Tržiště jsou populární a překotně jich přibývá, proto se do nich začal plést stát
Farmářských trhů u nás bude brzy víc než samotných farmářů, kteří na nich mají co nabídnout. A kteří vůbec stojí o to tam prodávat. Neukojená chuť Čechů na čerstvé místní produkty šikovně masírovaná pořadateli tržišť přinesla své ovoce. Farmářských trhů se na jaře po celé zemi vyrojilo tolik, až z toho jde jejich průkopníkům hlava kolem. A lidem lačnícím po nešizených dobrotách přímo z farem zřejmě také. Zvlášť když se za nimi šplhají na střechu pražského obchodního centra Galerie Harfa nebo je hledají na ostravském tržišti pro motoristy. V Ostravě mohli v sobotu zajet také na parkoviště obchodního centra Futurum, kde na místní farmářské trhy lákal tamní project manager a sliboval mimo jiné farm menu a happy hours. Na tržištích lákajících na vše české a nejlépe od místních zelinářů, ovocnářů, sýrařů, chovatelů, řezníků, pekařů a včelařů nechybí španělský olivový olej, maďarské klobásy, slovenské ovčí sýry, mořské ryby, uzeniny z kamenné prodejny poblíž a někdy i vajíčka kdoví odkud. Teplá kuchyně, která má na trzích dotvářet kolorit poctivého jídla z místních zdrojů, nabízí třeba indické zeleninové rizoto nebo španělskou paellu s kuřecím masem. Nabídku výpěstků a specialit přímo od výrobce někde „zpestřují“ překupníci. Prostě takové typické české farmářské trhy.
Ministerští opatrovníci
Všechna farmářská tržiště se ale rozhodně nedají házet do jednoho pytle. Třídit dle kvality by je měli zákazníci. Jenže do pořádání oblíbených trhů se teď začal plést stát, a ke všemu je ještě dotovat. Na popularitě trhů, které donedávna Češi mohli jen okukovat v cizině, se chtějí svézt také politici. Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) a ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (VV) společně zaštiťují tři tržnice v hlavním městě. Vzniku trhu v pražských Dejvicích pomohl Tomáš Chalupa (ODS) ještě jako tamní starosta. Zůstal mu věrný i jako ministr životního prostředí a rozdáváním dotací chce pomáhat na svět dalším tržnicím. Za pouhý rok jich přitom jen v Praze vyrostlo 27, 4 vznikly v Brně, v Čechách 55 a na Moravě 18.
„V prvním kole se o podporu přihlásilo 29 zájemců. Celkem žádají zhruba o čtyři miliony korun,“ popsala mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková zájem o bizarní grant napasovaný na farmářské trhy z takzvaného revolvingového fondu na podporu udržitelného rozvoje. Kdo chce nastartovat tržiště, může na jedno dostat až 150 tisíc korun. Ač pravidla grantu žádný konkrétní environmentální požadavek neobsahují, projekt musí mít „výrazný pozitivní vliv na životní prostředí“. Chalupovo ministerstvo se s touto zástěrkou jistě nějak popasuje. Která města a neziskové organizace se o dotaci hlásí, nechtěla mluvčí prozradit, dokud žadatelé neprojdou oficiálním hodnocením. Namátkou zmínila pouze města Třeboň, Štramberk, Nové Město na Moravě a Loket.
Aby se fenomén nezprofanoval
Zatímco Chalupa za veřejné prostředky povzbuzuje k zakládání nových trhů, Fuksa se je snaží držet na uzdě, aby se fenomén nezprofanoval. Snaha obou vládních i stranických kolegů se neprotíná. Dotaci na rozjezd mají dostat jen ti, kteří se budou držet kodexu pro fungování trhů. Ten se složitě rodí z Fuksovy iniciativy. Začínající organizátoři se tedy mají předem zavázat k něčemu, co ještě neexistuje.
