Očekáváte-li, že se budeme věnovat ekonomii, budete zklamáni. Pozornost budeme věnovat právnímu prostředí
Čas od času je možné se dozvědět, jak si Česko stojí v rozličných žebříčcích sestavovaných podle toho, za jak dlouho a s jakými náklady je možné založit nové podnikání. Jak dlouho trvá zápis do obchodního rejstříku, kolik musí být složeno na základní kapitál, kolik stojí zápis do obchodního rejstříku nebo jaké náklady jsou spojené se získáním živnostenského oprávnění. Přiznávám, že nad tím pokaždé trochu kroutím hlavou. Komfort pro začínajícího podnikatele je jistě namístě, ale uznejte prosím, že tyto kroky činí obyčejný podnikatel (vytvořeno podle poněkud zprofanovaného spojení „obyčejný člověk“) obvykle jednou či dvakrát za život. Zda bude jeho společnost zapsána do obchodního rejstříku za týden či za dva či zda na soudním poplatku zaplatí o tisícikorunu méně nebo víc, mi nepřijde tak úplně zásadní. Větší váhu bych přikládal tomu, aby se potom náš obyčejný podnikatel co nejméně často setkával s nesrozumitelnými zákony, nejasnými vyhláškami a zbytečnými omezeními. Podívejme se spolu na tři záležitosti, kde by, myslím, bylo co zlepšovat.
Výpověď i bez udání důvodu?
Začnu hned tím nejvíce kontroverzním.
Je nejspíš dobře známo, že zaměstnavatel může pracovní poměr se zaměstnancem vypovědět pouze z důvodů vypočtených v zákoníku práce. Sjednat si další důvody nebo upravit ty zákonné se nepřipouští. Pokud si zaměstnavatel se zaměstnancem přestanou rozumět, sjednaná zkušební doba je dávno pryč, pracovní poměr na dobu neurčitou se táhne k nedohlednu, žádný z výpovědních důvodů není dán a zaměstnanec ustoupit nehodlá, začíná nejednou jakási zákopová válka. Atmosféra houstne, o dobrých vztazích na pracovišti nemůže být ani řeč.
Zaměstnavatel se pokusí přece jenom nějaký výpovědní důvod nalézt. Zaměstnanec platnost výpovědi napadne u soudu žalobou.
Roky běží.
Myslím, že nastala doba uvažovat o změně zákoníku práce, která by umožnila sjednat v pracovní smlouvě možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu. Souhlasil bych s tím, aby takovou výpověď nebylo možné dát v době zvýšené ochrany zaměstnance, tedy například v době nemoci, těhotenství, rodičovské či mateřské dovolené. S výpovědí bez udání důvodu by muselo být spojeno právo na odstupné. Minimální výši takového odstupného by určil zákon. Podle mého mínění by mohlo jít například o šestinásobek průměrného měsíčního výdělku.
TÉMA „HoMe oFFiCe“
Druhý příklad je rovněž z pracovněprávní oblasti. Stačí jedno slovo - „home office“. Mnozí zaměstnanci si rádi ušetří cestu z místa svého bydliště na pracoviště a raději vyřizují své pracovní úkoly z domova (nebo třeba z kavárny nebo z hotelové terasy s výhledem na moře). Pokud to povaha práce připouští, leckterý zaměstnavatel jim to rád umožní. Zákoník práce se věnuje tomuto zvláštnímu způsobu zaměstnávání v jediném ustanovení (§ 317). V praxi se objevuje mnoho otázek, počínaje problematikou pracovních úrazů a konče třeba náklady na vybavení pracoviště. Vzhledem ke zvyšujícímu se množství zaměstnanců pracujících distančně bychom potřebovali podrobnější právní úpravu. Vyřídit věc tím, že zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou vše domluvit v pracovní smlouvě, není příliš spolehlivé, neboť nejistota v tom, jaká ujednání budou s přihlédnutím k zákonné ochraně zaměstnance ještě přípustná, svazuje stranám ruce.
KAŽdý zAMěSTnAVATeL MuSí MíT SMLouVu S LÉKAŘeM
Také do třetice zůstaňme na poli pracovního práva. Věděli jste, že každý, kdo zaměstnává třeba i jen jediného zaměstnance, ať na jakýkoli úvazek, nebo v rámci vzpomenutého režimu „home office“, musí mít uzavřenu smlouvu s lékařem o poskytování takzvaných pracovnělékařských služeb? Nestačí, že všichni zaměstnanci absolvují řádně lékařské prohlídky (mnohdy tak mohou učinit u svého praktického lékaře). To, co lze dobře pochopit u zaměstnavatele provozujícího výrobní závod s množstvím rizikových pracovišť, stává se stěží pochopitelnou přítěží například u zaměstnavatele s provozem kancelářského typu. Porušení této povinnosti může být postiženo pokutou do výše jednoho milionu korun. Kdo nevěří, ať tam - tedy do zákona o ochraně veřejného zdraví - běží.
Podle mého mínění by se nám hodila inventura právního prostředí, jistě nejen toho upravujícího vztahy na poli pracovněprávním.
Neobsahuje zbytečná omezení a nechybějí v něm naopak ustanovení, která by praxi byla ku prospěchu? Jsem přesvědčen, že by se nám po takové inventuře prostě lépe dýchalo.
Nastala doba uvažovat o změně zákoníku práce, která by umožnila sjednat v pracovní smlouvě možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu.
O autorovi| VÁCLAV VLK advokát, Rödl & Partner
