Advokát chudých Němec: exekuce politiky dlouho nezajímaly

Na svém kontě má Petr Němec zastavení téměř tří tisíc protiprávních exekucí. Dlužníky zastupuje i proti těm největším bankám a úvěrovým společnostem.

Advokát Petr Němec už dosáhl řady úspěchů u Nejvyššího či Ústavního soudu a výrazně tím přispěl k ochraně spotřebitelů. Naposledy v polovině června vyhrál u Ústavního soudu spor s úvěrovou společností Essox. Soud rozhodl, že nelze považovat za rozporné s dobrými mravy, když člověk nesplácí závazky kvůli své předluženosti.

„Ten nález pomáhá poctivým věřitelům. Exekuci vedla společnost, která využívala protiprávní stav ke svému prospěchu, takže jiná úvěrová společnost, která postupovala podle práva, byla v nevýhodě. Teď půjde více peněz poctivým věřitelům. Takže ti by se z toho měli radovat,“ říká Petr Němec.

Proč jste se vlastně začal zaměřovat na rušení protiprávních exekucí? To asi není pro advokáta úplně ta nejvýnosnější oblast.

To určitě není. Vzniklo to tak trochu náhodou. Řešil jsem v té době kauzu bankovních poplatků a pohyboval jsem se ve spotřebitelském právu. V roce 2011 jsem objevil judikát Nejvyššího soudu, že se protiprávní exekuce mají zastavovat. Bavil jsem se tehdy s novinářem z Aktuálně.cz, on napsal o judikátu článek a já si říkal: To je super, teď se ty exekuce začnou zastavovat a pomůže to mnoha našim občanům. Ale nestalo se nic. Zkoušel jsem to dávat i nějakým politikům, ale nikdo o to téma neměl zájem. Tak jsme si řekli s kolegou Tomášem Pospíšilem, s nímž jsme už měli projekty týkající se hromadných žalob nebo alimentů pro děti, že ty exekuce začneme zastavovat sami, když se toho nikdo nechopil. Už se nebylo třeba extra prát, byl na to judikát, bylo to rozhodnuté. Šlo jen o to realizovat ta zastavení. Z toho vznikl projekt Exekutormasmulu.cz, kterému se věnujeme doteď.

Můžete vysvětlit, na co konkrétně ten judikát Nejvyššího soudu z roku 2011 reagoval a proč ty exekuce byly vlastně protiprávní?

V roce 2011 se sjednotila judikatura a Nejvyšší soud řekl, že rozhodčí doložky, které stanovují rozhodce neurčitě, jsou neplatné a nelze podle nich vést rozhodčí řízení. Ale pořád platilo jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu, které říkalo: Pokud získáte neplatný rozhodčí nález podle neplatné rozhodčí doložky a uplatníte ho jako exekuční titul, tak to pak dlužník nemůže v exekuci nic namítat. Takže ty společnosti, i když věděly, že mají neplatné rozhodčí doložky, si řekly, že na jejich základě můžou získat platnou exekuci. Jenže v roce 2013 Nejvyšší soud otočil a rozhodl: To jsme řekli špatně. Když je neplatná rozhodčí doložka, nemůžeme akceptovat rozhodčí nález a exekuce lze zastavovat.

Snaží se úvěrové společnosti přesto stále na základě rozhodčích doložek dosáhnout exekuce?

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách už nejsou od roku 2012. Musely být samostatné rozhodčí smlouvy. Od roku 2016 už je to zakázáno. Ale ty společnosti v roce 2011 už věděly, že to mají chybně, a stejně podle toho postupovaly. Od roku 2013 už vědí, že vedou exekuce na základě neplatných rozhodčích nálezů, ale prostě si spočítaly, že se jim vyplatí dále zachovávat protiprávní stav, protože se ozve jen zlomek lidí.

To je důležitá věc. Lidé se o to musejí starat sami, ačkoliv by soudy měly protiprávní exekuce zastavovat z úřední povinnosti. Proč to soudy neřeší?

