Adieu Veolia

3. 9. 2012

Praha se chystá převzít kormidlo nad vodou pro hlavní město. Rozhodující vodovodní bitva teprve přijde

Pražský magistrát stále zaměstnává kauza dopravního podniku. Na pořad ovšem přichází další velké téma, které se týká všech obyvatel české metropole.

S vodou šetří, přesto za ni platí každý rok víc. Může se to změnit?

V nadcházejících týdnech proběhne mocenský boj o to, kdo ovládne pražskou vodu a bude mít páku na to, kolik bude v příštích letech stát kubík kohoutkové. A také kam potečou zisky z provozování vodovodního systému.

patnáct Let a dost V listopadu 2013 totiž skončí patnáctiletá smlouva na významnou část vodohospodářských služeb, které pro hlavní město zajišťuje společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK) vlastněná francouzskou Veolií, a to na vodárenské zdroje Úpravna vody Želivka a Zdroj pitné vody Káraný. Prodloužení smlouvy na vodárenský a kanalizační systém v Praze do roku 2028, kvůli němuž Brusel odmítl dát Praze dotace na novou čistírnu odpadních vod, se netýká vodovodů a vztahu s těmito zásobárnami vody.

Hlavní město má tedy jedinečnou příležitost dostat vodu plně pod svou kontrolu, navíc relativně standardním způsobem. Vypršení současných smluv nabízí výjimečnou šanci pro nízkonákladové ukončení privátních provozních smluv. Minulý týden k tomu pražští radní učinili první krok. Doporučili, aby si Želivka napříště tok vody až do kohoutků, včetně inkasa za její dodávky, obhospodařovala sama.

Pro Veolii to není vůbec dobrá zpráva. Dá se předpokládat, že pražské iniciativě nebude zrovna zametat cestičku, aby tím defi nitivně přišla o lukrativní zakázku. Přes Pražské vodovody a kanalizace totiž firmě loni přitekl zisk 388 milionů korun. Od roku 2002, kdy Francouzi PVK plně ovládli, jim služba pro město vynesla čistý zisk více než 4,7 miliardy korun. Komu by měli fandit Pražané? Veolia Voda se od nich za rostoucí účty vodného zřejmě mnoha kladných bodů nedočká. Komu by se také líbilo platit za vodu čím dál víc, aby pak peníze odtékaly do Paříže. Ani Praha ovšem nemusí své obyvatele potěšit. Její nástup do vodovodního systému prostřednictvím účelově zřízených firem může vodu dál zdražit. Město bude muset z něčeho zaplatit náklady spojené s novou službou. A jak už to ve stověžaté matičce chodí, otevřou se tímto další příležitosti, jak se kmotrovsky přisát na městské zdroje. Na druhé straně se ale snad otevře i přístup k dotačním fondům Evropské unie.

žeLivka daLa na posudek „Městská rada se shodla na tom, že doporučuje vlastnické provozování vodohospodářského majetku,“ oznámil týdeníku Euro minulé úterý pražský radní Radek Lohynský (ODS). Jeho sdělení znamená v celé věci důležitý posun. Dosud se tím, co bude s pražským vodárenstvím napřesrok po vypršení smlouvy s PVK, zabývalo vedení podniků na Želivce a v Káraném. Obě společnosti patřící hlavnímu městu si zadaly analýzu, která jim nabídla v podstatě dvě možnosti. Buď budou systém obsluhovat vlastními silami, nebo službu zajistí externí provozovatel vybraný ve veřejné soutěži. Při druhé variantě by šanci dostala i Veolia. Čas kvapí a obě cesty jsou na něj náročné.

Odborná analýza sice dává na vybranou, do budoucna jako perspektivnější ovšem doporučuje takzvaný vlastnický model. To znamená, že Želivka a Káraný jako vlastníci vodohospodářského majetku budou provoz zajišťovat přes nově zřízenou vlastní firmu. Pro tento postup se koncem července vyslovilo i představenstvo Úpravny vody Želivka. „Dojde ještě k ověření některých parametrů. Závěry analýzy pak bude Úpravna vody Želivka prezentovat všem akcionářům na společném jednání,“ doplňuje Lohynský, klíčová osoba zastupující zájmy Prahy v obou městských akciovkách – na Želivce i v Káraném. Zdroj pitné vody Káraný, rovněž společnost kontrolovaná hlavním městem, zatím nemá postoj k této otázce zdaleka tak jednoznačný jako Želivka. Představenstvo a dozorčí rada možné varianty společně probíraly začátkem srpna. K ničemu však nedospěly a konečný výběr ponechaly na mimořádné valné hromadě. Praha jako majoritní akcionář si na ní jednoduše prosadí své.

