Sezónní migrace lidského druhu nikdy nedosahovala tak masových rozměrů jako dnes, kdy se vnitrozemské oblasti téměř vylidní, aby se pobřeží oceánů a moří nacpaly k prasknutí. Souvisí to s volným časem, který pro většinu světové populace ještě před sto lety prakticky neexistoval, ale potřeba člověka v tak masivním počtu trávit alespoň část roku v přímořských oblastech bude mít hlubší kořeny. Důležitější je, že během jejího naplňování utrácí spousty peněz.
Nejvíce turistů přijede každé léto do Francie, Spojených států, Číny, Španělska a Itálie, aby v těchto zemích utratili obrovské částky. Zejména posledně jmenovaná země z jejich přísunu do velké míry žije, stejně jako Čechy tolik oblíbené Chorvatsko nebo donedávna Řecko či Kypr. Všechny tyto země do jisté míry zažívají deziluzi z toho, jak se exportní strategie zaměřená na cestovní ruch může ekonomice vymstít. Podobně se nevyplatí ani jakákoliv jiná nediverzifikovaná strategie, turismus na sebe ovšem váže rozsáhlé resorty, hotely, restaurace, dodavatele služeb a vůbec celou řadu subjektů, které z ničeho jiného žít nemohou.
Přitom pokles oblíbenosti turistické destinace není ničím neobvyklým. Ještě v 70. letech byla druhým nejoblíbenějším cílem turistů Kanada. Určitě je to krásná země, ale kolikrát vás napadlo trávit letní prázdniny v Kanadě? Naopak, ještě před dvěma dekádami nikoho ani nenapadlo jet na dovolenou do Číny. Oblíbenost tradičních turistických oblastí v Evropě se už nikdy nemusí vrátit na úrověň, v jaké byla před pěti lety, před nástupem ekonomické krize.
Zajímavý je také trend ústupu rekreačních dovolených ve prospěch individuálních poznávacích výletů. Na nich totiž turisté utratí mnohem více peněz. Jak vyplývá z grafu týdeníku The Economist, státy plné luxusních resortů jako Itálie nebo Chorvatsko ze svých návštěvníků moc vytáhnout neumějí.
Největší příjmy z turismu
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Krize kvality a levné cetky z Číny