Občas se stane, že to zastaví. Ale systémově to nedělají, protože je to asi hodně práce. Otázka je, co by na to vlastně řekli věřitelé. Protože soudy při rozhodování o protiprávních exekucích pochybily, je to tedy špatné úřední rozhodnutí. Věřitelé by tedy měli možnost žalovat stát o náhradu škody. Otázka je, jak by věřitelé ustáli ten argument, že také věděli, že rozhodčí doložky jsou neplatné, a přesto zachovávali protiprávní stav.

Nedávný nález Ústavního soudu publikovaný 11. června znovu potvrdil, že exekuce nařízené na základě netransparentní rozhodčí doložky jsou protiprávní. Vy jste v tom případu zastupoval dlužníky proti úvěrové společnosti Essox. Ten nález ale přináší i nové věci. Jaké?

Ústavní soud v tomto nálezu řešil, co nastává po zastavení protiprávní exekuce. Ten člověk si půjčil nějaké peníze, měl by je vrátit, ten dluh zastavením exekuce nezaniká. Ale zastavením exekuce se snižují náklady advokátů, škrtá se rozhodčí poplatek, náklady exekutora a tak dále, takže ten člověk na tom ušetří. Skoro vždy bylo to rozhodčí řízení využíváno proto, aby se věřitel obohatil o něco, co by u soudu nezískal, například o lichvářské úroky, různé pokuty. Toto zastavením exekuce také škrtáme. Ale pak vzniká otázka, zda nemůžeme namítat promlčení dluhu. Zvláště za situace, kdy věřitel podal žalobu v době, kdy už věděl, že má neplatnou rozhodčí doložku, kdy už to rozhodnutí Nejvyššího soudu existovalo. Takže věřitel vědomě uplatnil svůj nárok u rozhodce jako nezpůsobilého orgánu. Nakonec Nejvyšší soud i Ústavní soud uznaly naši námitku promlčení, jelikož se úvěrová společnost ozvala pozdě.

Skoro vždy bylo rozhodčí řízení využíváno proto, aby se věřitel obohatil o něco, co by u soudu nezískal, například o lichvářské úroky, různé pokuty, říká Petr Němec.

Nebyli ale vaši klienti na druhé straně příliš pasivní? Své dluhy nespláceli. Neměli se snažit splácet alespoň něco?

Co měli dělat, když byli v dluhové pasti? Před Essoxem měli ještě další úvěr, kde se z 15 tisíc stalo půl milionu. Měsíčně to narůstalo o sedm tisíc. Oni reálně mohli na exekucích splácet méně, než rostly jejich úroky. Jak měli být aktivní? Měli zvýhodňovat věřitele Essox, když ten byl až druhý nebo třetí v pořadí? Essox by se k těm penězům stejně nedostal. Když jste v dluhové pasti, můžete si najít novou práci, prodat majetek. To je asi tak všechno, co můžete dělat.

Z toho, co říkáte, plyne, že i ty velké úvěrové společnosti, jako je třeba Essox, postupují vůči svým klientům nemravně. Ještě prohlubují problémy, které dlužníci se splácením úvěrů mají.

Určitě se chovají nemravně z toho pohledu, že vymáhají pohledávky z neplatných rozhodčích nálezů. My to vnímáme tak, že je to nemravné vůči dlužníkům, ale samozřejmě takové jednání je nefér i vůči konkurentům. Ten nález pomáhá poctivým věřitelům. Exekuci vedla společnost, která využívala protiprávní stav ke svému prospěchu, takže jiná úvěrová společnost, která postupovala podle práva, byla v nevýhodě. Teď půjde více peněz poctivým věřitelům. Takže ti by se z toho měli radovat.

Zastupujete výhradně dlužníky. Vidíte nějaké chyby i na jejich straně?

Samozřejmě že tam jsou chyby. Půjčovali si ve finanční tísni, v dluzích. Zase na druhé straně, jaké jiné možnosti měli? Nezaplatím nájem a skončím na ulici, nebo to oddálím a pak uvidím, co bude? To je spíš otázka pro psychology, ale já to vlastně chápu, že takto v tísni jednali. Považuji za větší problém, že si třeba nenašli lepší práci. Teď máme konjunkturu, v řadě regionů není problém najít si lepší práci. Určitě je také dobré zmínit, že své problémy ti lidé neřešili hned od počátku s advokáty nebo s nějakými poradnami. Mnohému se dalo předejít. Jakmile to zajde do exekuce, tak vám nikdo už moc nepomůže.

