Filmaři si dobře uvědomují, nakolik marketingově lákává je postava Adolfa Hitlera. Není divu, že o něm točí jeden film za druhým. Nechme mluvit čísla: největší světová filmová databáze imdb.com tvrdí, že už bylo natočeno 201 snímků s Hitlerovým jménem v názvu, pět filmů podle knihy Mein Kampf a sám nikým nehraný vůdce se objevil na plátně v 371 případech.
Ani komedií o Hitlerovi nebylo málo. Můj vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi (česká premiéra 13. září) se však od nich bude lišit. Vymyká se už tím, že je první německou komedií o nacistickém diktátorovi. Pro Němce, často anekdotující své politiky, byl doposud Führer tabu. Ve filmu (kromě dokumentů) to platilo dvojnásob, před třemi lety však Oliver Hirschbiegel uvedl snímek o posledních dnech Hitlerova života Pád třetí říše.
Už z názvu je patrné, že film je komedií poněkud absurdní. Není divu, Dani Levy je Žid. Holocaust nezažil, přesto je přesvědčený, že film nikoho nepohoršuje: „Nemůžete si dělat legraci z holocaustu, ale proč byste si nemohli dělat legraci z těch, kteří ho zrežírovali? Několikrát jsem to konzultoval s matkou, která válku prožila v koncentračním táboře.“ Některé židovské a pravicové organizace, církve a oběti holocaustu však nesouhlasí.
Levy totiž z Hitlera dělá imbecila. Vůdce ve filmu učí svého německého ovčáka heilovat, ve vaně si hraje s bitevními loděmi, cvičí ve žluté teplákové soupravě, je impotentní a v noci se počurává. V hluboké depresi má připravit údernou a bojovnou novoroční řeč pro 1. leden 1945. Když Goebbels pochopí, že to Führer nezvládne, nechá z koncentračního tábora přivézt židovského herce Adolfa Grünbauma, aby vše zachránil.
Film se v Německu dočkal rozporuplných reakcí. Zatímco jedni si nemohou Levyho humor vynachválit, druzí se bojí, že další generece budou pohlížet na Hitlera právě na základě „Skutečně skutečné skutečnosti“.
Ovšem v případě, že „Můj vůdce“ plejádu dalších filmů o Hitlerovi přežije, nezbývá než před Levym smeknout.