Dotace pro začátečníky se příliš nelíbí těm, kteří s trhy proráželi. „Nechápu, proč resort životního prostředí zastupuje kompetence ministerstva zemědělství. Navíc je tato podpora nefér vůči pořadatelům, kteří trhy rozjeli,“ říká za průkopníky Jiří Sedláček z občanského sdružení Archetyp. V roce 2007 sdružení vypracovalo pro pražský magistrát studii, která vytipovala sedmnáct míst v hlavním městě, kde by se farmářské trhy mohly konat. Od loňska je provozuje na třech místech pod názvy Kubáň, Náplavka a Jiřák. V květnu spustí další Na Františku.
„Nepočítali jsme, že se trhy v celé zemi tolik rozjedou. Jsme mile překvapeni,“ hodnotí Sedláček. Ač má Archetyp pro svá tržiště vlastní kodex, podporuje vznik jednoho univerzálního. K němu se přihlásí provozovatelé pravých farmářských trhů, a tím se oddělí zrno od plev. Zákazníci se pak budou moci orientovat podle značky, kterou ty správné trhy ponesou. Ostatní riskují, že dostanou nálepku takzvaných pseudofarmářských trhů, kde je hrstka skutečných farmářů a zástupy prodejců všeho možného.
„Hlavním důvodem pro vznik kodexu je, aby zákazník na první pohled věděl, co kupuje,“ vysvětluje ministr. Připomíná, že se objevují kritiky na klamání zákazníků na některých farmářských trzích. „Chceme proto dát spotřebitelům co největší jistotu o původu a kvalitě zboží. Byla by škoda, kdybychom kvůli několika vychytralcům neuchránili pozitivní fenomén trhů a nechali ho devalvovat,“ prohlašuje Fuksa. Slibuje, že kodex bude do konce května.
Kodex, nebo samočištění?
Na ministerstvu se nedávno sešli dobře zapsaní pořadatelé, aby se domluvili jak konkrétně dobré jméno farmářských trhů uchránit. „Všichni se shodli, že kodex je potřebný,“ říká ministrův poradce a předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, který se ve věci angažuje. Vidí ale, že přesnější pravidla vůbec nebude jednoduché vytvořit. „Hlavně z toho nechceme udělat úřad. Ministerstvo chce jen pomoci, nebude nic byrokraticky řídit,“ ujišťuje Stehlík. Představuje si, že sami organizátoři by měli určit, do jaké míry je možné pustit na trhy jiné zboží než od autentických sedláků. Pravidla nejspíše nebudou striktně žádat, aby na trzích byly jen lokální produkty. „Potom by se v Praze nemohlo prodávat ani víno z Moravy,“ vysvětluje Stehlík. Předpokládá, že pořadatelé trhů, kteří se ke kodexu přihlásí, se pak budou navzájem hlídat, zda ho dodržují.
Miroslav Dušek, pořadatel hojně navštěvovaného dejvického trhu Kulaťák, se kodexu nebrání. Myslí si však, že lidé sami poznají dobré věci od špatných. V samočisticí proces věří také Jan Valeška z Pro-Bio Ligy, který se alternativním způsobům prodeje farmářských produktů věnuje dlouho. „Lidé nebudou chodit na deset trhů za víkend. Samovolné síly překotný růst trhů zkrotí,“ předpokládá.
Přetahování o farmáře
Jak přibývá farmářských trhů, sílí i přetahovaná o farmáře, kteří mají co prodávat. Čím více trhů, tím menší nabídka. „Není to tak, že se řekne farmářský trh a najednou všichni začnou vyrábět něco, s čím hned mohou přijet na stánky,“ poznamenává Jaroslav Šebek z Asociace soukromého zemědělství, která pomáhala s rozjezdem trhu na Kubáni. Potíž vidí hlavně v tom, že zdejší předpisy stále hledí na drobné výrobce jako na největší masokombináty a mlékárny, což zemědělce odrazuje.
Také proto je o sedláky s vlastními produkty velká nouze, navíc ti zajetí mají své stálé zákazníky. „Skoro každý den někdo volá nebo píše e-mail, abychom přijeli prodávat. Ani nestačíme odpovídat, že nemáme zájem,“ říká Josef Šourek z rodinné biofarmy Filoun z obce Plavy v Jizerských horách. Výtečné tvarohy, máslo, sýry a další výrobky, které Šourkovi dělají v malé faremní mlékárně, mají své věrné konzumenty. Proč by farmář měl stát celý den na tržišti, když nepotřebuje hledat další?
