Aby kachna neztloustla

Už zase tečou peníze z Česka na Slovensko, říká generální ředitel operátora Orange

EURO: Jaké největší rozdíly vnímáte mezi slovenským a českým telekomunikačním trhem? LANČARIČ: V rámci mobilního trhu existují určité věci, které jsou v Česku i na Slovensku téměř totožné. Například pokrytí, dostupnost služeb či penetrace. Co však v Česku nemá obdoby ani u jednoho operátora, je rozdíl v nabídce rychlých datových služeb 3G. Další zásadní rozdíl je v tarifikaci hovorů. Zatímco v Česku se účtuje první minuta celá, u nás je již více než sedm let zavedena tarifikace od první sekundy. Až se divím, že to v Česku takto vydrželo dodnes.

EURO: Třeba Češi volají déle než Slováci a sekundové zpoplatnění hovorů pro ně není tak zásadní… LANČARIČ: Češi, když telefonují z mobilu, se nechovají dramaticky jinak než Slováci. U nás je asi 65 procent hovorů kratších než jedna minuta, průměrný hovor trvá okolo 40 až 45 vteřin. A v Čechách to je porovnatelné číslo. Takže cena tabulková a cena, která jim je pak naúčtována, jsou značně rozdílné.

EURO: Jak velký byl propad tržeb po zavedení sekundové tarifikace? LANČARIČ: Žádný. Hned v prvním roce zavedení jsme měli vyšší příjmy než rok předtím. Jednak to bylo období stále ještě bouřlivého růstu mobilního trhu, takže jsme navýšili objem klientely, jednak se zásadně zlepšila její struktura. Lidé pochopili, že se k nim budeme chovat férově, upřímně a otevřeně. To způsobilo, že jsme rostli nejenom počtem klientů, ale i zvýšeným provozem, takže nám tento krok negativně neovlivnil výnosy ani ziskovost.

EURO: Myslíte si, že klienti operátora, který se rozhodne zavést sekundovou tarifikaci, se pak ve volání méně omezují? LANČARIČ: Určitě ano. Když jako klient máte první minutu naúčtovanou celou a přitom voláte třikrát po 20 vteřinách, tak stejně zaplatíte tři minuty hovoru. Kdežto když máte sekundovou tarifikaci, tak vám je za tři dvacetivteřinové telefonáty naúčtována jedna minuta. A zaplatit za stejnou službu cenu jedné minuty, nebo třech, je velký rozdíl. Vědomí sekundové tarifikace vytváří u klienta větší pohodu, odstraňuje problémy. Tento krok nás nikdy, pokud jde o výnosy a ziskovost, nepoškodil.

EURO: Proč z vašeho pohledu na takový krok nepřistoupil žádný z českých mobilních operátorů? LANČARIČ: To byste se měli zeptat jich. Já osobně jsem velmi překvapený, že ve dvou tak provázaných zemích jsou některé věci tak rozdílné. Osobně si ale myslím, že i toto dozná změn a sekundové tarifikace se dočkáte.

EURO: Slovenští mobilní operátoři jsou oproti těm českým výrazně napřed i v otázce budování 3G sítí. V jaké výši se pohybuje dosavadní investice Orange do sítě třetí generace? LANČARIČ: Je to přes pět miliard slovenských korun. V této oblasti jsme se rozhodli být tak trochu pionýry trhu a já jsem přesvědčen, že to byl správný krok. Dnes již více než milion Slováků využívá naši 3G síť a toto číslo stále stoupá.

EURO: Liší se návratnost investice do výstavby 3G sítě oproti začátkům operátora, kdy jste stavěli klasickou GSM síť? LANČARIČ: To se těžko porovnává, protože rozsah GSM sítě byl, a dodnes stále je, výrazně větší. Kromě toho se budovala na zelené louce, na nových stožárech, střechách, sloupech. Naproti tomu jsme při stavbě 3G mohli do velké míry využívat již existující infrastrukturu – a to nejen místa pro osazení vysílacích antén, ale i přenosovou kapacitu. My jsme totiž již od roku 2001 budovali páteřní optickou síť, která v té době jen propojovala klíčové body naší sítě.

