Adéla Mrázová: Projekt filmového muzea dotáhneme do konce

Česká republika nemá národní filmové muzeum. Studentka filmových studií na Univerzitě Karlově Adéla Mrázová a její kamarádi jsou odhodlaní to změnit. Projekt Na film! vymysleli v rámci školního semináře, ale chtějí ho dotáhnout k realizaci. Ukázka, jak by mělo muzeum vypadat, je k vidění do 25. října v pražském Museu Montanelli. „Výstavu pořádáme i jako test konceptu filmového muzea. Uvidíme, jakou zpětnou vazbu dostaneme od lidí,“ říká Adéla Mrázová.

E15: Kde vznikl nápad na filmové muzeum?

V den, kdy jsme měli na filmových studiích žádat o granty, jsem byla v Muzeu Karla Zemana. Cestou do školy jsem pak přemýšlela, proč u nás není národní filmové muzeum. S kolegy Terezií Křížkovskou a Jakubem Jiřištěm jsme pak vytvořili žádost o grant právě na něj. Ten nevyšel, ale za půl roku jsme vymysleli podobný plán, který už se podařil. Začali jsme se pak zajímat, jestli existuje skupina plánující koncept filmového muzea, že bychom se k ní přidali. Zjistili jsme, že ne. Tak jsme se do toho pustili sami, nejdřív na univerzitě, kde jsme na toto téma během prvního magisterského ročníku vedli dva semináře.

E15: V čem dalším vám škola pomohla?

Třeba v tom, že jsme díky školnímu výzkumu východoevropského sci-fi navázali spolupráci s institucemi v zahraničí. Loni jsme dostali mezinárodní grant Erasmus+. Koncept vystavování filmu tak tvoříme s univerzitami v Británii, Německu a Polsku. Je kde nasát informace. Sami nemáme se zakládáním muzea zkušenosti a také ne každý je z našeho projektu nadšený.

E15: Inspirujete se i v konkrétních zahraničních filmových muzeích?

Ano, navštěvujeme je a bavíme se s jejich zaměstnanci. Nemáme pokrytou jen Asii. Ale přišli jsme na to, že žádné filmové muzeum není úplně takové, jak bychom si představovali. Třeba to v Turíně, nyní považované za jedno z nejprogresivnějších, má úžasnou první část o filmovém médiu. Ale ta druhá je samoúčelná, člověk leží na lehátkách a dívá se na filmy, a už se moc nedozví. My chceme film zasadit do širšího kontextu, politického, kulturního a sociálního. Inspirujeme se proto i v nefilmových muzeích. Třeba ta o židovství často zajímavě pracují s exponáty, i filmovými.

E15: Jak si tedy své muzeum představujete?

Náš model má tři části. Prehistorii, kde se návštěvník dozví, jak film vznikal. Pak nám připadá důležité umět film číst a vědět, že k tomu slouží střih, kamera a že se tyto složky různě vyvíjely. Třetí část by se měla věnovat historii, interaktivně, žádné zasklené exponáty. Těm se snažíme vyhnout i na současné výstavě.

E15: Takhle promyšlené jste to měli od začátku?

Hodně se to vyvíjelo. A pořád bude. V posledním roce vstupují do konceptu lidé, kteří studují architekturu nebo kurátorství. Ale určitě je na našem modelu poznat, že film studujeme. Samozřejmě nechceme, aby se z muzea stala jen nějaká učebnice filmu, proto se snažíme vycházet z praxe. Představujeme si, že by filmové muzeum mohlo být i filmovým centrem, které by obsahovalo nejen expozice, ale také studovnu, kino, místnost pro prezentace filmů, kavárnu. Něco takového nám samotným chybí.

E15: Koncept muzea nyní představujete v menším měřítku na filmové výstavě v Museu Montanelli. Jak jste vybírali témata expozice?

Rozpracovali jsme skoro všechna témata, která by měla být v muzeu, a vybrali jsme z nich tři nejzajímavější, jež se zároveň hodila do prostoru Musea Montanelli, který je malý a členitý. Brali jsme v úvahu i to, že muzeum leží na Malé Straně v turistické zóně. Zvolili jsme tedy výstavu o exilových tvůrcích, mezinárodní avantgardě a o přechodu filmu na zvuk. Celá výstava bude v češtině i angličtině.

