Šéf Úřadu pro státní informační systém by chtěl ministerstvo
Karel Berka (59) Vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině. V letech 1958 až 1981 pracoval v Oblasti dálkových spojů Praha, od roku 1981 do roku 1990 na federálním ministerstvu spojů (referát mezinárodního telekomunikačního provozu), v roce 1990 přešel do SPT Telecom, kde pracoval jako vedoucí mezinárodního telekomunikačního provozu. V roce 1994 přešel do podnikatelské sféry (firma Telis). V letech 1994 až 1998 byl v zastupitelstvu hlavního města Prahy. V listopadu 1998 jej vláda pověřila řízením Úřadu pro státní informační systém. V lednu 1999 byl jmenován národním koordinátorem pro řešení počítačového problému Y2K. Je členem ČSSD, ženatý a má dvě dospělé děti.
EURO: V polovině října jste oznámil, že máte v úmyslu na začátku roku 2000 odejít z postu šéfa Úřadu pro státní informační systém do důchodu. Stále s tím počítáte? BERKA: Řekl jsem jen, že mi bude v lednu šedesát, a mohl bych tudíž odejít do penze. Ale práce mě baví a myslím si, že bych v ní měl pokračovat. Cítím nyní velkou podporu, měl jsem několik velice úspěšných přednášek, proto bych odchod nechtěl uspěchat.
EURO: Je to možné chápat tak, že pokud na vás nebude nikdo v tomto směru naléhat, tak z vlastní vůle rezignovat nehodláte? BERKA: Přesně tak. Samozřejmě, pokud vypuknou proti mně nějaké neseriózní akce, potom bych v úřadě asi těžko mohl pracovat. Mám ale za sebou velice úspěšný funkční rok a v tuto chvíli mám pocit, že mám prostor na započatou práci navázat.
EURO: Mluvíte o úspěších. Které konkrétně máte na mysli? BERKA: Úřad funguje od listopadu 1996. První dva roky, kdy jsem v něm ještě nebyl, dostával z rozpočtu 75 milionů korun. Během tohoto období však předložil do Parlamentu jediný materiál - návrh zákona o státním informačním systému, o pouhých čtyřech větách, který neprošel Senátem. Celkem 150 milionů tak bylo vydáno naprosto neefektivně. Já jsem za jediný rok připravil vládou schválenou Státní informační politiku, taktéž byla kabinetem přijata Koncepce budování informačních systém ů veřejné správy, návrh zákona o informačních systémech veřejné správy, můj návrh zákona na ochranu osobních údajů je nyní již v Parlamentu ve druhém čtení. Připravujeme zákon o elektronickém podpisu a také materiál se souborem opatře ní k podpoře elektronického obchodu. Během jediného roku jsem tak vytvořil koncepční a legislativní základnu České republiky na cestě k informační společnosti.
EURO: Podstatou nedávných útoků na vaši osobu ale nebylo, že byste málo pracoval. Šlo přece o to, že vámi řízený úřad nehospodárně vynaložil několik set tisíc korun a při zadávání veřejných zakázek se rozepisováním faktur vyhýbal vypisování výb ěrových řízení, což se jednoznačně jeví jako snaha o obcházení zákona. BERKA: Jako snaha se to může jevit, ale v právním řádu pojem obcházení zákona neexistuje. Buďto jste zákon porušil, či neporušil. Já jsem jej neporušil, žádné trestní oznámení na mě podáno nebylo. Celá ta věc je navíc trochu složitější. Možná je předčasné o tom hovořit, ale já jsem celou tu kampaň tak trochu rozdmýchal sám. Když se na to podíváte zpětně, tak jsem to byl já, kdo ji inicioval a stupňoval.