„Káraný, stejně jako Želivka a Podolí jsou strategické zdroje vody pro hlavní město a se všemi se do budoucna počítá,“ zdůrazňuje Lohynský. Konkrétní struktura společností zajišťujících výrobu pitné vody se podle jeho slov vyjasní na podzim. „Zásadní pro finální rozhodnutí budou maximalizace užitku z pohledu vlastníka. Pochopitelně se budou zvažovat i další atributy, jako je cena vody pro uživatele či spolehlivost systému,“ prohlašuje radní.

Lidé přejdou a jede se dál Pomůckou pro strategické rozhodnutí je zmíněná analýza, kterou má týdeník Euro k dispozici. Právní část vypracovala pražská advokátní kancelář RHK & partneři. Za zkratkou se skrývá zakladatel advokátní kanceláře Pavel Rychetský a jeho kolegové Tomáš Hlaváček a Zdeněk Krampera. Ekonomický posudek dodala společnost Ernst & Young. Autorem technicko-provozní části zprávy je pražská firma Vodohospodářský rozvoj a výstavba.

Proč autoři analýzy preferují distribuci vody vlastními silami? Vlastníkům infrastruktury, tedy Želivce a Káranému, to umožní plnou kontrolu nad majetkem. Nadále ho nebude tak jako nyní spravovat Pražská vodohospodářská společnost, která si náklady na činnosti pro Želivku a Káraný vyčíslila za loňský rok na 5,3 milionu korun. Vlastnický model vytvoří podmínky pro systematické budování provozních kapacit, jmenuje další přínos analýza.

Operativněji bude také možné reagovat na změny, což se při dlouhodobé smlouvě nedá. Výměna soukromého provozovatele za vlastní servisní firmu ale nemusí přinést očekávané efekty, upozorňuje studie zároveň. Zmiňuje příklad obdobného přechodu ve Svitavách a Strakonicích. „V obou městech přešel personál bývalého provozovatele k novému bez větších problémů. S transformací byly spojeny také nezbytné investice města a další výdaje na vybavení a odborné poradenské a právní služby. Očekávání se ale nenaplnilo. Náklady na vodohospodářskou službu se nesnížily a nezvýšily se ani zdroje na obnovu infrastruktury,“ připomíná analýza.

Jak trubky zdražují vodné Hlavnímu městu studie předkládá seznam rizik, s nimiž by mělo počítat před definitivním rozhodnutím, jak dál s vodou. Jednak se připravit na řadu komplikovaných, organizačně a ekonomicky náročných kroků vedoucích ke vzniku nové firmy. Té pak mohou chybět odborníci a nemusí mít ani dost peněz na potřebné technické vybavení. Hrozí také, že nový provozovatel nestačí vysoutěžit dodávky materiálů, energií, různých služeb či stavebních prací. Dle optimistického scénáře se Želivka a Káraný mohou na vlastnický model připravit zhruba za deset měsíců. Pokud se Praha touto cestou vydá, měla by o tom rozhodnout s konečnou platností nejpozději v říjnu, doporučuje analýza.

Pro veřejnost je pak především důležité varování před rizikem, že kvůli vyšším nákladům spojeným s přechodem na nový systém může zdražit voda. Za vodné a stočné neplatí Pražané v porovnání s jinými městy zdaleka nejvíc. V Brně je sice letošní poplatek za kubík o dvě koruny levnější, naopak domácnosti v Táboře zaplatí na kubíku o 22,54 koruny víc než v hlavním městě.

Z klíčové zásobárny Želivka odchází kubík vody s cenou 6,82 koruny, Pražanům ale dodávající PVK účtuje 38,05 koruny. Jaké má pro takový skok PVK alias Veolia vysvětlení?