Řekl byste, že jsou na vině více sami dlužníci, nebo stát, který jim nešel v minulých letech v nastavení legislativy příliš vstříc?

Zákony máme často dobré, jen se neumějí dobře používat v tom smyslu, že kde není žalobce, není soudce. Pokud si lidé nenajdou právní zastoupení, tak se neubrání. Přitom se obrana nabízela. Problém je také vzdělání. Mí klienti často v roce 1989 už byli dospělí, vyrostli v době, kdy se nemohlo stát, že jdete do banky nebo úvěrové společnosti a dostanete lichvářskou smlouvu. Najednou se po nich chce, aby všechno četli a byli obezřetní. A my jsme na ně pustili společnosti, které přišly ze Západu, odkud měly zajeté způsoby a marketing a české spotřebitele převálcovaly.

Jaký váš případ se vám nejvíc vryl do paměti?

Zastavujeme nejen exekuce z neplatných rozhodčích doložek, ale také exekuce založené na celých neplatných smlouvách, které jsou až lichvářské. Tam někdy osudy lidí hrají větší roli při posouzení, z jakého důvodu byla ta smlouva uzavřena a za jakých okolností. Samozřejmě mě mrzí, když člověk vidí, že exekuce vedly k rozpadu rodiny nebo nějakým zdravotním problémům. Pak lidé často zjistí, že udělali chybu, že se na nás neobrátili dříve, manžel by třeba klientku neopustil. Měli jsme bohužel i případy, kdy si kvůli dluhům někdo sáhl na život.

Přečtěte si komentář: Dlužník vs. věřitel 10:0

Nejprve jste bojoval proti bankovním poplatkům, kdy se vám podařilo dosáhnout smíru s vaší bankou kvůli poplatkům za vedení účtu. Teď už několik let vedete tažení proti nezákonným exekucím. Co vás čeká příště?

Ty protiprávní exekuce budou ještě na dlouho. Od zastavování exekucí se odvíjejí i další věci, například vymáhání peněz od exekutorů, kteří nechtějí peníze vracet. Už nějaké pilotní spory běží. Vymáháme také peníze po věřitelích kvůli neplatným pokutám. Často se stává, že dlužníci vlastně svůj dluh přeplatí. Někdy jde i o stovky tisíc korun. Tady nás ještě čekají velké právní bitvy.

Počítáte s tím, že zůstanete v advokacii? Původně jste přece chtěl být státním zástupcem. Možná se i právě to odráží ve vaší advokátní praxi, kdy se snažíte zastávat těch slabších proti korporacím.

Pokud mě za nějaký vtip Česká advokátní komora nevyloučí, tak plánuji zůstat v advokacii. Státní zastupitelství je samozřejmě zajímavé, ale já už jsem někde jinde. I v advokacii se můžu zastávat slabších, takže mě to naplňuje.

Vy ale nežijete jen advokacií. Nedávno jste koupil předválečný československý bunkr. Kolik vás to stálo a co s ním plánujete?

Ano, pořídil jsem si takzvaný řopík ve Vrbovci u Znojma. Stál mě zhruba 120 tisíc korun, protože je dostupný a s větším pozemkem než obvykle. Jinak se řopíky dají pořídit od dvaceti tisíc. Rád bych mu vdechl nový život a vybudoval tam rekreační objekt. A myslím, že vínu bude uvnitř také dobře a bezpečně.

Dále čtěte:

Komentář: Práce jako existenční riziko

V bludném kruhu chudoby. V Česku přibývá kočovníků

Od výplaty k výplatě, tak žije polovina Čechů. Počítají s pozdějším odchodem do důchodu

Exekutory by měl přidělovat stát podle bydliště dlužníka, domnívá se většina Čechů