Od úmrtí Jindřicha Štyrského uplynulo 65 let
místo podtitulku: Otec byl volnomyšlenkářský kantor, který propadl alkoholu. Tragicky zahynul, když uklouzl a dopadl na rozžhavená kamna. Matka, bigotní katolička, upjatá nevlídná a přísná. Syn jeden z nejvýznamnějších českých surrealistů Jindřich Štyrský.
Surrealismus bývá charakterizován jako evropský umělecký směr, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí, přičemž jde i o životní styl. Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire, šlo o jakousi absolutní realitu - surrealitu. V roce 1924, kdy vydal André Breton Surrealistický manifest a kdy také začal vycházet časopis La Revolution Surréaliste, bylo Jindřichovi Štyrskému 25 let. Ideální věk na to, aby se nadaný umělec otevřel novému stylu, který Breton definoval jako „čirý psychický automatismus“, kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky.
Rodák ze severovýchodních Čech (narodil se 11. 8. 1899 v Čermné u Kyšperku, dnešního Letohradu) se po gymnáziu, které absolvoval v Hradci Králové, zapsal na pražskou Akademii výtvarných umění. Vydržel však na ní pouhé tři roky a studia předčasně ukončil. Odjel na dlouhodobou cestu do Itálie a Jugoslávie. Na chorvatském ostrově Korčula poznal mladou malířku, která se stala jeho celoživotní družkou. Byla to Marie Čermínová (1902–1980), pozdější první dáma české imaginativní malby, známá pod jménem Toyen.
Ve druhé polovině dvacátých let odjeli Štyrský s Toyen do Paříže a několikaletý pobyt ve francouzské metropoli silně poznamenal jejich další tvorbu. V roce 1927 koncipovali se společným přítelem malířem Jiřím Jelínkem – Remo (1901–1941) již svoji vlastní výtvarnou konfesi vyjádřenou v programu takzvaného artificialismu, jenž byl jakousi výtvarnou obdobou asociativně laděného literárního poetismu.
Štyrského obrazy z těchto let mají charakter osobité geometrické abstrakce, tvrdou linii a strohost však tlumí lyricky modulované barvy a zvláštní jemná, sny protkaná imaginace. Její stále sílící a výraznější akcent přivádí v třicátých letech Štyrského i Toyen do Skupiny surrealistů v ČSR založené Karlem Teigem a Vítězslavem Nezvalem.
V díle Jindřicha Štyrského bylo charakteristické téma smrti, které se objevovalo v převažující částí jeho tvorby, ať již šlo o jeho výtvarné, fotografické nebo literární práce.
„Přiznávám se, že poezie a malířství jsou pro můj život dostačujícím dobrodružstvím a že nikterak netoužím po tom, být nějak účasten v dnešním politickém zvěřinci. Moje umění není nositelem žádných idejí, které dnes zajímají širokou veřejnost… Mým očím je nutno stále házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ charakterizoval Štyrský v roce 1939 své konání a směřování.
Již v roce 1935 vážně onemocněl a 21. března 1942 v Praze zemřel. Zájem o jeho dílo nepomíjí, spíše ještě roste. V dubnu 2006 byl například Štyrského obraz Cirkus Simonette v aukci prodán za 8,6 milionu korun, čímž byl překonán dosavadní rekord částky zaplacené za české výtvarné dílo.
box 1:
Umělecké mezníky Jindřicha Štyrského
• 1920 až 1923: studium na pražské AVU u profesorů Jakuba Obrovského a Karla Krattnera
• 1922: potkává malířku Marii Čermínovou – Toyen, která se stala jeho uměleckou partnerkou i celoživotní družkou
• 1923: Štyrský i Toyen se stávají členy uměleckého spolku Devětsil; spolupráce s revuí Disk a Pásmo
• 1925 až 1928: spolu s Toyen pobývá v Paříži; první obrazy v duchu artificialismu (Šachová krajina, Nálezy na pláži)
• 1928 až 1930: šéf výpravy Osvobozeného divadla, práce na několika scénických návrzích (Jarryho Král Ubu); rediguje nakladatelský časopis Odeon; polemiky s Karlem Teigem
•1930 až 1934: vznik Erotické revue a erotické Edice 69, kterou Štyrský rediguje; členství v Mánesu; účast na výstavě Poesie 1932; členství ve Skupině surrealistů v ČSR
•1935: spolu s Toyen a Vincentem Makovským obesílá její první výstavu v pražském Mánesu; surrealistické obrazy Cigareta u mrtvé, Smrt Orfeova; cyklus koláží Stěhovací kabinet a fotografické cykly Muž s klapkami na očích a Žabí muž; práce na monografii markýze de Sade (nedokončeno)
• 1936 až 1937: koláže k Eluardově Veřejné růži; ilustrace k bibliofilskému vydání Máchova Máje
• 1939: nacistická cenzura zakázala veřejnou výstavní a publikační činnost surrealistů
box 2
Výstava v Domě U Kamenného zvonu
U příležitosti 65. výročí úmrtí Jindřicha Štyrského uspořádala Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu obsáhlou retrospektivu jeho díla, která se zařadila mezi nejvýznamnější pražské výstavní aktivity posledních let.
V návaznosti na expozici, která v roce 2000 představila ucelené dílo Štyrského společnice Toyen, předvádí i tato výstava desítky jedinečných artefaktů – od olejů, kreseb, knižních obálek, koláží, grafických listů, kostýmních návrhů a fotografií až po předměty osobního charakteru.
V přehledném chronologickém členění expozice zahrnuje nejranější malířovy práce z počátku 20. let minulého století, kdy ještě hledá svůj vlastí výraz, v kontaktu s tehdy moderními uměleckými směry, jako byl kubismus (Krajina s mostem, Klášter, Černý pierot), expresionismus (Vizionářka, Tři blázni), purismus (Orionka) a další. Obsáhlý oddíl je věnován období artificialismu (Protinožci, Náměsíčná Elvíra, Utonulá, Povodeň).
Chmurné aspekty ve Štyrského díle zesílily v letech 1931 a 1932 v jeho surrealistických obrazech. Přes stále se zhoršující zdravotní stav vytvořil Štyrský v následujícím období svá vrcholná díla, jejichž řadu příznačně uzavírají oleje Ztracený ráj (1941) a Bez názvu (Oidipus). Ten zobrazuje hlavu muže s hrůzně vypíchnutýma očima zalitýma krví. Obličej, ve kterém jakoby se koncentrovaly všechny vnější a vnitřní bolesti moderního člověka.
Výstava má být otevřena do 9. září letošního roku.