„Samotné náklady spojené s výrobou vody nejsou ve srovnání s její distribucí vysoké. Praha má velmi členitý terén, je rozdělena dokonce do 160 tlakových pásem, proto je distribuce nákladnější,“ vysvětluje PVK ve zprávě, kterou oznamovala, že cena vody v Praze letos zůstane pod celostátním průměrem. „Vůbec největší nákladovou položkou je nájemné, které stanovuje vlastník vodohospodářské infrastruktury.

Tím je hlavní město a správcem majetku je PVS (Pražská vodohospodářská správa – pozn. red.). Prostředky na investice získává PVS z nájemného, které jí PVK každoročně platí. Jsou to částky kolem 1,6 miliardy korun ročně,“ vyčísluje současný provozovatel vodovodů.

Dvojí ceny pro Prahu Analýza připouští možnost, že Želivka a Káraný by mohly obsluhu vodovodu zajišťovat přes jednu společnou firmu. V případě, že by každý podnik jel na své triko, budou v hlavním městě dvojí ceny. Z Káraného je totiž voda dražší – pro letošek je kubík za 9,27 koruny.

Pokud by se Praha – i pod různými tlaky – zalekla, že vlastními silami distribuci vody nezvládne, může si přizvat na pomoc externího provozovatele. Musela by ho každopádně vybrat ve veřejné soutěži, a na to by potřebovala přibližně jedenáct měsíců, předpokládá analýza.

I v této variantě ale vidí slabé stránky.

Zdaleka nejde jen o náročný proces při zadávání zakázky a průtahy, které mohou tendr doprovázet. Pro vlastníka vodovodů přináší servisní smlouva mnohá omezení, přesto by byl i nadále nepřímo zodpovědný za řádný provoz.

I kdyby vyhrála Veolia, resp. PVK, zásadní věc by fungovala jinak než dnes. Peníze od zákazníků by si stahovali přímo dodavatelé vody ze Želivky a Káraného, navrhuje studie.

Při pětiletém kontraktu se Želivkou by hodnota zakázky představovala 2,2 miliardy korun, přímo vyčísluje analytický materiál. Do ceny započítal výdaje provozovatele a zisk ve výši jednoho procenta. U Káraného by pětiletá zakázka mohla vyjít na 270 milionů

korun. Posudek ovšem doporučuje dohodnout si se Státním fondem životního prostředí možnost uzavřít desetiletou smlouvu.

Vidina dvojnásobku Úpravna vody Želivka by jako samoprovozovatel mohla mít roční zisk až 24 milionů korun, propočítává analýza. V loňském roce vydělala 10,5 milionu. Vidina více než dvojnásobku má ale háček. Pokud je cílem minimalizovat zdražování vody, musela by želivská provozní společnost uspořit v nákladech.

Jenže s tím se v začátcích nepočítá. Počáteční investici na pořízení provozního majetku sečetli odborníci na 75 milionů korun. Jak řeší dodávky vody města v jiných evropských zemích? I tam je na výběr. V Anglii se koncem 80. let minulého století uskutečnila privatizace vodárenství. Vlastníky infrastruktury se staly společnosti, které získaly koncesi na 25 let provozování. Ve Francii si vodovody střeží města a provozují je sama, nebo služby delegují na privátní firmy. Za všech okolností jde o veřejnou službu. Pro aktuální pražské debaty je jistě zajímavé, že Paříž ukončila v roce 2009 smlouvy se společnostmi Veolia a Suez a provoz vodovodů je nyní ve veřejném vlastnictví. Zásobování vodou v Německu je v kompetenci obcí, ve službách se potkávají veřejné a soukromé společnosti a vzájemně se doplňují. Ve světě v průměru jen desetinu vodohospodářských služeb zajišťuje privátní sektor.

Kterým směrem se nakonec vydá Praha, se uvidí snad na podzim. Zatím je jasné jedno: současný model, kdy město má majetek, musí ho udržovat, ale zisky z vody plynou jinam, skončí. Prodloužit smlouvu podle právníků rozhodně nejde.