EURO: Chcete snad tvrdit, že jste byl jejím spolutvůrcem? BERKA: Souvisí to s problémem přechodu počítačů na rok 2000. Dostal jsem se totiž do dvou těžko slučitelných pozic. Coby předseda Úřadu pro státní informační systém bych měl vystupovat slušně, seriózně a kultivovaně. Avšak jako národní koor dinátor pro řešení Y2K musím kvůli tomuto závažnému počítačovému problému udělat ve společnosti trochu humbuk. Dokud jsem v květnu a červnu vystupoval v médiích seriózně, byl ohlas nulový. Potom jsem hovořil s lidmi z Českého sdr užení pro značkové výrobky. Oni tvrdili, že u nás je negativní reklama daleko účinnější. Aféra měla za následek, že zatímco na začátku roku o Y2K téměř nikdo nevěděl, během dvou měsíců, kdy hlavně na stránkách deníku MF Dnes probíhala kampaň proti mé osobě, byli o problému informováni téměř všichni. Podařilo se mi dostat do podvědo mí lidí tři základní informace: počítačový problém roku 2000, Úřad pro státní informační systém a mou maličkost. Nyní již 67 procent obyvatel o možných potížích ví. Je to až neuvěřitelné.
EURO: Takto podáno to vypadá, že redaktoři MF Dnes pracovali na vaši objednávku. BERKA: Oni měli pocit, že využívají mě, kdežto ve skutečnosti jsem já využíval je. Když si to promítnete zpět, tak zjistíte, že vždy, když už se zdálo, že to utichne, tak já začal znovu. I kvůli tomu jsem šel třeba do zpravodajského pořadu České televize „21 , aby tam na mě všichni ječeli. Nyní už o mě vůbec není slyšet, ale o Y2K vědí všichni. Bylo to nesmírně účinné. Byli za mnou redaktoři z Financial Times, kteří na to hned přišli. Vyčíslili, že kdybychom v tomto rozsahu měli platit za pozitivní reklamu, přijde nás to na 25 milionů korun. Negativní byla zadarmo.
EURO: Chystáte na konec roku další pokračování negativní reklamy? BERKA: Už není zapotřebí, teď už bude jenom pozitivní. Musíme oslovit tři druhy občanů. Jednak ty, kteří se dívají na televizi - pro ně vyrobíme několik spotů, které nám Česká televize zadarmo odvysílá. Čtenářům denního tisku nyní rozesíláme zvláštní vkládanou přílohu. Lidem, kteří nemají ani televizi, ani nečtou noviny, pošleme letáček, jak se mají chovat.
EURO: A jak se mají chovat? Co byste běžné české rodině poradil, aby se příchodu roku 2000 nemusela obávat? BERKA: Velice jednoduché věci. Měla by mít v hotovosti průměrnou zásobu peněz - několik tisíc korun. Dále zásobu jídla a vody, tak na dva až tři dny. Měla by si koupit benzin do auta, mít v pohotovosti tranzistorové rádio na baterie a svítilnu.
EURO: Vypadá to téměř jako příprava na válku či výjimečný stav. BERKA: Ne, tak to není. Občan má být informován, že určitý druh problémů může nastat. Státní správa pak musí být interně připravena na všechny varianty. Jak na to, že se nestane vůbec nic, až po situaci, že se zastaví dodávky elektřiny, vody, tepla. Na to však existují běžné krizové plány, standardní postupy.
EURO: Je státní správa skutečně plně připravena? BERKA: Musím znovu připodotknout, že ve všech okolních zemích na řešení pracovali dva až tři roky. Je ostudou, že Česká republika zřídila Národní koordinační středisko až letos 1. února. Například pražská a ostravská radnice připravily vlastní o patření a usnesení již loni v říjnu. Státní správa, která má tisíce zástupců v zahraničí, velvyslance v jednotlivých zemích, velvyslance při OSN, by se měla cítit zahanbena, že samospráva, která nemá tolik informací, byla úspěšnější a předvídavější.
