Kdo nečetl věstník, přišel o akcie vlašimské zbrojovky
Kdo si chce nechat akcie z kuponové privatizace jako aktivum do důchodu, může být notně zklamán. Většinoví vlastníci firem totiž našli způsob, jak malé podílníky o jejich cenné papíry elegantně a legálně připravit. Posledním příkladem je vlašimská zbrojovka Sellier & Bellot, v níž drží podíl téměř 80 procent společnost R. E. M. O.
Drobným akcionářům podniku loni v srpnu sdělil písemně předseda představenstva Radek Musil, že jejich cenné papíry byly převedeny ze zaknihované podoby na listinnou. Dopis uváděl, že tyto listinné akcie si byli majitelé povinni vyzvednout, k čemuž je vyzvaly lednové a dubnové inzeráty v Obchodním věstníku a Hospodářských novinách. Kdo si těchto annoncí nevšiml a akcie nevyzvedl, tomu budou v září vydraženy, oznamoval Musil.
Jak předseda sliboval, tak se také stalo. V Praze se 26. září konala aukce, na které dražitel - makléřská firma Capital Partners - majetek drobných podílníků prodala. Vítěz aukce získal 178 322 kusů akcií, které náležely 35 756 akcionářům zbrojovky. Zaplatil za ně téměř 54 milionů korun. „Akcie vydražila právnická osoba se sídlem v České republice,“ sdělil týdeníku EURO místopředseda představenstva Capital Partners Tomář Vavřinec s tím, že jméno vítěze odmítl upřesnit. Zmíněných 54 milionů korun přišlo bývalým akcionářům domů poštou.
Legální nevědomost.
Detaily aukce nejsou podstatné, důležité je zjištění, že kdo nesleduje dění v obchodním věstníku, může lehce o svůj majetek z přijít. Samozřejmě - za akcie dostane zaplaceno - ale řada lidí by si určitě raději než 200 korun v kapse nechala do budoucna perspektivní akcii jedné z největších zbrojovek v zemi. Komise pro cenné papíry uvádí, že podobných případů, jako je Sellier & Bellot, se stalo v nedávné minulosti více. „Tyto transakce neodporují zákonu,“ říká mluvčí komise Radka Procházková.
Paradoxní je skutečnost, že zákon nenutí většinové majitele vyzvat adresně své menší podílníky k vyzvednutí listinných akcií, zato jim nařizuje, aby je informovali písemně dva týdny před dražbou o tom, že jim tyto akcie budou prodány. Jinými slovy - kdo nepročítá ekonomický tisk, zůstává tři čtvrtě roku v nevědomosti, že si má někde vyzvednout svůj majetek, ale dva týdny před aukcí mu přijde oznámení, že tato nepovšimnutá aktiva budou vydražena.
Pikantní je také fakt, že ještě do zahájení dražby jsou tito lidé stále vlastníky svých akcií. Jenže to laik neví a zákon opět zapomněl na to, aby ho varoval. A majoritní vlastnící - jak se to stalo v případě Sellieru & Bellot - v dopisech taktně mlčí. Drtivá většina drobných vlastníků vlašimské zbrojovky se také do osudového zářijového dne pro své papíry nezastavila. „Akcionář má skutečně právo na vydání akcií až do zahájení dražby. Ve chvíli, kdy obdržel dopis s oznámením dražby, ještě o akcie nepřišel. Každému zájemci jsme akcie také vydali. A to ještě i v dražební místnosti,“ říká Tomáš Vavřinec z Capital Pertners. Do zahájení aukce si akcie u Capital Partners vyzvedlo 2165 akcionářů. Nepřišlo oněch již zmíněných 35 756 lidí – jejich majetek byl tedy prodán.
Zamlžené výsledky.
Proč se většinoví vlastníci nenamáhají informovat drobné podílníky o jejich právech? Vždyť by jim to, držitelům majority, mohlo být jedno. Důvody jsou dva: zvyšování koncentrace jmění a hlavně snižování průhlednosti majetkových vztahů a transparentnosti hospodářských výsledků firem. K číslům o výkonech na veřejných trzích neobchodovaných podniků totiž mají přístup právě pouze akcionáři. A bez drobných podílníků zůstanou skutečná čísla jen v rukou většinových majitelů.
Ilustrativním příkladem může být opět Sellier & Bellot. Týdeník EURO se minulý týden pokusil zjistit hospodářské výsledky zbrojovky přímo v jejím sídle ve Vlašimi. „Informace o hospodaření nejsou veřejné, podáváme je pouze k rejstříkovému soudu. Snad by vám něco řekl předseda dozorčí rady pan Homola, ale na toho není žádné spojení,“ uvedl ekonomický ředitel zbrojovky Pavel Kolář. Ve Vlašimi se tedy zájemce o informace nic nedozví, po číslech se lze pídit jen na valné hromadě. A tam se dostane jen vlastník minimálně jedné akcie.
Co platí o tajení výsledků, lze říci také o přelévání akcionářských podílů ve firmách. I toho je Sellier & Bellot se svou neprůhlednou majetkovou strukturou typickým příkladem. Do roku 1999 ovládala firmu skupina fondů a firem řízených lidmi podezřelými z vytunelování bývalých fondů Tercier. Šlo o penzijní fond Certum-Renta, firmu Projekt kapital a také později vykradenou a zkrachovalou Universal Banku. K majitelům patřil překvapivě i nynější dražitel – společnost Capital Partners. Od roku 2000 je majoritním vlastníkem s téměř 80 procenty akcií výše zmíněná společnost R. E. M. O. O jakou firmu jde a kdo ji vlastní? Jisté je jen to, že v jejích statutárních orgánech sedí stejní lidé, kteří působili v Tercieru. Kdo z nich ale Sellier & Bellot reálně ovládá, není známo. Stejně tak zůstane tajemstvím, kam v aukci odpluly akcie nevědomých malých podílníků. Oni už to na valné hromadě nezjistí. S postupným odchodem drobných akcionářů z vlašimské zbrojovky, stejně jako v dalších obdobných případech, bude sledování hrátek velkých investorů stále obtížnější.