Chudí a bohatí

Porovnání zisků Pražské vodohospodářské společnosti (vlastní hlavní město) a Pražských

vodovodů a kanalizací (vlastní Veolia) (v mil. Kč)

ZLATĚ V LITOMYŠLI

Letošní výše vodného a stočného ve vybraných městech (v Kč/m3)

Město Cena

tábor 88,89

Chrudim 84,73

kladno, mělník 83,48

plzeň 83,45

Ústí n. labem, liberec 83,30

Zlín 83,28

hradec králové 83,20

pardubice 77,10

Jihlava 76,05

olomouc 75,68

karlovy Vary 68,62

ostrava 67,09

praha 66,35

brno 64,30

litomyšl 52,30

pramen: vodarenstvi.com

Cenový veletoč

Vývoj vodného a stočného v hlavním městě

(v Kč/m3 včetně DPH)

26,19 11,57 14,62 1998

29,95 13,14 16,81 1999

32,63 13,99 18,64 2000

35,10 15,33 19,77 2001

37,77 17,12 20,65 2002

38,57 17,85 20,72 2003

41,43 19,48 21,95 2004

42,75 19,96 22,79 2005

44,36 20,85 23,51 2006

49,67 22,93 26,74 2007

53,01 24,47 28,54 2008

55,12 25,08 30,04 2009

56,51 25,88 30,63 2010

60,39 26,00 34,39 2011

66,35 28,30 38,05 2012

Stočné Vodné

pramen: Veolia

Za šest let zpátky

Výsledky hospodaření PVK v milionech korun

Rok Zisk celkem Zisk odpovídající

34 % podílu

2004 468,5 159,3

2005 528,8 179,8

2006 579,3 197

2007 728,3 247,6

2008 623,1 211,8

Celkem 2927,7 995,4

pramen: Transparency International

Vodní kalkulace

6,82 Kč za m3

Cena vody z úpravny vody Želivka na rok 2012

9,27 Kč za m3

Cena vody z úpravny vody Káraný na rok 2012

38,05 Kč za m3

Tolik letos platí za vodu pražské domácnosti

i další odběratelé

pramen: Analýza variant provozování vodohospodářského majetku, Veolia

Nástup Prahy do vodovodního systému prostřednictvím účelově zřízených firem může vodu dál zdražit

Kam odtékají zisky

Cena vody v Praze roste oproti jiným velkým vodárnám poměrně málo – o 28,94 procenta za pět let. Je ale otázkou, zda tento vývoj ceny vody není pouze dočasný. Takto uzavřela Transparency International ohlédnutí za privatizací vodárenství v České republice. Zvláštní kapitolu přitom věnovala Praze. Nevládní organizace se už asi nikdy nedočká odpovědi na závěrečnou otázku, proč se hlavní město zbavilo výnosného podílu ve společnosti Pražské vodovody a kanalizace, který mohl zajistit dlouhodobé finanční zdroje na obnovu infrastruktury.

Co mohly přilít akcie

Transparency International připomíná, že privatizací 66procentního podílu stát jednorázově získal 6,1 miliardy korun a hlavní město dostalo za prodej 34 procent akcií 880 milionů korun. „Podpisem dlouhodobé nájemní smlouvy s PVK si ovšem Praha uzavřela cestu k dotačním prostředkům EU pro Pražskou vodohospodářskou společnost na obnovu infrastruktury, neboť by dle názoru Evropské komise šlo o skryté dotace soukromé společnosti,“ poukázala organizace v kritické analýze z roku 2009. Unáhlený prodej 34 procent akcií, za který společnost Veolia zaplatila 880 milionů korun, označila protikorupční organizace za ekonomicky nevýhodný pro město. Kdyby akcie v roce 2002 neprodalo, během šesti let by jen z podílu na zisku dostalo stejnou částku, jakou Praha získala za nevratný prodej akcií, namítá Transparency. Zdůrazňuje, že navíc by město stále vlastnilo 34procentní balík PVK, a k tomu by mělo jistotu dalších pravidelných stomilionových příjmů do městského rozpočtu z provozování vodárenské infrastruktury.

