V případu odvolaného trnavského arcibiskupa přibývají indicie, že Řím chtěl zahladit podezření z hospodářských deliktů
Otcové biskupové se umějí dobře modlit, obchodování jim ale moc nejde, prohlásil kdysi kontroverzní slovenský podnikatel Jozef Majský. Věděl, o čem mluví.
Tento vášnivý nimrod, v Čechách známý hlavně jako hrobník Liazu, si od slovenských biskupů pronajal honitby tak výhodně, až se tomu nejspíše sám nestačil divit.
Do jaké míry je nelichotivé hodnocení manažerských schopností vysokých katolických hodnostářů aktuální dnes a u nás, můžeme jen hádat. S blížícími se restitucemi církevních majetků v Česku se nicméně vyplatí zpozornět. Uplynulé týdny navíc přinesly jeden zajímavý příklad od východních sousedů – o tom, že uvnitř diecézí se mohou dít věci, nad kterými zůstává rozum stát. Prohřešky proti řádnému hospodaření měly být dokonce tak vážné, že se dostaly až k prokurátorům. Co je ale mnohem horší, trnavského arcibiskupa, který upozorňoval na zlořády během působení svého předchůdce, Vatikán za této situace raději odstavil a sveřepě drží celou věc pod pokličkou.
Stěhuj se do úzadí Ján Sokol, který vedl trnavskou (původně bratislavsko-trnavskou) arcidiecézi v letech 1989 až 2009, symbolizoval ty temnější stránky slovenské katolické církve. Údajná spolupráce s komunistickou Státní bezpečností, netajený obdiv k prohitlerovskému režimu Slovenského státu a podezřelé převody vysokých částek – to byly Sokolovy kauzy, které několik let plnily slovenské noviny. Nástup o generaci mladšího Róberta Bezáka, někdejšího viceprovinciála řádu redemptoristů, pak znamenal doslova malou revoluci. V tradičně klerikální Trnavě, přezdívané pro vysoký počet kostelů „malý Řím“, se Bezák snažil zbavit církev honosného majestátu. V prostorách arcibiskupství otevřel galerii, restauraci a připojil ho k mezinárodnímu projektu Noc kostelů. Bezprostředním vystupováním si získal i média. V upjatě působící slovenské církvi něco dosud nevídaného.
Vůči svému předchůdci se Bezák ostře vymezil. Pár měsíců po nástupu mu poslal břitký dopis, ve kterém Sokolovi mimo jiné oznámil, že v arcibiskupském paláci nechal vyměnit zámky a rozdělit jídelnu. Sokol se totiž navzdory očekávání nechtěl přestěhovat z Trnavy a stále vystupoval jako úřadující arcibiskup. „Velmi ocením, když uvidím, jak se pomalu stěhuješ do úzadí k zaslouženému odpočinku,“ stálo v dopise, který Bezák poslal Sokolovi v září 2009 a jenž se později dostal k novinářům.
Bezák se hned po nástupu pustil do prověrky hospodaření v arcidiecézi. Na pomoc povolal několik odborníků včetně někdejší bankéřky Anny Huščavové (ING, UniCredit) a nechal provést nezávislou hloubkovou kontrolu. „Už na podzim roku 2009 po ukončení due diligence pan arcibiskup Bezák písemně informoval Svatou stolici o vážnosti situace a žádal o vykonání kontroly. Vícekrát také využil protokolární formu informování o závažných problémech spojených s hospodařením Trnavské arcidiecéze apoštolského nuncia na Slovensku. K žádné kontrole spojené s hospodařením jeho předchůdce ale nedošlo,“ řekla Huščavová týdeníku Euro.
Představení dostali také zprávu o výsledku auditu účetní uzávěrky diecéze za rok 2009, která skončila výrokem „s výhradou“ vzhledem k rizikům z předchozích let. Bezákův úřad musel rovněž zaplatit pokutu daňovému úřadu za špatně odvedené daně v letech 2001 až 2003.
Díky přizvání nezávislé auditorky se pravděpodobně nepodaří celý případ ututlat. Audit totiž vyústil do trestního oznámení, které bylo podáno krátce po Bezákově odvolání.
Jeho obsah není oficiálně znám. „Nemohu vám poskytnout žádné informace, porušila bych zákon,“ uvedla na dotaz týdeníku Euro auditorka Mária Plešková ze společnosti KLT Audit. Podle deníku Sme auditorka jmenovala tři podezřelé transakce. Při jedné si měl Sokol nechat zaplatit za prodej pozemků u Bratislavy obchodnímu domu Tesco částečně ve formě daru – tím by zřejmě obcházel daňovou povinnost.