EURO: Je již 3G síť zaplacena? LANČARIČ: Její část ano, ale je nutné si uvědomit, že stále roste. V současnosti máme více než tisíc základnových stanic (BTS) a stále pokračujeme dále. Část z tohoto počtu, která byla stavěná od roku 2006, a hlavně v centrech měst, určitě již zaplacená je. U dalších částí sítě, které se stále více posouvají na venkov, tomu tak zatím není. Nevím jak by to vyšlo v celkovém přepočtu, pravděpodobně ještě není 3G síť splacená celá, ale evidentně to jde dobře.

EURO: Kde je podle vás hranice efektivity, kam lze 3G síť ještě rozvíjet? LANČARIČ: Nevím, zda se dá přesně stanovit. Je vždy možné ji určit v daném čase, za konkrétních okolností. Takže podle dnešních propočtů si myslíme, že minimálně 75procentní pokrytí populace ještě bude mít garantovanou návratnost, a tímto směrem se určitě budeme posouvat ve svých investicích. Neříkám, jak rychle to bude, neboť tato rozhodnutí podléhají různým vlivům, ale tři čtvrtiny Slováků by měly mít možnost pracovat s 3G internetem od Orange. Stejně tak je ale možné, že za dva roky řeknu, že to je vyšší číslo než 75 procent.

EURO: Již od začátku jste si byli jisti tím, že rychlý internet přes mobil je klíčovou službou, která 3G síť zaplatí? Česká Telefónica O2 postavila výhody 3G na nabídce videohovorů, což se nakonec pro Čechy ukázalo jako naprosto nezajímavé. LANČARIČ: Jednoznačně. Nikdy jsme moc nevěřili, že by videohovory byly masivně využívány. Mobil totiž znamená teď a tady, což pro spoustu lidí nemusí být v případě videohovorů příjemné. Mohu se třeba zrovna pohybovat v prostředí, kde nechci, aby okolní lidé viděli, s kým se vybavuji, nebo naopak nechci, aby ten, s kým se bavím, viděl prostředí, kde se právě nacházím. Videohovor prostě jistým způsobem omezuje intimitu rozhovoru, a to není vždy vhodné. My jsme od začátku věřili tomu, že internet bude klíčovou službou, která klienty Orange přitáhne k 3G síti. Začali jsme s rychlostí připojení 1,8 megabitu za sekundu a dnes jsme na úrovni 7,2 megabitu. V celé síti, nikoliv jen v její části. To je dnes mimořádně konkurenceschopná rychlost i vůči pevné lince. Kolik je oblastí v Česku, kde máte internet o rychlosti 7,2 megabitu za sekundu? Ve fixní síti ano, ale bezdrátově?

EURO: Před několika lety jste se také rozhodli vybudovat síť optických vláken. Museli jste u vašeho vlastníka hodně bojovat o svolení? LANČARIČ: Pokoušeli jsme našim nadřízeným vysvětlit, že by bylo dobré uskutečnit test optiky i někde jinde než ve Francii, kde na tom Orange začal pracovat ještě před námi. Upřímně řečeno byznys plán, který jsme jim předložili, měl hromadu chyb a děr. Věděli jsme to dobře my i oni, takže nám při jeho schvalování říkali: Chlapci, je nám jasné, že některé body, které jste tam uvedli, jsou spíše tužbami a nadějemi, než nějakou verifikovatelnou realitou. Ale vidíme, že do toho chcete opravdu upřímně jít. A pravda je, že kde jinde to vyzkoušet mimo Francii než u vás. Slovensko je totiž relativně malá země, dá se zde vybudovat celkem slušná kapacita za poměrně krátký čas a také poměrně málo peněz.

