Odliv léků do zahraničí přivádí další farmaceutické firmy k rozhodnutí, aby zásobovaly lékárny vlastními silami
Další farmaceutická firma přebírá do vlastních rukou distribuci některých léků. Francouzská společnost Servier od června nepustí ke standardním českým distributorům hned několik léků, které se dosud ve velkém vyvážely za hranice. Její léky na vysoký tlak, na srdce nebo na deprese pacienti často nemohli v lékárnách sehnat.
„Připomnělo mi to minulý režim. V lékárně psali pořadník a nedovedli mi ani vysvětlit, proč můj lék není ani kdy bude,“ řekla 63letá pacientka z Prahy, která několik týdnů marně sháněla lék na tlak Prestarium neoforte, na který byla zvyklá. Tento lék se dlouhodobě objevoval mezi hvězdami paralelního vývozu.
Místo do běžné distribuce proto bude Servier vybrané léky dodávat přímo do lékáren. Bude už pátou farmaceutickou firmou, která u některých léků v Česku přešla na tento model. „Systém přímé distribuce se používá například ve Velké Británii či v Polsku, nikde však není tak rozvinutý jako v České republice,“ tvrdí Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
I když firmy nasmlouvají na samotný rozvoz někoho z největších distributorů léků, vyžadují potvrzení o odebraných krabičkách, aby měly jistotu, že léky nemíří za hranice.
Důvod je jasný – masivní exodus léků do zemí, kde se za ně platí víc. „Jen během prvních šesti měsíců loňského roku vyvezli překupníci z ČR přes sedm milionů balení léčiv. U některých léků překupníci vyvezou až 80 procent dovezeného množství,“ uvádí Dvořáček.
Lékárníci nejsou z modelu přímé distribuce léků nadšení. „Přímá distribuce sice může zajistit dostupnost léčivého přípravku v Česku, pro lékárny je ale složitější,“ vysvětluje mluvčí České lékárnické komory Aleš Krebs. Lékárny jsou totiž často zvyklé odebírat celý sortiment léků od jednoho hlavního dodavatele. Když je výhradním partnerem farmaceutické firmy pro konkrétní přípravek jiný distributor, může to znamenat komplikace. Pokud daný přípravek nemá lékárna zrovna na skladě, může vzniknout menší zpoždění, třeba do druhého dne, než jej zajistí.
Pacienti hledají marně To, že jejich lék není k sehnání, zná už mnoho lidí. Alespoň podle průzkumu, který provedla agentura ppm factum pro Českou asociaci farmaceutických firem. V něm se ukázalo, že devíti procentům lidí změnil lékař jejich obvyklý lék proto, že přestal být dostupný na trhu. Ať už kvůli paralelnímu vývozu za hranice, nebo jej firma stáhla kvůli malým ziskům. Mezi lidmi od šedesátky poznalo tuto situaci dokonce 16 procent dotázaných. „Výsledky jsou jednoznačné a do značné míry nás překvapily.
Nemusíme spekulovat, zda šlo o výpadek způsobený zpětným vývozem, nebo rovnou o stažení z trhu. Jedno je ale jisté, ceny léků nemohou klesat až na nulu, jak věří stát,“ říká Emil Zörner, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem. Pacienti se přitom ptají po svých lécích nejen v lékárnách, ale občas i přímo u výrobce. „Pokud se na nás pacient obrátí s dotazem na dostupnost léčiva, o konkrétní dostupnosti jej informujeme,“ říká mluvčí společnosti Teva Pharmaceuticals ČR Rita Gabrielová. Jenže celkový přehled o tom, v jaké lékárně ještě zbývají krabičky mizejícího léku, není k dispozici.
Nepružné, ale zafungovalo Výrobci léků nemohou distributorům přijít na jméno a mluví o zlodějině. „Dodáte potřebné množství, ale nepočítáte s tím, že vám čtvrtinu v noci ukradnou zloději,“ prohlásil generální ředitel společnosti Sanofi Zentiva CZ Ivo Žídek na odborném serveru Apatykář.
Když chce farmaceutická firma distribuovat svoje léky napřímo, stojí jí to čas i peníze.
Nejen za získání distribučního povolení. Dodatečné investice zahrnují například úpravy interních IT systémů, zavedení call centra, nákup technického vybavení a personální náklady související se zaškolením či přeškolením zaměstnanců. Pro pacienty se cena nemění, její maximální výše je většinou regulovaná.
Navíc odpadá díl marže, který si obvykle bere distributor.
Podle dosavadních zkušeností model přímého prodeje do lékáren funguje a farmaceutické firmy, které se k němu uchýlily, skutečně dokázaly zabrzdit vývozy do zahraničí.
Je to ale kostrbaté a nepříliš pružné řešení. Jiných cest, jak u některých léků zajistit jejich dostupnost v Česku, se ale mnoho nenabízí. Samotní obchodníci, kteří léky z českých skladů vyvážejí do jiných zemí, popírají jakýkoli negativní dopad svého byznysu. Asociace evropských distributorů léčiv argumentuje, že u většiny obchodovaných léků vývoz pacienty nijak nepoškozuje a v cílové zemi může vytvářet konkurenční tlak na cenu. Evropská legislativa volný obchod zboží jednoznačně chrání.
Vyřeší to zákon?
Na tom, že se u nás stanovují ceny léků na úrovni nejnižších oficiálních cen v Evropě, se hned tak nic nezmění. Ani na tom, že v Německu a některých dalších státech jsou ceny léků výrazně vyšší. Proto všichni volají po komplexnějším řešení. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) chystá na žádost ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) novelu zákona o léčivech. Firmy a distributoři by museli hlásit víc údajů, takže by ústav získal přehled o spotřebách léků a zároveň o jejich skladových zásobách.
Dokázal by tak včas zjistit, že se nějakého léku ve skladech nedostává, a pak by posuzoval, jak snadno jde takový lék zaměnit za jiný. „Státní ústav pro kontrolu léčiv bude vyhodnocovat konkrétní léčivé přípravky jako reexportně ohrožené a ministerstvo zdravotnictví na základě návrhu tohoto seznamu rozhodne o případném omezení reexportu na definovanou dobu. Myslíme, že by takto nastavený systém mohl začít fungovat od začátku příštího roku,“ popsal ředitel SÚKL Zdeněk Blahuta.
Obchodníci, kteří léky z českých skladů vyvážejí do jiných zemí, popírají jakýkoli negativní dopad svého byznysu. 9 procent uživatelů léků v Česku se už setkalo s tím, že jejich přípravek zmizel z trhu. Mezi lidmi nad 60 let má takovou zkušenost 16 % Čechů.
Výrobci léků nemohou distributorům přijít na jméno a mluví o zlodějině.
O autorovi| Adéla Čabanová • cabanova@mf.cz