Spěšný balík

Praha prodej akcií PVK schválila těsně před volbami v říjnu 2002. Bylo to pouhé čtyři měsíce poté, co je na hlavní město bezúplatně převedl Fond národního majetku. Prodej proběhl bez výběrového řízení a v extrémně krátké době. Jak Transparency připomíná, ve zprávě, kterou zastupitelé dostali večer a o níž druhý den hlasovali, chyběl zásadní fakt, že prodej akcií bude doprovázet prodloužení nájemní smlouvy s PVS o patnáct let. V důvodové zprávě bylo deklarováno, že smyslem prodeje blokačního podílu PVK je mimo jiné to, že hlavní město nemá zájem na maximalizaci potenciálního zisku PVK, který je generován na základě výběru vodného a stočného od obyvatel města. „Argument ‚levného‘ prodeje ve snaze zajistit nižší cenu vodného a stočného není ve skutečnosti protiargumentem k úsilí prodat akcie za nejlepší cenu, ale jde proti celému záměru privatizovat společnost operující na přirozeně monopolním trhu,“ namítá nevládní organizace. Poukazuje rovněž na to, že zásadní informaci o patnáctiletém prodloužení smlouvy neměla žádná ze tří společností, které vypracovaly posudky na tržní ocenění akciového podílu hlavního města v PVK. „Pokud se délka trvání smlouvy prodlouží o dvojnásobek, mělo by to znamenat také růst hodnoty akcií, a to minimálně na dvojnásobek,“ míní Transparency International. Hlavní aktéři kritizovaného obchodu nejlépe vědí, jak na ně „sedí“ nedávno zveřejněná výroční zpráva Bezpečnostní informační služby. „Pro některá statutární města jsou typické nevýhodné prodeje, pronájmy a machinace s majetkem, kdy ze správy, pronájmů a privatizace městské infrastruktury profitovaly či profitují firmy a osoby s vlivem na dění na magistrátu. Tato praxe demonstruje silné působení vlivových struktur zahrnujících podnikatele, investory, současné či bývalé zastupitele a zaměstnance magistrátu,“ uvádí zpráva BIS. l Voda pro Prahu Pitnou vodu přivádí do pražských domácností síť dlouhá 3394 kilometrů. Dalších 653 kilometrů tvoří vodovodní přípojky. Na síti je celkem 71 vodojemů a 40 čerpacích stanic. Pitnou vodu odebírá zhruba 1,2 milionu obyvatel. Denní spotřeba na osobu se v posledních letech snižuje o jedno až tři procenta. Za poslední čtyři roky poklesla o deset litrů a pohybuje se kolem 100 litrů. V nejvyspělejších evropských státech je asi o dvacet litrů vyšší. Očekává se tedy, že klesající trend se v průběhu příštích deseti let zvrátí. V letošním prvním pololetí byl pokles spotřeby mírnější než obvykle. Pražské vodovody a kanalizace dodaly 61,6 milionu kubíků vody, což bylo o 0,2 procenta méně než ve stejném období loni.

Kdo je kdo

Pražská vodohospodářská správa

Akciová společnost ve vlastnictví hlavního města. Ve správě má majetek za 44,8 miliardy korun. Je odpovědná za udržování vodovodní sítě a kanalizační soustavy v provozuschopném stavu, za její obnovu a rozvoj. PVS v loňském roce hospodařila se ziskem 9,6 milionu korun. Hlavním výnosem je podnájemné od Pražských vodovodů a kanalizací. Loňské výnosy představovaly necelých 2,6 miliardy korun.

Pražské vodovody a kanalizace

Jejich jediným akcionářem je Veolia. PVK je servisní organizací, která zajišťuje dodávku, odvádění a čištění vody a inkasuje platby od Pražanů. Zisk PKV za loňský rok přerostl 366 milionů korun.

Česká voda

Dceřiná firma Veolie působící v oblasti vodohospodářských zařízení pro úpravu a distribuci pitné vody, odvádění a čištění odpadních vod. Její obrat a zisky prudce rostou od roku 2007, odkdy naopak klesá zisk mateřské Veolie v PVK. Ještě v roce 2006 Česká voda hospodařila se ztrátou 24 tisíc korun, rok nato při obratu 155 milionů korun skončila se ziskem necelé dva miliony. V roce 2010 měla firma obrat 693 milionů korun a výsledný zisk 140 milionů.

Úpravna vody Želivka

Akciová společnost, v níž hlavní město drží 90procentní podíl. Majetek svěřila v roce 1998 patnáctiletou smlouvou do správy PVS, která uzavřela smlouvu o podnájmu a provozování vodovodů s PVK (Veolia).

Zdroj pitné vody Káraný