Objevování nových nalezišť se naftařům nevyplácelo
Cena ropy se pohybuje v závratných výšinách kolem padesáti dolarů za barel. Celosvětová nabídka černého zlata stačí uspokojovat poptávku jen tak tak. Rezervy klíčové suroviny, jež by bylo možné vrhnout na trh, momentálně prakticky neexistují. Velké ropné společnosti mají díky nabobtnalým cenám vyšší zisky. Zdá se, že by stačilo málo: navíc vydělané peníze co nejrychleji investovat do hledání a rozvoje nových nalezišť. A vše se zase srovná… Ve skutečnosti to je ovšem mnohem složitější. Zpráva poradenské společnosti Wood Mackenzie uvádí, že průzkum nových nalezišť ropy a plynu se v posledních třech letech nevyplácel. Deset největších naftařských společností na světě třeba loni investovalo do průzkumu osm miliard dolarů. Výsledkem byly objevy nových nalezišť, hodnota jejichž zásob je odhadována na necelé čtyři miliardy dolarů.
Poslední byl Kazachstán.
Zpráva přišla ve chvíli, kdy velké ropné firmy skutečně uvažují o tom, jak dodatečných zisků nejlépe využít. Zdálo se, že společnosti, jako Royal Dutch/Shell či BP, se opravdu rozhodly dávat více peněz do průzkumu. Mnozí velkopodnikatelé mají ale své pochybnosti. Tím spíše, že nemohou vědět, jak dlouho se ceny ropy na oné vysoké úrovni udrží. Pokud by dále rostly, hledání nových možností těžby se začne vyplácet. Ale bude tomu tak? Posledním velkým objevem bylo v roce 2000 ropné pole v Kazachstánu. Kolik peněz je nutné vynaložit na to, aby se něco podobného zase zopakovalo? A kolik štěstí je k tomu zapotřebí?
Řada analytiků se nyní uchyluje k předpokladu, že cena surové nafty začne v příštím roce přece jen klesat. Co tomu nasvědčuje? Čistě ekonomická teorie. Drahá ropa zpomalí hospodářský růst. Poptávka po ní klesne, ceny spadnou. To ovšem také může být takový začarovaný kruh. Levnější surovina později zase povzbudí světovou ekonomiku a roztočí se nový cenový kolotoč…
Ať tak či onak, bude nutné nejdříve přežít letošní zimu. Alespoň tu na severní polokouli, kde poptávka po strategické surovině stoupá. Spojené státy a Čínu tento trend asi ještě neopustí.
Rtuťovitý revolucionář.
Nezůstávejme však pouze na severu. Důvody, proč se cena ropy dostala tak vysoko, jsou dobře známé: rostoucí poptávka, bezpečnostní riziko na Blízkém východě, hospodářský nástup Číny, omezené rafinerské kapacity, v poslední době třeba hurikány či stávka v Nigérii. Každá další negativní zpráva jen zvyšuje paniku na trzích. Takové zprávy přicházejí i z jižních oblastí.
Mužem, který naftaře hodně zajímá, je Hugo Chávez. Pro média je to atraktivní typ, ať už na něj mají jakýkoliv názor: rtuťovitý prezident, revoluční vládce, přítel Fidela Castra. Pro velké ropné společnosti je Chávez především hlavou Venezuely, pátého největšího vývozce ropy na světě. Na rozdíl od kubánského Castra se nebrání zahraničním investicím (byť je chce mít tak či onak pod kontrolou), zahraniční naftaře neodhání. Ovlivňuje však třeba to, jak budou ropní obři zdaněni.
Právě na této frontě před několika dny zahřmělo. Chávezova vláda zvýšila licenční poplatky pro investory, kteří se pustí do nových projektů v oblasti Orinoco - z téměř nulové úrovně na 16,6 procenta. Odradí to zahraniční zájemce? Určitě budou muset více počítat. Výpočet návratnosti investice se změní a není vyloučeno, že některé projekty už se nebudou jevit rentabilně.
List Wall Street Journal upozorňuje, že i když některé ropné firmy budou chtít ve Venezuele expandovat, mohou mít problémy s bankami. Opatrní bankéři se budou bát, že nynější Chávezův krok není ten poslední. Co ho napadne příště?
Toxický Texasan.
Vysoké ceny ropy mohou mít nejrůznější důsledky. Třeba i ten, že o energetice je více slyšet v kampani před americkými prezidentskými volbami. V zemi, která černého zlata spotřebovává nejvíce. To, co se děje ve Spojených státech, je pro budoucnost naftařů ještě důležitější než vývoj v největší producentské zemi na světě - Saúdské Arábii.
Zjednodušený mediální obraz je asi tento: toxický George Bush z Texasu, tvrdý bojovník proti Kjótskému protokolu, soupeří s čistě zeleným Johnem Kerrym. Demokratický kandidát slibuje využívání nových zdrojů energie, třeba i těch, o nichž informuje týdeník BusinessWeek (více na straně 79). Když vše zkoumáme podrobněji, narazíme na pochybnosti. Kerry podporuje jako jeden z alternativních zdrojů uhlí. A zůstává otázkou, do jaké míry je možné považovat za ekologické třeba vodíkové palivo.
Co je to ovšem proti energetické koncepci, s níž před časem přišel Bushův viceprezident Dick Cheney? Ten chtěl kvůli ropě plundrovat Aljašku, což mu neprošlo ani mezi republikány. I dnes zůstává budoucnost americké energetické politiky trochu ve hvězdách.
Chytří podnikatelé však možná tuší, jak na to… Hitem superobří firmy General Electric je diverzifikace. Některé divize na růstu cen ropy prodělávají, ale třeba výroba motorů, jež spoří palivo, profituje.