Nabídku prodávat na plzeňském trhu na nádvoří hotelu Gondola odmítl také Pavel Moulis z Milínova u Rokycan. „I když se nám trh v Plzni líbí, s naším biohovězím tam nepůjdeme. Máme ho především pro pravidelné zákazníky,“ vysvětluje mladý farmář. Navíc si myslí, že lidé si na trhu chtějí vybrat spíše finální výrobek. Ani Václav Dašek ze Slavětína nad Metují neplánuje, že by šel s masem ze svých jelenů na trh, kam ho zvou pořadatelé z České Skalice na Náchodsku. „Mladé jeleny zabíjíme na objednávku, všechno maso si prodáme sami přímo z farmy,“ říká soukromý zemědělec.
Josef Sklenář z biofarmy Sasov u Jihlavy může ve stáncích nabízet bohatý sortiment – balíčky s vepřovým a hovězím masem, klobásy, uherák, cibuli, brambory, vše v kvalitě bio. Možnost prodávat na trzích vítá, ale mezi místy si vybírá. „Velké trhy v Praze pro nás nejsou. Pravidelně ale jezdíme do Toulcova Dvora v pražské Hostivaři, kde jsou jen ekologické produkty,“ říká Sklenář. Na běžných trzích obvykle moc neprodá, když je vedle jeho stánku uzenářství s levnějšími „nebio“ klobásami. Z Jihlavy dojíždí třeba na Plzeňské farmářské trhy, kam si zákazníci současně přicházejí vyzvednout balíčky objednané přes e-shop. „Minule jsme za ně utržili dvakrát tolik než za zboží, které si koupili přímo návštěvníci tržiště. Kdybychom prodej takto nespojili, nevyplatilo by se nám na trh jezdit,“ poznamenává Sklenář.
I dva tisíce za místo
Řadu sedláků odrazuje komerce, která obsadila některé farmářské trhy. „Je to móda, které se chytily různé firmy, jež trhy dělají pro kšeft. Sedláci si pak stěžují, jak jim pořád zvyšují poplatky za prodejní místa,“ konstatuje předseda svazu ekologických zemědělců Pro-Bio Zdeněk Perlinger. Trhy určitě nezatracuje, ostatně pomáhá při jejich organizování v Karlových Varech a Lokti.
Ceny za denní „stání“ na tržištích jsou různé. Asi nejvíce musejí zaplatit trhovci v Dejvicích. „Poplatky začínají zhruba od tisíce korun, strop dva tisíce platí největší prodejci, tedy pekaři a uzenáři,“ upřesňuje pořadatel Miroslav Dušek. V Plzni je to pro každého pětistovka. „Zpočátku jsme dávali prostor zdarma, ale sedláci si toho nevážili. Když pršelo, nepřijeli,“ vysvětluje úhradu Tomáš Popp z občanského sdružení Envic, které připravuje úspěšné Plzeňské farmářské trhy. Právě na nich by se mohli učit začátečníci.
Běžně se poplatky pro trhovce pohybují od dvou set korun do sedmi set. Když pořadatelé trhů neseženou sedláky, pustí do stánků prodejce, kteří tam nepatří, ale zaplatí za pronajaté místo.
Všichni se učí
„Ideální stav nemůžeme očekávat. Originálních farem západního střihu je u nás strašně málo. Proto umožňujeme prodej všeho, co je domácí, poctivě dělané, bez aditiv,“ říká Sedláček za Archetyp. Slovo domácí přitom na potraviny nesmí, upozorňuje ve svém desateru pro farmářské trhy Státní veterinární správa. Její mluvčí Josef Duben se odvolává na vyhlášku o značení potravin. Veterináři dohlížející na chod trhů naštěstí dělají, že slůvko domácí nevidí.