EURO: Jak vysoká byla dosavadní investice do optiky? Je tato suma konečná, nebo hodláte dál síť rozšiřovat? LANČARIČ: Kumulativně bylo doposud investováno 1,63 miliardy slovenských korun. Suma to konečná rozhodně není, ale je to trochu jiný byznys než mobilní segment. Návratnost této investice je výrazně delší. My s tím samozřejmě kalkulujeme, ale i tak musí mít projekt své limity. Od začátku jsme věděli, že vytvoříme základní jádro, které budeme rozšiřovat postupně a úměrně, podle toho, jak se bude celý projekt komerčně vyvíjet. Letos bychom se rádi dostali na řádově 300 tisíc domácností v dosahu optiky. A dál se uvidí, dnes je těžké přesněji odhadovat. Každopádně budu spokojený, až budu moci akcionářům říci: Ano, uspěli jsme, dosáhli jsme bodu garantované ekonomické návratnosti.

EURO: Kdy by se to mělo podle vašich plánů stát? LANČARIČ: Nevím, zda ten moment nastane během tohoto kalendářního roku, nebo až v příštím roce, ale předpokládám, že to bude v horizontu několika měsíců. S FiberNetem (obchodní název pro síť optických vláken – pozn. red.) je spousta práce, ale zároveň to je obrovská výzva. Když jsme se do toho pouštěli, tak jsme ani netušili, co všechno to obnáší – od papírování, přes hledání dodavatelů výkopů, pokládky sítě a podobně. Ale myslím, že tato výzva přišla včas, jinak by ta kachna ztloustla natolik, že by už nemohla létat.

EURO: Myslíte tím slovenský Orange? LANČARIČ: Ano. A to se týká nejen slovenského Orange, ale každé firmy, které se daří a nemá žádnou výzvu. To není dobře.

EURO: Když jste začali plánovat výstavbu optické sítě, se kterou službou jste ve vašich předpokladech uvažovali jako s nejžádanější – s internetem, televizí, voláním přes pevnou linku? A jaká je realita? LANČARIČ: Od samého začátku jsme měli vizi zákazníka využívajícího všechny tři služby, takzvaný triple-play. Realita současnosti nám tyto předpoklady potvrzuje. Dnes více než padesát procent klientely optické sítě využívá celý triple-play, a toto procento měsíc od měsíce stoupá. Od dubna jsme navíc rozšířili strukturu televizních programů, internetových tarifů, například jsme znovu zvýšili rychlost a především jsme šli dolů s cenou. Například v segmentu fixního hlasu, kde je naším hlavním soupeřem T-Com, nabízí konkurence za určitou cenu padesát volných minut, zatímco my za stejnou cenu dáváme těch minut tisíc.

EURO: Jak výrazně se snížily ceny za internetové připojení poté, co jste spustili FiberNet? LANČARIČ: Zásadně. Současný mainstream, nejrozšířenější tarif s rychlostí připojení dvacet megabitů za sekundu, stojí něco málo přes 400 slovenských korun (přibližně 350 Kč – pozn. red.). To je oproti stavu v Česku rozdíl, přitom na vašem trhu také působí operátor, který poskytuje mobilní i fixní služby. Ono je poměrně zajímavé sledovat, jak rozdílně se Telefónica O2 chová v těchto sousedních zemích. Zde na Slovensku mají výrazně nižší ceny než v Česku, u mobilního hlasu je ten rozdíl 35 až 37 procent, a v případě SMS zpráv dokonce až padesát procent. A přestože jsou o tolik levnější, tak se na slovenském trhu zatím nijak výrazně neprosadili. Po dvou letech fungování mají sedmiprocentní podíl na trhu a méně než tříprocentní podíl v hodnotovém vyjádření. Vědí vůbec čeští zákazníci O2, že financují chod slovenské pobočky české Telefóniky?

EURO: Lidé z branže určitě, ale běžný zákazník, který se nepodívá do výroční zprávy, asi ne… LANČARIČ: Ta situace je poměrně zajímavá. Z mého pohledu je to takový návrat ke starým časům, kdy vedly penězovody z české části země na Slovensko. O2 totiž kompletně z Česka financuje provoz slovenské dceřiné firmy, a já si opravdu nedokážu vybavit jiný podobný případ v česko-slovenském byznys prostředí.