EURO: Mluvíte abstraktně o státu. Buďte konkrétnější. Kdo za to osobně může, že se začalo až tak pozdě? BERKA: Je nepopiratelné, že již Tošovského vláda o tomto problému věděla a neudělala vůbec nic. Osobně to měl na starosti Vladimír Mlynář jako ministr bez portfeje. Vláda již v té době měla potřebné informace a mohla jmenovat hlav ního koordinátora. Nemusel jsem jím být vůbec já, ale klidně pan Mlynář. Rok ztráty byl nesmírně znát. Nakonec se však, za nezměrného úsilí okresních koordinátorů, kteří fungují při okresních úřadech, podařilo zpoždění dohnat.
EURO: V čem je postavení České republiky v této věci výjimečné, kromě toho, že jsme začali nejpozději? BERKA: Problémy vyplývají z polohy země. Kdybychom byli Portugalskem, které má ze tří stran moře a ze čtvrté Španělsko, tak si nás nikdo nevšimne. Jelikož jsme uprostřed Evropy, chodí za mnou zástupci ambasád a neustále se mě ptají, jak jsme pokročili. Všichni nás ostřížím zrakem sledují, protože jsme pro ně potenciálním nebezpečím. Ale platí to i opačným směrem. I kdybychom byli sebelépe připraveni, může přijít úder zvenku, ať se to týká energetiky, telekomunikací či počítačových virů. Jsme součástí glo bální vesnice a odkázáni jeden na druhého.
EURO: Jsou nebezpečí, která člověka na životě neohrožují, jiná však ano. Vzhledem k informacím, které máte, odhodlal byste se vy sám v inkriminované době cestovat letadlem? BERKA: Záleželo by na přepravci. Například Lufthansa do řešení problému dala v přepočtu úctyhodných 1,5 miliardy korun, což o mnohém svědčí. Jako národní koordinátor mám v této oblasti snazší pozici. Mezinárodní asociace leteckých přep ravců a asociace letišť jsou totiž výkonné organizace, a pokud někdo z členů nesplní náročné podmínky, tak nesmí létat. Stát tedy jenom monitoruje domácí přepravce a letiště. Funguje tam určitá samoregulace.
EURO: Práce Národního koordinačního střediska pro problematiku Y2K by teoreticky měla skončit ihned po přechodu na rok 2000. Potom by mělo být zrušeno a lidé propuštěni. Nebo je to jinak? BERKA: Nikdy jsem žádné lidi nepropustil. Snažím se je využít jinde, rekvalifikovat. Tak bych chtěl postupovat i v tomto případě. Někteří zaměstnanci přejdou do nového Úřadu na ochranu osobních údajů, s některými počítám, že bych je využil pro telekomunikační politiku.
EURO: Na počítačový problém roku 2000 jste z rozpočtu dostali 70 milionů korun. Kolik z toho vám ještě zbylo? BERKA: Již jsme celou částku vyčerpali, respektive stoprocentně s ní pokrýváme různé programy, z nichž řada právě běží.
EURO: Z čeho však budou financovány případné škody? BERKA: Jedině z nového rozpočtu.
EURO: Bude se stát finančně angažovat i při řešení škod v soukromé sféře? BERKA: Ne. Stát nemá co dávat soukromým podnikům, jedině v případě nějakých havárií. Fatální by určitě bylo, kdyby se zhroutily velké podniky, ale ty to vesměs velmi odpovědně řeší. Problémy budou mít hlavně malé a střední firmy. Nebojím se například, že by teplárny přestaly dodávat teplo. Ale pokud mají soukromí vlastníci doma tepelné výměníky ve vlastní režii a pokud je tam nějaký čip, který má časové nastavení, což většinou bývá, tak se může přívod tepla zastavit. Problém j e, že se nelze pojistit. Pojišťovny problém považují za riziko předvídatelné, a tudíž nepojistitelné. Když ale vytápění nebude fungovat, lidé se budou domáhat škody na pojišťovně, ta to však odmítne platit, a tak se obrátí na stát. Je proto vel ice důležité mít k dispozici právní rozbor - a my jsme si jej nechali připravit - o rozdělení odpovědnosti za škody mezi státem a privátními firmami. Vše se připravuje za pochodu, česká legislativa na to nepamatuje. Bohužel nemáme, na rozdíl od USA, speciální zákon. Čekáme řadu soudních sporů.
