Pokles výroby lihovin firma nahrazuje stáčením vína
Maršál Malinovskij! vykřikl major Šebek a vzápětí si zavdal hořící vodkou. Oheň pak vydechl do konsternovaného rodinného kruhu. To je jedna z populárních scén Hřebejkovy filmové komedie Pelíšky. Zřejmě by nebyla natočena bez neméně populární prostřejovské Palírny U zeleného stromu. „Tu vodku jsme vyrobili na přání producenta Jana Trojana. Má šedesátiprocentní podíl alkoholu a při premiérách jsme ji nabízeli ve vestibulech kin. Nyní ji prodáváme jako vodku Pelíškovku,“ říká Leopold Binko, obchodní náměstek společnosti Palírna U zeleného stromu - Starorežná Prostějov, druhé největší domácí likérky.
Klesající trend.
Právě osudy prostějovské firmy dokumentují proměny českého trhu s lihovinami. Spotřeba tvrdého alkoholu totiž v Česku klesá, ještě v roce 1999 činila 8,8 litru čtyřicetiprocentní lihoviny na hlavu, v roce 2002 již jen 8,2 litru. To se odráží i na produkci domácích likérek včetně Starorežné. Ta v roce 1997 vyrobila historické maximum 130 tisíc hektolitrů lihovin, loni to bylo jen asi 84 tisíc hektolitrů. „Každoročně se naše výroba snižuje o dvě procenta. Letošek zřejmě nebude výjimkou,“ přiznává Binko. Podobný trend vykazují i prodeje všech deseti největších tuzemských likérek sdružených do Unie výrobců lihovin ČR (UVL). Výroba firem z UVL kulminovala v roce 1999 na úrovni 70,7 milionu litrů, poté se začala snižovat.
Sporné kolky.
O tom, že spotřeba tvrdého alkoholu skutečně klesá, však zástupci likérek pochybují. „Spíše dochází k přesunu zákazníků k nelegálním výrobcům,“ domnívá se Binko. Prodeji načerno produkovaných lihovin má zabránit i jejich počátkem listopadu Poslaneckou sněmovnou schválené kolkování, se kterým by měli výrobci tvrdého alkoholu začít od července příštího roku. Zákon ještě musí schválit Senát a podepsat prezident. Na významnější vliv tohoto opatření však manažeři likérek nevěří. „Je to pouhý výsledek politických čachrů vládní koalice, aby dokázali, že bojují se šedou ekonomikou. Jiný důvod prosazení kolkování neznám,“ říká skepticky Martin Petrášek, ředitel největší tuzemské likérky Stock Plzeň-Božkov. Právě odpor ke kolkování a boj proti nelegální produkci lihovin zástupce největších tuzemských likérek spojuje.
Vodka na kocovinu.
Starorežná Prostějov a Stock jsou tvrdými konkurenty. Obě firmy se opírají o tradici. Stock vznikl v roce 1884 v Terstu a v Plzni působí od roku 1920. Historie prostějovské likérky je ještě starší. Začala se psát v roce 1518, kdy prostějovští měšťané požádali šlechtice Viléma z Pernštejna, aby jim udělil právo vína šenkovat, kořalku pálit a pivo vařit. Pernštejn právo udělil domu U zeleného stromu, takže oprávnění bylo vázáno k vlastnictví nemovitosti. „Po třicetileté válce se majitelem domu stal apatykář Michael Štorch, který začal pálit kořalku ze rži, jak se na Hané říká žitu,“ uvádí Binko.
V roce 1918 získala likérku společnost DPH (Družstevní podnik hostinských). V roce 1948 byla firma znárodněna a začleněna do Fruty Brno. Změna režimu ovlivnila i vyráběný sortiment. Působnost každé likérky byla omezena na určitý region, v němž prodávala celou paletu lihovin pod označením konzumní. Jen některými lihovinami mohl být zásobován celorepublikový trh. Z prostějovské produkce to byla Starorežná a ještě třeba Hanácká vodka, která se stala první značkovou vodkou v bývalém Československu vůbec. „Má zvláštní složení. Je mírně alkalická, čímž se liší od ostatních vodek. Proto je schopna nahradit sodu používanou po flámu proti pálení žáhy,“ usmívá se Binko. Za socialismu se ve Starorežné dělaly i speciality. Nejznámější byla lihovina modré barvy Raketa, vyráběná v letech 1978 až 1982. „Zbarvením se podobala okeně, což ji v očích spotřebitelů trošku degradovalo,“ vzpomíná Binko.