E15: Na výstavu jste sehnali část peněz i díky crowdfundingu v rámci podpory nadace Vodafone. Jak moc byl jeho úspěch pro vás důležitý?

Hodně nás to nakoplo. Stanovili jsme si částku 120 tisíc korun, nakonec se nám podařilo vybrat 200 tisíc a díky tomu jsme začali cítit, že projekt Na film! lidi zajímá, že to není jen naše studentská bublina. Také sponzoři následně na náš projekt slyšeli lépe, když věděli, že má podporu veřejnosti. Třeba Národní technické muzeum s námi navázalo spolupráci. Ale na druhé straně pražský magistrát a Praha 1 nás nepodpořily. Peněz z Česka moc není.

E15: Jste spokojeni se spoluprací s Národním filmovým archivem?

Archiv se k projektu zatím postavil neutrálně, možná vyčkává, jak dopadne výstava a kam se bude projekt ubírat. Představili jsme se jim a ze začátku to i vypadalo, že by nějaká spolupráce mohla být, ale v současné chvíli je to na bázi zaplacení licence za práva, ne na partnerské dohodě.

E15: Kolik vás bude výstava stát?

Celkově i s propagací jsme si jako nejnižší částku nasadili 600 tisíc korun. Hodně nám pomáhá Museum Montanelli, bez jejich vstřícnosti by se výstava uskutečnit nemohla. Na instalacích a úpravách prostoru pracuje hodně lidí téměř zadarmo nebo za polovinu své ceny.

E15: Jaký rozpočet odhadujete na celé muzeum?

Pokud by se pro něj postavila nová budova na pozemku, který by nám někdo daroval a měl by zhruba čtyři tisíce metrů čtverečních, tak by jen stavba vyšla zhruba na sto milionů korun. Ale snažili jsme se vymyslet i model, který by se vešel do už existující budovy, která je třeba vybydlená, ale mohla by sloužit kultuře. Ovšem i náklady na rekonstrukci a zabezpečení výstav jsou velká investice. A pak se samozřejmě musí naplnit vnitřek a financovat provoz.

E15: Takže aktuální výstava musí přitáhnout sponzora.

Ano. V jejím závěru v říjnu chceme představit model budovy. Nemyslíme si, že by se pro muzeum filmu peníze nenašly, jde o lukrativní nápad. Spíš je otázka, kdo do toho půjde a za jakých podmínek.

E15: Co kdyby vám někdo řekl, že náklady zaplatí, ale chce mít muzeum víc komerční?

Do toho bychom nešli. Nechceme muzeum voskových figurín a kostýmů. Netrváme do detailů na svém konceptu, ale je nutné, aby nešlo o komerci, aby muzeum bylo vzdělávací, když vycházíme z univerzitního prostředí. Chceme to dělat dobře.

E15: Muzeum má stát v Praze?

Nikde jinde by se podle nás neuživilo a také by jinde nebylo tím živým prostorem. Ale kdyby nám Praha úplně zavřela dveře, dovedu si představit, že by něco malého vzniklo v Karlových Varech. Výstavu chceme přenést i do jiných měst.

E15: Projektu Na film! věnujete veškerý svůj čas. Žijete z grantů?

No moc ne, z grantů se většinou nedají financovat mzdy. Ale už se nemusíme tak stresovat nedostatkem peněz. Půl roku jsme věděli, že musíme udělat výstavu, a měli jsme na ni jen 80 tisíc korun. Ten půlrok jsme s kolegyní Terezií nespaly, jen jsme grantovaly a sháněly peníze.

E15: Na tu spoustu práce vypadáte docela svěže.

Jak řekl Jiří Menzel, tenhle projekt by měl podpořit každý rozumný člověk. Dělají ho studenti, zadarmo, je to čisté, má to skvělou myšlenku. Motivuje nás to. A také fakt, že nepracujeme pod nikým, kdo by nám říkal, co musíme. Máme svobodu, která se nám v žádné jiné práci už asi nepodaří. A opravdu věříme, že muzeum bude.

Čtěte také:

Michal Bregant: Filmové negativy musí přežít, na digitalizaci nelze spoléhat

Kroměříž bude letos lákat návštěvníky na film a filmová místa

Prodává se Trojanův mlýn, dějiště amerického thrilleru i Dietlova seriálu