Proč agroturistika v českém podání není ani s miliardovými dotacemi totéž, co ubytování na statcích v Bavorsku
Vždycky tam bydlely krávy, nyní v bývalém chlévě nocují hosté. Peníze místo mléka přináší agroturistika. S ubytováním začínali mladí manželé Moulisovi na své ekologické farmě v Milínově na jižním Plzeňsku opatrně. Nejprve přeměnili část opuštěného kravína na stylovou sednici a dvě ložnice pro jednu rodinu s dětmi. Po pěti letech přidali pokoje pro další dvě rodiny, celkem mohou nabídnout dvacet lůžek. Premiéru mělo rozšířené ubytování o loňských prázdninách. I bez propagace byla úspěšná.
„S výjimkou jednoho týdne jsme měli léto plně obsazené. Mimo sezonu lidé přijíždějí spíše už jenom o víkendech a různých svátcích, kdy jsou volné dny,“ říká farmář Pavel Moulis. Turistika pro rodinnou farmu přesto znamená velmi slušný příjem. Moulisovi rozhodně nelitují, že agroturistiku rozvíjeli postupně, jak to viděli u sedláků v Německu a Rakousku. Nepustili se do megalomanského projektu, na kterém pohořela řada českých ubytovatelů. Úspěch v agroturistice, která má farmářům doplňovat příjmy ze zemědělství, totiž nezajistí ani nejštědřejší dotace. Jde v něm hodně o lidi a tradici.
Dotace plán nenaplní
Přes 1,7 miliardy korun za poslední čtyři roky – takovou porci dotací vydal na podporu venkovského cestovního ruchu Program rozvoje venkova, který má v režii ministerstvo zemědělství (MZe). Touto cestou posílá evropské a okrajově české peníze na zřizování ubytovacích kapacit a doprovodných aktivit v obcích do dvou tisíc obyvatel. Další peníze jdou prostřednictvím takzvaných místních akčních skupin a také z regionálních operačních programů, o jejichž využití se rozhoduje v krajích. Z evropských peněz se agroturistika dotovala už před vstupem Česka do unie. Zájem o dotace je obrovský. Při loňském kole se o podporu z venkovského programu hlásilo 410 zájemců, kteří požadovali bezmála jednu a půl miliardy korun. Sítem prošlo 86 žadatelů, na projekty mají slíbeno více než 380 milionů, většina z toho jde na ubytování. Efekt vynaložených peněz přitom zůstává hluboko za očekáváním. Zdaleka se nenaplňují cíle, které ministerstvo v programu na léta 2007 až 2013 stanovilo a celkově na ně vyčlenilo zhruba 3,6 miliardy korun. Většina podpor – téměř dvě třetiny – jde na projekty předkládané zemědělci. Zbytek finančních prostředků vyčerpají ostatní podnikatelé. Do programu se mohou hlásit, jen pokud začínají nebo mají historii kratší než dva roky.
Nové postele a většinou prázdné
Přilákat návštěvníky a zvýšit odbyt místních služeb, to je hlavní cíl cestovního ruchu, který však podpora složená ze tří čtvrtin z evropských peněz a ze čtvrtiny z českého rozpočtu nezajišťuje. Konstatuje to zpráva, kterou si MZe nechalo jako střednědobé hodnocení programu externě vypracovat. Po tříleté existenci podpůrného programu se plánovaný nárůst počtu turistů podařilo splnit na pouhých 5,5 procenta. Dotované investice do ubytování přivedly necelých třináct tisíc dodatečných turistů. MZe přitom počítalo s tím, že během sedmiletého období jich má být tři sta tisíc. To se ukazuje jako nereálné.
Velkým zklamáním musí být pro ministerské plánovače i obsazenost nově vytvořených lůžek. „Jejich vytíženost dosahuje úrovně 2,5 procenta,“ vyčísluje hodnoticí zpráva. Ani náhodou se MZe netrefí do cíle, aby díky podpoře venkovského cestovního ruchu vzniklo nových osm tisíc pracovních míst. Ke konci roku 2009 jich příjemci dotací vytvořili pouze 74. Plán se tím plní ani ne z jednoho procenta, hodnotí zpráva, která není veřejně přístupná, týdeník Euro ji má ale k dispozici. Zveřejněná výroční zpráva o průběhu programu za rok 2010 zdaleka tak kritická není. Konstatuje, že podpora úspěšné rozvíjí doplňkovou infrastrukturu cestovního ruchu na venkově. Obecně – bez konkrétních čísel – pak tvrdí, že návštěvnost dodatečných turistů, jejichž příjezd umožnila nová lůžka, vzrostla i přes celkový propad odvětví.
Za vším hledej krizi?
Fiasko v efektu podpory přičítají autoři střednědobé hodnoticí zprávy ekonomické krizi, která zasáhla cestovní ruch. Slabinu vidí také v tom, že program nehledí na turistickou atraktivitu venkovských oblastí a posílá dotace i tam, kde není poptávka po ubytování. Problém je ale složitější.