EURO: V kolik hodin přijdete na Silvestra do práce a co budete ten den dělat? BERKA: Počítám, že přijdu tak v 19 či 20 hodin. U nás v úřadě bude fungovat call centrum a budeme propojeni na ústřední monitorovací středisko, přes něž budou z okresních úřadů proudit velice podrobné informace o stavu vodáren, tepláren a tak dále. Spolupracujem e velice úzce s ministerstvem vnitra, protože právě ono má krizové řízení státu na starosti. Naším úkolem je prevence a poskytování služeb obyvatelstvu, tedy vše, co není předmětem krizového řízení. Jestliže se někde přestanou vytápět tři paneláky, tak to není věcí krizového řízení státu. Když nějaké malinké firmě přestane fungovat bezpečn ostní zařízení a ona neví, co má dělat, tak zavolá nám, ne vnitru. My jí řekneme, jak má postupovat a na koho se má obrátit.
EURO: Jste v čele úřadu, který má v prvé řadě na starosti vytvoření státního informačního sytému. Jak práce pokračují? BERKA: Je třeba vnímat jednu zásadní změnu. Když jsem v listopadu 1998 přišel do úřadu, úkol od vlády zněl: připravit návrh zákona o státním informačním systému. Za rok práce se nám, po konzultaci s akademickou sférou, zejména rektorem brněnské Masarykovy univerzity Jiřím Zlatuškou, podařilo ve vládě zadání změnit. Nyní se již hovoří o informačních systémech veřejné správy. To je velký rozdíl. Protože jednotný systém by byl tím „Velkým bratrem a „Velkým uchem , kterého se v šichni oprávněně obávali. V tomto sytému by ochrana dat těžko fungovala. Dnes máme autonomní, decentralizovaný informační systém, rozdělený podle ministerstev, na každém samostatně kontrolovatelný. Je to pracnější, ale je to čisté.
EURO: Ochrana osobních dat se jeví jako velmi závažný problém budoucnosti. Jakou budou mít občané jistotu, že i po této změně zadání o nich nikdo nebude sbírat informace? BERKA: Bude to mít výhodu právě v tom, že je to decentralizované. Jeden velký systém je neprůhledný, nevíte, kdo v něm co dělá. Pro potřeby ochrany osobních dat tu navíc bude vytvořen zvláštní Úřad na ochranu osobních údajů. Pokud bude záko n schválen, měl by začít fungovat již od července příštího roku.
EURO: Když hovoříme o nových úřadech, byl byste pro vytvoření zvláštního ministerstva informatiky a telekomunikací? BERKA: Jednoznačně ano, z věcných důvodů. Dříve byly telekomunikace a informatika technologicky zcela odděleny. Dnes již jsou tyto oblasti téměř propojeny, mobilními přístroji můžete telefonovat, posílat zprávy, získávat informace z in ternetu. Je tudíž jediná možnost integrovat tyto problematiky v jediném ministerstvu - tak by šéf tohoto úřadu měl přístup do vlády. Já přístup do vlády nemám a dnešní ministr dopravy a spojů devadesát procent času řeší problémy dopravy. T elekomunikace nemají ve vládě žádnou váhu a informatika také ne. A to navzdory tomu, že budou nosnými obory třetího tisíciletí. Navíc během krátké doby s tímto světem splynou také média. Bude třeba uvedené tři oblasti řešit jediným společn ým zákonem, zákonem o šíření informací. Takovou vizi by měl někdo ve vládě prosazovat. Ideální by bylo, kdyby to byl právě ministr pro informatiku a telekomunikace. Jde o naši budoucnost.
