Zprvu vypadala nejnovější „aféra Facebook“ velmi třaskavě. Podle novinových titulků se mohlo zdát, že se největší internetová sociální síť stala terčem hackera, který z ní zcizil ryze soukromá data milionů uživatelů.
Ve skutečnosti se ale nic tak závažného nestalo – ústřední postava kauzy, bezpečnostní expert Ron Bowes, pouze sesbíral a uspořádal to, co uživatelé Facebooku dali volně k dispozici. „Veřejná data jsem následně zpracoval tak, že se dají využít pro statistické účely,“ říká sám Bowes.
Co tedy vlastně zveřejněné soubory obsahují? Pro novináře lačné senzací by asi byly velkým zklamáním. V podstatě jde totiž pouze o seznam jmen 100 milionů lidí, kteří mají svůj facebookový profil slabě zabezpečený a zveřejňují o sobě možná až příliš osobní informace. Další soubory shromažďují adresy jejich profilů. Zbytek jsou jen statistické hrátky, jako četnost výskytu různých křestních jmen či příjmení mezi fanoušky sociální sítě. Rozhodně tedy kvůli stažení dotyčných souborů nezískáte ani zmiňovaná telefonní čísla, ani adresy bydliště uživatelů.
K „aféře Facebook“ se nabízí jednoduchá analogie. Představte si, že by někdo vyslal „sběrače“ na pražská sídliště, nechal je ze zvonků opsat jména a adresy lidí, kteří neopatřili svůj byt bezpečnostním zámkem, a pak tyto informace zveřejnil. Pro běžného člověka by taková databáze neměla žádnou hodnotu, bytařům by však významně usnadnila práci. Pro každého rozumného postiženého, zařazeného na takovém seznamu, by to ale bylo apelem, aby svůj byt zajistil lépe. Pokud se stejně zachovají i uživatelé Facebooku a začnou díky varování Rona Bowese lépe využívat bezpečnostní prvky sociální sítě, bude mít kauza nakonec pozitivní přínos.