Možnosti agroturistiky ovlivňuje stav zemědělství. I proto je to u nás mnohem složitější než v sousedním Bavorsku, poukazuje studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky porovnávající podmínky pro agroturistiku v obou zemích. Výměra zemědělské půdy v nich je zhruba stejná, ale v Bavorsku na ní hospodaří víc než třikrát tolik zemědělských podniků. „Chybí tu přirozená struktura malých rodinných farem,“ konstatuje autorka analýzy Gabriela Thöndlová. Uvádí, že v Bavorsku poskytuje ubytování přes sedm tisíc zemědělských usedlostí, což zajišťuje pracovní místo pro deset tisíc lidí. „Dvě třetiny celkového obratu v agroturistice zůstávají v regionu,“ vyčísluje Thöndlová. Jak připomíná, kromě ubytovatelů přináší toto plnohodnotné odvětví cestovního ruchu zisk i podnikatelům v gastronomii, obchodníkům, řemeslníkům a nejrůznějším zařízením, která poskytují zábavu pro volný čas.
Agroturistika se v Německu rozvíjí od poloviny minulého století, posledních dvacet let za intenzivnější podpory Evropské unie. Tento náskok nemůže Česká republika po komunistické likvidaci tradičních selských rodin a s nebývalou oblibou v chataření a chalupaření lehce smazat. Ve stylu velkoplošného zemědělství, které tady převládá, se rozvíjí i velkokapacitní agroturistika. To znamená hodně lůžek a místo přijetí v rodině anonymní prostředí. Hosté většinou nepoznají majitele, maximálně potkají personál. Jde o pravé agroturistice vzdálenou komerci.
Pomáhá rakouská reklama
„Bavorští sedláci se více věnují hostům, vzdělávají se a vyměňují si zkušenosti. To vše patrně přispívá k tomu, že tamní farmy vykazují lepší obsazenost i vyšší počet stálých hostů a také delší dobu, po kterou u nich návštěvníci zůstávají,“ vysvětluje autorka studie. Vzhledem k počtu porovnávaných farem – 23 na každé straně – upozorňuje, že nejde o reprezentativní průzkum. Analýza spíše ukazuje určité tendence v tomto turistickém segmentu. Jaké jsou další rozdíly? Zatímco v Bavorsku je agroturistika dovolenou širokých vrstev, v Česku ji vyhledávají především lidé s vyšším vzděláním. „V Bavorsku je velmi rozšířená, přestože nemá pověst příliš kvalitní dovolené. V tuzemsku je agroturistika méně známá, ale má tu lepší image,“ zjistila Thöndlová. V Česku povědomí o tomto směru turistiky paradoxně zvyšuje reklama na rakouské farmy v Alpách. S jinou přímou reklamou na agroturistiku se našinec většinou nesetká. V sousedním Bavorsku tráví dovolenou na statku nejčastěji rodiny s dětmi. Na českých farmách klientela tolik vyhraněná není, i na ně ale přijíždějí rodiny s dětmi stále častěji. Ekonomická krize doléhá na ubytovatele různě. Některé zdejší farmy hlásí úbytek hostů. „V Bavorsku pozorují kratší pobyty, ale i zvýšený zájem návštěvníků, který přičítají poklesu zahraničních cest,“ doplňuje Thöndlová.
Když se jezdí za kůzlaty
Čeští farmáři jsou velmi nápadití co do nabídky aktivit pro hosty, ukazuje také analýza. Dotace ovšem putují hlavně na ubytování. Velkým mýtem je, že lidé by chtěli na statku pomáhat a ještě za to platit. Mnohdy vyhledávají farmy kvůli koním. „Nabídka je poměrně pestrá, přestože počet farem je nízký. V porovnání s Bavorskem je tu vysoký podíl ekofarem, které jsou často aktivnější nejen v ekologické oblasti, ale i kulturních a osvětových akcích pro hosty i další návštěvníky,“ uvádí autorka studie. Její slova pasují na farmu Moulisových. Majitelům je jasné, že nestačí nabízet jenom pokoje, ale i příběhy a zážitky. Pochopitelně především pro děti. Rodiče na ně dají, když chtějí znovu jet k Moulisovým za kůzlaty a jehňaty. „U nás se pořád něco děje. Neustále přemýšlíme, čím ještě naši nabídku zatraktivnit,“ říkají manželé. Přitom už mají jezdeckou školu, v menší restauraci přímo v penzionu pořádají kurzy vaření z vlastního hovězího biomasa, děti učí péct chleba a stloukat máslo. Bez rodičů k nim mohou dojíždět na příměstský tábor. Školky a školy mají na milínovské farmě dveře otevřené, aby děti poznaly, o čem je zemědělství. Zvířata jsou tu přirozenou součástí, ne atrakcí ve vyumělkovaném zookoutku pro městské děti odkázané na plyšáky. I proto tady neuslyšíte, že telátko museli ze zookoutku vyndat, protože děti by ho doslova umazlily.
