Ve válce se prostě umírá na obou stranách. A všichni, kdo do Afghánistánu se zbraní v ruce odjíždějí, to velmi dobře vědí.
Doba bezpečného světa, na nějž jsme byli zvyklí po desítky let, je prostě pryč. A není to objev, který jsme učinili právě včera. Zabíjení na Ukrajině ukazuje, jak snadno a nečekaně mohou vzniknout konflikty, které i nám jsou velmi blízko, třeba jen proto, že v Česku našlo nový domov a práci opravdu velké množství Ukrajinců, kteří samozřejmě občanskou válku ve své vlasti prožívají. O masivním nástupu extrémistického islámu po velkém a slavném arabském jaru nemluvě.
Je zcela evidentní, že konfliktů bude přibývat a skoro sedmdesátileté spoléhání se na Spojené státy, jako na garanta bezpečnosti ve světě se s aktuální americkou administrativou proměnilo ve zcela falešnou iluzi. Musíme daleko více než dříve spoléhat na vlastní síly.
V Česku je z tohoto pohledu dlouhá a dost nebezpečná tradice přehlížení významu vlastní obranyschopnosti a podceňování vlastní armády. Je přitom skutečností, že profesionálů schopných a ochotných k bojovému nasazení je i v poměru k velikosti české armády neúnosně málo v neposlední řadě i kvůli zcela nedostatečné společenské prestiži vojáků. Možná by se právě smrt v Bagrámu mohla stát začátkem, kdy začne opět růst respekt k vojákům, jako k nepostradatelným ochráncům našeho normálního a svobodného života.
A přestanou se stávat takové excesy, jako s generály Kovandou a Páleníkem, kteří v tomtéž Afghánistánu a v ještě riskantnější misi strávili za tuhle zemi měsíce pod každodenní palbou. A v Česku s nimi jisté trestněprávní orgány zcela bez podložených důkazů zacházejí jak s recidivistou kapsářem z Čečeličky.
Čtěte také:
Cílem útoku v Afghánistánu měli být místo českých vojáků Američané
Afghánistán volil prezidenta. Průběh byl překvapivě hladký
Zahraniční vojáci opouštějí Afghánistán. Místo nich přijde Pepsi