EURO: Jste pyšný, když vidíte, že je slovenský telekomunikační trh rozvinutější než český? LANČARIČ: Já jsem se narodil a dlouho žil v Československu, a k Čechům jsem nikdy neměl jiný než pozitivní vztah. Takže situaci na vašem trhu nevnímám s despektem, spíše s určitou mírou zadostiučinění. Možná se manažerům v českých telekomunikačních firmách nepodařilo získat od svých akcionářů takovou míru svobody, tolerance a důvěry, jako jsme si vydobyli my. Anebo se jim to podařilo, ale majitelé těchto firem měli zájem se spíše realizovat na jiných trzích, než je ten český.

EURO: Ceny jsou v Česku vyšší než ve většině evropských zemí, tarifikace je pro klienty méně výhodná, do nových technologií se investuje se zpožděním, nebo dokonce vůbec… Myslíte si, že čeští operátoři trh „vyžírají“? LANČARIČ: Třeba se nedivím Telefónice, která zaplatila za Český Telecom přes 84 miliard českých korun, že chce ten balík peněz v nějaké dohledné době dostat zpátky. To je legitimní. Ale na druhé straně je nutné si uvědomit, že jsou schopní financovat dceru na Slovensku, a nabízet zde služby za zcela jiných cenových podmínek, než které nabízejí českému zákazníkovi. A od něj de facto chtějí, aby jim tuto investici zaplatil.

EURO: Neuvažujete v této souvislosti o vstupu na český trh? LANČARIČ: O takovém kroku jsme v minulosti vážně uvažovali, dokonce jsme v tomto směru několikrát podnikli různé kroky. Kromě jiného jsme opakovaně vedli jednání s českými operátory ohledně možnosti spuštění virtuálního mobilního operátora. Prozatím neúspěšně, ale je dost možné, že to, co nám nevyšlo doposud, se podaří v budoucnosti. Určitě bych nám před tímto byznysem nezavíral dveře. A pokud by se to podařilo, bylo by to velmi zajímavé.

Pavol Lančarič (45) Generální ředitel největšího slovenského mobilního operátora Orange vystudoval obchodní fakultu Ekonomické univerzity v Bratislavě. Po studiích působil v akademické sféře, po sametové revoluci pracoval dva roky jako poradce předsedy slovenského antimonopolního úřadu Lubomíra Dolgoše a poradce místopředsedy slovenské vlády Jozefa Kučeráka. V roce 1993 se stal generálním ředitelem společnosti Tchibo Slovakia, o tři roky později šéfem vydavatelství Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft pro Česko a Slovensko. V roce 1997 nastoupil do nově vznikajícího mobilního operátora Globtel, který se později přejmenoval na Orange Slovensko. V květnu 1999 byl povýšen do pozice generálního ředitele, kterou zastává dodnes. o FIRMĚ
- Orange Slovensko je největším mobilním operátorem v zemi, má přes tři miliony klientů, více než třetina z nich využívá služeb sítě třetí generace (3G).
- Podíl na trhu se podle Orange pohybuje kolem 54 procent, v segmentu firemních klientů přesahuje 60procentní hranici.
- Signálem 3G, umožňující připojení k internetu o rychlosti až 7,2 megabitu za vteřinu, má operátor pokryto 61 procent slovenské populace. Prostřednictvím 3G sítě mohou klienti sledovat televizní vysílání v mobilu.
- Orange rovněž buduje fixní síť optických vláken, v rámci které nabízí služby internetového připojení, televize přes internet a volání přes „pevnou linku“.
- V dosahu optické sítě je momentálně 270 tisíc slovenských domácností, počet klientů přesahuje 25 tisíc.
- Firma vloni utržila 833 milionů eur, tedy asi 22 miliard českých korun.