Pořadatelé, farmáři, zákazníci – všichni se učí. Potřebují čas, aby se s farmářskými trhy naučili zacházet. A příště aby zelináři přijížděli místo s maceškami a sazenicemi kedluben už od jara s nejrůznějšími saláty, rukolou a polníčkem. „Všechno by se dobře prodávalo. Farmáři na to přijdou, budou investovat, stavět skleníky,“ věří Dušek z dejvického Kulaťáku.
„Sto dvacet korun za plato?“ protáhne obličej zákaznice na pražském tržišti Kubáň nad vejci snesenými slepicemi, které nežijí v klecích. Rozdíl jí nic neříká, nebo prodavači nevěří. A odchází pro vajíčka do supermarketu. Opačným směrem se zase ženou zákazníci pro český česnek. Na zdejší pole se vrací i díky farmářským trhům.
Největší pořadatelé
Občanské sdružení Archetyp
Loni spustilo tři trhy v Praze, v květnu přidá další. „Jsme největší co do četnosti i velikosti. Máme tři trhy s prodejem třikrát týdně. Loni jsme organizovali celkem 196 trhů,“ vyčísluje Jiří Sedláček z Archetypu.
Občanská společnost Farmářské tržiště
Od loňského jara provozuje farmářský trh Kulaťák v pražských Dejvicích. S cenou 1,5 milionu korun zvítězila v soutěži o zakázku na zavedení trhu v roce 2010, kterou zadala radnice Prahy 6 tehdy vedená starostou Tomášem Chalupou. Loni tato společnost uspořádala také Ekologickou třináctku v Praze 13. Letošní novinkou je trh v obchodním centru Futurum v Ostravě. „V počtu lidí, kteří na naše trhy přijdou, jsme asi největší,“ míní Miroslav Dušek z pořádající společnosti.
Český farmářský trh
Tři trhy v městských částech na okraji Prahy – v Klánovicích, Dolních Břežanech a Dolních Počernicích – rozpohybovaly Klára Svobodová a gastronomická novinářka Hanka Michopulu. O svých trzích říkají, že jsou „sousedské“, s domácí atmosférou, pečlivě vybíranými trhovci a sortimentem.
Občanské sdružení Český um – Artificium Bohemicum
Pod záštitou ústecké hejtmanky Jany Vaňhové spouští letos na jaře Severočeské farmářské trhy ve třech městech – Ústí nad Labem, Mostě a Chomutově. Sdružení, které sídlí ve Skalce u Doks, dostalo na pořádání trhů 95 tisíc korun z fondu hejtmanky. Akci podporuje také uhelná společnost Czech Coal, která se hlásí jako hrdý patron farmářských trhů.
Rudolf Stuchlík
S pořádáním farmářských trhů ve východních Čechách začal v letošním roce. „Dělám na tom od ledna. Lidé mají rádi české věci, je to trend,“ říká Stuchlík, který organizuje trhy už v šesti městech: Náchodě, Trutnově, Broumově, Jaroměři, Dvoře Králové a Rychnově nad Kněžnou. Brzy chce přidat ještě Ústí nad Orlicí. „Obeslal jsem 300 farem. Na prodej ale zemědělci nejsou připraveni,“ zjišťuje Stuchlík, který se dle svých slov dosud pohyboval v obchodu s průmyslovým zbožím.
Prostě Tišnovské Jako by v Tišnově u Brna předem tušili, jak se rozmáchnou farmářské trhy, pojmenovali ty své Tišnovské. Letos vstupují už do čtvrté sezony. „Vymezení farmářský trh jsme se chtěli vyhnout, nazvali jsme si to po našem,“ říká Eva Zavřelová. V Tišnově je vidět, že o název nejde. Díky tamním pravidelným trhům se lidem z města i okolí staly dostupnější biopotraviny, místní čerstvá zelenina a ovoce. „Nesmí sem žádné průmyslové zboží z velkovýroben,“ zmiňuje Zavřelová jednu z podmínek z tržního řádu, schváleného radou města. Po dvou letech, kdy museli prodejce shánět, si je už vybírají. „Nejlépe když jsou z místa, nejvýše do padesáti kilometrů od Tišnova,“ doplňuje.