Pomohl Baileys.
V roce 1992 byla Starorežná privatizována, stala se komanditní společností. Kromě privatizace se prostějovská firma musela poohlížet i po nových výrobcích - po listopadu 1989 totiž značně vzrostla zahraniční konkurence, v republice se v hojném počtu objevily i do té doby neznámé či „exotické“ lihoviny. Tak se Starorežná stala například největším českým výrobcem krémových likérů, kromě tradičního vaječného likéru dělá i řadu Missis o sedmi příchutích. „Likéry jsme měli připravené, ale nevěděli jsme, jak s nimi na trh. Přišel však Baileys, a tak jsme se na jeho oblibě trošku svezli,“ pochvaluje si Binko.
Inspiraci k novým výrobkům - na trh uvede v průměru dva ročně - hledá firma v zahraničí. Příprava inovace zabere přinejmenším tři měsíce. Záleží zejména na tom, rozhodne-li se firma použít současný obal nebo zda chce láhev úplně novou. Jelikož Starorežná považuje otázku lahví za klíčovou, získala v roce 1995 rozhodující podíl ve sklárně Moravia v Úsobrně, která nyní likérce dodává lahve speciálních designů.
Češi jsou na hořké.
V době privatizace prostějovského podniku se rozděloval tuzemský trh tvrdého alkoholu. Dominantním výrobcem se stal zmíněný Stock, jenž loni vyrobil 25,9 milionu litrů lihovin. Ovšem ani Božkovským se nevyhnul propad trhu - ještě v roce 2002 to bylo celých 26,2 milionu litrů. Stocku k jeho výraznému prvenství pomohla výroba fernetu. „Fernet Stock i Fernet Stock Citrus jsou dvě nejprodávanější lihoviny. Mezi lety 1992 a 1997 se výrobu fernetu podařilo zvýšit o 500 procent z 2,7 na 12,5 milionu litrů,“ vysvětluje Jiří Janoušek z agentury 4Jan, jež Stock mediálně zastupuje. Přesný podíl fernetu, který se v Božkově vyrábí od roku 1927, na výrobě Stocku odmítá Janoušek sdělit, přiznává však, že výrazně přesahuje 50 procent. V pití fernetu je přitom Česko světovou raritou. „Všude chtějí buď sladké nebo čisté pití. Hořké se pije v Česku a na Slovensku, trochu také v Rakousku a v Bavorsku,“ kroutí hlavou Binko. Starorežná kdysi fernet rovněž vyráběla, nebyla však s jeho prodejem tak úspěšná jako Božkovští, takže s výrobou přestala. Fernet ale není jediná lihovina, s níž se nabídky obou producentů na trhu střetly. Nejsilnější konkurence mezi oběma firmami panuje ve výrobě vodek, rumů a emulsních likérů.
Co chutná v Moskvě.
Lihoviny Starorežná samozřejmě vyváží, a to především na Slovensko. V devadesátých letech byl silný vývoz i do Ruska, kam jezdilo až sto kamionů vodky měsíčně. „V roce 1996 Rusové významně zvedli cla, což ukončilo vývoz ze dne na den,“ stěžuje si Binko. Nyní firma exportuje do Ruska jen speciality, jako je absint. „Ten přepravujeme dokonce letecky. Rusové v něm našli zalíbení a je to nejdražší pití v luxusních moskevských hotelech,“ tvrdí Binko. Právě na absint, jenž se kromě Evropy vozí i do Kanady, Karibiku a Austrálie, a obecně na lihoviny s vyšším obsahem alkoholu se Starorežná specializuje, meziročně se firmě podařilo zvýšit export o 50 procent. Starorežná nyní proniká více i na trhy západní Evropy, například švédský partner si v Prostějově objednal vodku s názvem Royal Flush vyráběnou podle tradiční skandinávské receptury. Kromě zvyšování exportu výrobní kapacitu uvolněnou propadem tuzemské spotřeby firma řeší stáčením makedonských, rakouských a chilských vín. „Loni jsme prodali 52 tisíc lahví vína a letos jen za první pololetí 60 tisíc. Do konce roku očekáváme růst přinejmenším na dvojnásobek,“ uzavírá Binko.
Vytrvalý pokles Produkce členů Unie výrobců lihovin ČR (v milionech litrů)
- 1998 - 69,0
- 1999 - 70,7
- 2000 - 68,7
- 2001 - 62,3
- 2002 - 57,6
- 2003 - 52,9
Pramen: Unie výrobců lihovin ČR
