Aby láska kvetla

14. 9. 2020

Jiřina Prekopová věřila v pevné objetí, něhu a mužskou sílu Jiřina Prekopová (14. října 1929 až 7. září 2020) učila partnery i děti a jejich rodiče, aby se měli rádi. Sama však měla řadu kritiků, kteří ji za její teorii pevného objetí opravdu rádi neměli. Někteří nesdíleli ani její další teorii, že ženy mají být něžné, ženské a laskavé, že si mají své partnery takzvaně omaminkovat a ti se zas mají chovat jako opravdoví muži. Jen tak šlo podle Prekopové zachovat a prohlubovat ve vztahu harmonii a lásku.

Sama svou lásku našla v manželu Valentinovi, který strávil 15 let v jáchymovských uranových dolech. Miloval ji prý bezvýhradně a uměl v ní probudit její ženskost. Dokázal tolerovat i její občasné výbuchy, které řešil pevným objetím v praxi.

Kvůli ozáření a riziku poškození plodu se manželé rozhodli nemít děti. Přesto se Prekopová soustředila ve své psychologické praxi právě na ně. V Československu se svému oboru věnovat nemohla. Pracovala

nejen jako učitelka, ale i jako dělnice a uklízečka.

Společně s manželem odešli v roce 1970 do Německa, kde se Prekopová naplno začala věnovat psychologii. Tu vystudovala spolu s pedagogikou a filozofií už v Olomouci, ale ve Stuttgartu si vzdělání doplnila a otevřela si vlastní praxi.

Určující pro ni bylo seznámení se s prací americké psycholožky Marthy Welchové, autorky terapie objetím neboli „Holding therapy“. Její myšlenky Prekopová rozpracovala a našla v nich svoji cestu známou jako „teorie pevného objetí“. Teorii spočívající i v hodinu dlouhém znehybnění objímaného do doby, než z něj vyjdou negativní emoce a mezi ním a objímajícím se opět rozvine láska, aplikovala zejména na rodiče a jejich děti, ale i na partnerské vztahy. Těžko říct, zda má její metoda více příznivců, či odpůrců. Pravda je, že s ní pracují v Německu, Rakousku i Mexiku.

Energická a vždy dobře upravená dáma pracovala do pozdního věku a v rozhovorech ráda glosovala problémy moderní společnosti. Těmi byly podle ní ženy natolik samostatné, že zastanou i roli muže a své partnery opouštějí po narození dětí. Zároveň muži, kteří vlastně muži nejsou a nedokážou zastat ve společnosti svou roli. Držela se základního pravidla dodržovaného i v primitivních společenstvích. Konflikt mezi mužem a ženou je třeba zažehnat ještě před západem slunce, aby uléhali na lože v harmonii a lásce.

Lidé podle ní kvůli moderním technologiím velmi zpohodlněli, nemusejí téměř o nic bojovat, ztratili své instinkty a zapomněli na to, že nejdůležitější na světě je láska. Teorii pevného objetí možná lidstvo v budoucnu využívat nebude. Síla lásky ale bude věčná.