Štvanec odpovídá
Pražský advokát Věslav Nemeth vydal knihu, která má být osobitou reakcí na bezpočet televizních šotů a novinových článků, v nichž vystupuje jako záporný hrdina polistopadové ekonomické transformace. Jde především o případ Moravia Banky a dále o takzvanou Nemethovu pohledávku vůči IPB. Vzhledem k tomu, že až doposud se Věslav Nemeth ke kauzám, v nichž vystupoval, zásadně nevyjadřoval, může brožovaný výtisk před otevřením vzbuzovat u čtenáře naději, že se skutečně dozví více, než si mohl přečíst v tisku. Že konečně uslyší i tu druhou polovinu pravdy. Nic takového však na něj nečeká. Informační hodnota tohoto dílka je nulová. Jde pouze o jakousi nekonečnou svodku úryvků z novin, časopisů, a televize, kterou by hravě zvládl i internetový vyhledávač. Tomu odpovídá i grafické provedení. V tomto směru může kniha posloužit pouze jako ucelený archiv, k němuž se můžeme kdykoliv později vracet. Texty jsou pouze krátce glosovány, ovšem ne přímo autory, ale jsou k tomu využity citáty slavných osobností a různá přísloví. Bohužel, málokdy lze spojení článku s citátem považovat za trefné a úsměvné, většinou je spíše násilné, nelogické a nic neříkající. Autoři zjevně mnohdy tápali, jaký „komentář“ ke kterému článku přilepit, aby původní koncept zůstal zachován. Zajímavé je členění knihy na kapitoly (čestné metody, nepřesnost a nepravda, pomluva a křivé obvinění, presumpce neviny, ochrana osobnosti). Má tím být zřejmě naznačeno, jakých přečinů se novináři vůči doktoru práv Nemethovi svým článkem dopustili, v čem se odchýlili od Etického kodexu novináře a morálních zásad. „Snahou autorů vůbec není činit si patent na hodnocení toho, zda práce novinářů je špatná či naopak dobrá. Jde tu o to, aby čtenář si učinil tento závěr sám. Možná se to může zdát příliš alibistické, ale v současné přemedializované společnosti nechceme, aby naše publikace byla chápána jako nějaký další mediální či informační útok proti novinářům. Tato publikace nemíří ani k tomu, abychom přesvědčili čtenáře, že naše kancelář je skvostem, ne-li jediným v naší republice,“ uvádějí však Nemeth se Schwarzem. Nabízí se tedy otázka, k čemu má taková kniha sloužit, k čemu má pomoci. Její existenci snad ospravedlňuje pouze fakt, že v době vydání započal soud se vedením Moravia banky, při němž Nemeth usedl na lavici obžalovaných. Snad tedy jde o svéráznou podobu veřejné obhajoby. „Rozhodně si myslím, že publikaci by měli přečíst i ti, kteří stojí na druhé straně než autoři tohoto díla. Snad by tato kniha částečně mohla napomoci autorům ostrých slov v tom, aby v případě, kdy se někdy v životě prokáže, že publikovali nepravdu, je jejich morální povinností s několikanásobně větším úsilím hlásat, že se dopustili omylu. A to jak na osobě, které způsobili nenahraditelné škody, tak i vůči národu, který oklamali,“ uvedl v předmluvě Pavel Prunner, vedoucí katedry forenzních disciplín Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Pomineme-li evidentně špatnou práci korektury, lze se s touto sentencí ztotožnit. Ovšem i právníci by měli s morálními úsudky raději vyčkat na verdikt orgánů k tomu zřízených.
Nemeth, V., Schwarz, R.: Jak utopit advokáta aneb konec novinářství v Čechách I. Vydal JUDr. Věslav Nemeth, advokát. Praha 2002. 128 stran. Cena neuvedena.
