Absolutní rovina

Idea rovné, paušální daně prochází bystrým vývojem

Idea rovné, paušální daně prochází bystrým vývojem zejména v posledních deseti letech. Názory o problematičnosti její praktické aplikace v evropských podmínkách rozbily v polovině devadesátých let tři pobaltské státy, nyní už členské země Evropské unie. Existoval též názor, že podobný experiment lze uskutečnit pouze v malých ekonomikách typu pobaltských. Rusko však není malá země a modifikace rovné daně tam existuje od roku 2001. Na Ukrajině od loňska.
Je pravdou, že systémy uplatňované prozatím v devíti státech východní, střední a jižní Evropy se liší. Ne všude funguje optimální systém stejné sazby na přímé i nepřímé daně, který u nás prosazují občanští demokraté. Také je pravdou, že ne všude rovná daň rovná se nízká. Zrovna pobaltští průkopníci mají sazby vysoko. Principiálně ale zjednodušování daňového systému kráčí ruku v ruce se snahou snížit daňové zatížení práce i kapitálu a uvolnit prostor pro individuální iniciativu. Na snižování zatížení poplatníků je ale založeno také tvrzení odpůrců podobných extrabuřtů, že prudký výpadek daňových příjmů po zavedení rovné daně naruší stabilitu rozpočtové soustavy. V České republice to ministr financí Bohuslav Sobotka konkretizuje na šedesát až sedmdesát miliard korun za rok. Padají i jiné cifry. Čtyřicet miliard, padesát, ba i sto.
Jsou to hausnumera. Občanská demokratická strana zveřejnila svůj projekt ve velmi stručné podobě. Známo je zatím jen to, že by daň měla být pěkně symetrická: patnáctiprocentní sazba na příjmy jednotlivců a firem i na přidanou hodnotu. Proč zrovna patnáct, a ne čtrnáct nebo šestnáct, ODS nesdělila. Chybějí konkrétní informace o nastavení reformovaného systému, takže Sobotkův údaj má politický, nikoliv věcný význam. Stejně tak ale i tvrzení Vlastimila Tlustého, Mirka Topolánka, Martina Římana a dalších čelných občanských demokratů, že rovná daň je to nejlepší, co našince může potkat.
Vzhledem k tomu, že šéf ODS, pamětliv rad slovenského reformátora ministra financí Ivana Mikloše, chce rovnou daň uplatnit okamžitě po vyhraných příštích parlamentních volbách, a vzhledem k tomu, že Občanská demokratická strana byla údajně připravena na zavedení rovné daně už od roku 2003 (kdyby jí Vladimír Špidla nevyfoukl volební vítězství), je už na podrobnější informace čas. To je i názor místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna, který považuje ODS vyhlášený termín za teoreticky splnitelný, ale prakticky tomu příliš nevěří. Už několikrát se projevilo, že makroekonomické názory Martina Jahna se liší od názorů Bohuslava Sobotky a je to zřejmé i v jejich postojích k rovné dani. Zatímco ministr financí vidí v projektu politickou demagogii, vicepremiér ho bere vážně po věcné stránce. Za alternativu rovné dani označil svůj plán na snížení daní, který v dubnu předložil Hospodářské radě vlády. Sociální demokracie však Jahnův plán odmítla a dala přednost opatrnějším záměrům Bohuslava Sobotky. Jak je zřejmé, radikálnost daňových úlev klesá po ose Vlastimil Tlustý – Martin Jahn – Bohuslav Sobotka. Přičemž zatímco Vlastimil Tlustý může v současné době teoretizovat, Sobotka s Jahnem nesou politickou odpovědnost.
Příští rok se ale možná role vymění a budeme mít příležitost přesvědčit se, jaký je Vlastimil Tlustý praktik. A nejen on. Další Miklošova rada zní, že reformy se mají dělat v balíku. Takže ODS jako reformátorská strana by měla v roce 2007 pustit do chodu nejen modrou šanci pro daně, ale i pro penze a zdravotnictví. Řeči o potřebě širokého politického konsensu sice ušlechtile znějí, ale jsou na závadu ráznosti změn. Zvláště mají-li na ně politické strany jen krátké optimální období dva roky po volbách, než zase začne nová fáze boje o moc.
Občanské demokraty mimoto nečekají na jejich cestě k rovné dani, podle estonského expremiéra Juhana Partse způsobu myšlení tvrdě pracujících lidí, jen překážky vnitřní, ale i vnější. Ve všeobecném nadšení na mezinárodní konferenci, kterou o rovné dani uspořádala ODS minulý týden v Praze, zazněl poněkud disharmonicky příspěvek europoslance Ivo Strejčka. Mluvčí pro ekonomiku a měnové záležitosti klubu ODS v Evropském parlamentu upozorňoval na to, že odpor proti daňovým extrabuřtům v EU sílí. Unie nechce extrabuřt, ale unibuřt. Dokladem je, říká Ivo Strejček, balík opatření proti škodlivé daňové konkurenci, výzvy k rázným krokům proti daňovým únikům, slova o nutnosti zavést jednotnou evropskou daň, úsilí o přijetí smlouvy o ústavě pro Evropu, která bude mít zásadní dopad na provádění národní hospodářské politiky včetně fiskální. Jednotná evropská daň je vlastně vrcholná fáze rovné daně. Absolutní rovina. Problém je jen v tom, že by ji patrně vyměřila Francie s Německem.
Mirek Topolánek se chlubí, že koncept rovné daně po česku vymyslela Občanská demokratická strana už před sedmi lety. Kdo ví, jestli v roce 2007 nebude na jeho uskutečnění pozdě.