrazného historického dědictví existuje sofistikovaná, hédonistická elegance. Za posledního čtvrt století se Praha velmi proměnila – na každém rohu najdete kavárnu nebo obchod s věcmi, které nepotřebujete, ale jsou krásné. To jsem chtěl, aby návrh reflektoval,“ vypočítává Karásek.
Hned na začátku dal studentům poměrně detailní zadání: výsledek musí „zapadnout do krajiny“ a zkombinovat vzhled, užitnost a funkčnost. Z tohoto pohledu je městský mobiliář poměrně náročnou disciplínou – musí být odolný vůči počasí a vandalismu a lehce a levně opravitelný na místě. Světovým trendem přitom je, že se mobiliář stále více podobá elegantnímu nábytku. „Studenti se zadání možná trochu zalekli, takže jsem je paradoxně musel povzbuzovat v kreativitě, místo usměrňování směrem k praktičnosti,“ vzpomíná na více než roční misi na Umprum Karásek. Současně nebylo pro studenty vůbec jednoduché konkurovat současným pražským přístřeškům, které začala společnost JCDecaux instalovat v Praze už před dvaceti lety. „Firma spolupracuje například se světoznámým architektem Normanem Fosterem. Návrh je opravdu dobrý, na druhé straně ale odpovídá své době. Je tedy čas na obměnu,“ podotýká Karásek.
NIKOLI FUTURISTICKÝ, ALE PRAKTICKÝ A ELEGANTNÍ
Vítězný návrh byl podle Karáska – zároveň jednoho ze dvou porotců – nejvyváženější.
Nejlépe dokázal zkombinovat provozní nároky a vzhled. „Mým cílem nebylo vytvořit futuristický návrh mobiliáře, ale praktický a elegantní prvek, který doplňuje veřejný prostor. Kdyby byl mobiliář zajímavější než okolí, bylo by to špatně,“ vysvětlil přístup k úkolu vítěz soutěže Eduard Herrmann.
Že ale bude moci student usedat v Praze na „svou“ lavičku nebo se schovávat před deštěm pod „svůj“ přístřešek, není moc pravděpodobné. Na podobu mobiliáře by měla Praha teprve vyhlásit oficiální soutěž. Připravit ji má Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Momentálně probíhá analýza stávajícího stavu mobiliáře, kterou provádí odbor majetku a památkáři. Ve spolupráci s IPR má vzniknout do konce roku shrnutí. „Následně vytipujeme, jaké prvky mobiliáře se budou soutěžit, a vypíše se dvoukolová soutěž pro designéry,“ říká zástupce IPR Adam Švejda.
„Kdyby byl mobiliář zajímavější než okolí, bylo by to špatně,“ vysvětlil přístup k úkolu vítěz soutěže Eduard Herrmann. 600 zastávek
10 milionů Kč platí městu ročně.
O autorovi| Hana Boříková borikova@mf.cz