Už dříve se přitom hovořilo o jiných sporných Sokolových transakcích. V roce 2008 měl nechat převést 20 milionů slovenských korun z neevidovaného účtu arcibiskupství na konto občanského sdružení, jež vedl jeho synovec. Sdružení mělo peníze proinvestovat do stavby domova důchodců. Sokol tvrdil, že peníze dostal darem od manželů ze Spojených států a nepřekročil zákon. Podobně se hájil i proti dalším podezřením, neváhal reagovat žalobami. Opíral se při tom o silného pomocníka – bývalého disidenta a někdejšíglobal ho slovenského premiéra Jána Čarnogurského a právní kancelář jeho syna Jána Čarnogurského mladšího.
Vatikán mlčí jako hrob Podle informací týdeníku Euro ze slovenských církevních kruhů mohou být uvedené případy pouze jedním střípkem mnohem větší mozaiky podivných transakcí, sahající až ke stolci svatého Petra. V debatách se údajně objevuje dokonce jméno kardinála a státního sekretáře Vatikánu Tarsicia Bertoneho. „Jsou lidé, kteří o tom mají dokumenty a momentálně neví, co s tím,“ uvedl zdroj obeznámený s děním v kauze.
Odhalení rozsáhlých machinací s církevními majetky by jistě vyvolalo skandál nevídaných rozměrů uvnitř slovenské církve a vážně by poškodilo i pověst papežské kurie, v poslední době už tak silně otřesené aférami, jako byl únik citlivých dokumentů prostřednictvím papežova komorníka. A právě obava před odkrytím finančních operací mohla být pro Vatikán zásadní pohnutkou, proč se rozhodl sesadit Róberta Bezáka z postu arcibiskupa tak bezprecedentním způsobem.
Kurie běžně nesděluje důvody své personální politiky, o prohřešku odvolané osoby (například zásadní rozchod s katolickou věroukou či mravní poklesky) se ale zpravidla všeobecně ví. V Bezákově případě však žádné přešlapy, které mohly otřást jeho autoritou, nejsou známy. Z otázek Kongregace pro biskupy, které prosákly do médií, také není zřejmý důvod odvolání. Výtky za nošení džín či chození do tělocvičny, jež se v dotazech zmiňují, vyznívají spíše komicky, a to nejen pro člověka mimo církev.
Inkvizitor z Litoměřic Bezák si svojí aktivitou jistě udělal mnoho nepřátel a při jeho odvolání sehrála roli také osobní nevraživost, nejen ze strany Jána Sokola. Právě na dopisy nespokojenců ze Slovenska se odvolává list apoštolsé nunciatury v Bratislavě, prakticky jediné oficiální vyjádření Svatého stolce k případu.
Velké pochopení neměl Bezák ani u kolegů ve slovenské biskupské konferenci, žádný ho ani náznakem nepodpořil. Je vysoce pravděpodobné, že Bezákovy aktivity většina z nich příliš nevítala. Vedle ekonomické transparentnosti je mohla vystrašit i Bezákova iniciativa na odluku církve od státu. „Jeho představou byla postupná úplná nezávislost na státu v oblasti financování platu duchovních a chodu jednotlivých úřadů,“ uvedla Huščavová. Připomeňme, že na Slovensku dostaly církve velkou část majetků vrácenu, stát ale stále hradí duchovním platy.
Odvolání Bezáka pochopitelně nezůstalo bez ohlasů v české církvi. Podpořil ho například biskup Václav Malý. Naopak jiný přední zástupce tuzemské církve sehrál v kauze důležitější a smutnou roli. Litoměřický biskup Jan Baxant vedl v lednu a únoru tohoto roku apoštolskou vizitaci v Trnavě, jejíž zjištění se stala základem pro rozhodnutí Kongregace pro biskupy, která následně navrhla papežovi Benediktu XVI., aby Bezáka odvolal.
Baxant v katolické církvi reprezentuje konzervativní křídlo a těší se přízni prezidenta Václava Klause. Před dvěma a půl lety byl považován za nadějného kandidáta na pražského arcibiskupa, kterým se nakonec stal Dominik Duka. Proč byl do čela vnitrocírkevní inkviziční komise postaven právě Baxant a co oznámil do Říma, církev odmítá prozradit. „Záležitost apoštolské vizitace podléhá kanonickému právu. Z tohoto důvodu se Mons. Jan Baxant nebude k ničemu vyjadřovat,“ odpověděla týdeníku Euro mluvčí litoměřického biskupství Jana Michálková. Zakrývání skutečného stavu věcí se církvi nemusí vyplatit. Pokud měla být hlavním motivem Bezákova odvolání skutečně snaha zamést podezřelé transakce v Trnavě pod koberec, přišlo nejpíše pozdě. Na případu už pracuje protikorupční policejní jednotka. V zemi pod Tatrami, kde se ke katolické církvi hlásí asi dvě třetiny lidí, se tak navzdory odstranění nepohodlného arcibiskupa mohou dočkat zajímavých odhalení. l
O autorovi| Tomáš Pergler • pergler@mf.cz
