Řešení bytové krize v Namibii? Domy z přírodních materiálů. Dřevostavby ale nečekejte. Pevné desky, jejichž složením má vzniknout plnohodnotné obydlí, jsou totiž vyrobené z odpadu, který zbyl po pěstování hub – konkrétně hlívy ústřičné.
Tu nechává společnost MycoHab růst na substrátu vyrobeném z drceného invazivního plevelu. Na konci procesu prodá houby místním obchodníkům, zbylý odpad slisuje, upeče a přemění na stavební materiál – takzvané mykobloky, z nichž každý váží zhruba 10 kilogramů.
„Hledali jsme nový, lepší a udržitelný způsob, jak zmírnit bytovou krizi a zároveň omezit negativní dopady, jaké mají invazivní keře na naše prostředí,“ přibližuje pro deník The Guardian Magreth Mengová, vedoucí oddělení značky a marketingu namibijské Standard Bank, která na novém způsobu výstavby domů spolupracuje s MycoHab.
„Projekt je první svého druhu a zatím se nachází v experimentální fázi. Už teď si od něj ale hodně slibujeme,“ dodává.
Jihoafrická Namibie, ve které žije přibližně 2,7 milionu obyvatel, nutně potřebuje minimálně půl milionu nových obydlí. Problém ale představuje skutečnost, že podle údajů z roku 2016, na které upozornil zmíněný britský deník, vydělává téměř 90 procent domácností méně než 2700 namibijských dolarů měsíčně, což v přepočtu odpovídá zhruba 3400 korunám. Důstojné bydlení si tak celá řada lidí zkrátka dovolit nemůže. Proto každý pátý člověk aktuálně žije v provizorních obydlích vyrobených z odpadových materiálů a zinkových plechů.
Na rodinný domek 12 tun křovin
Problém pro Namibii pak představují také zmíněné plevelovité keře, které vytlačují trávu a další vegetaci a vkrádají se do zemědělských oblastí, kde negativně ovlivňují už tak omezené množství podzemní vody. Z toho důvodu se namibijská vláda rozhodla každých 15 let spálit asi 300 milionů tun tohoto plevelu, přeměnit v dřevěné uhlí a následně prodat. Tato taktika se nicméně podepisuje na kvalitě ovzduší, do kterého uvolňuje nemalé množství uhlíkových emisí.
Projekt MycoHab se proto rozhodl zvolit jiný přístup. Ten by podle společnosti měl představovat šetrnější alternativu i proti klasickým stavebním materiálům. Zatímco beton je podle různých zdrojů zodpovědný za čtyři až osm procent světové produkce CO2, přičemž na jedno kilo betonu připadá skoro stejné množství oxidu uhelnatého, v případě bloků z plevele a hub je to o něco méně, tedy 0,8 kilogramu. A vzhledem k tomu, že tyto desky pocházejí z odpadních zdrojů, jeví se i nákladově efektivnější.
„Ve srovnání se standardními cihlami jsou tyto bloky sice těžší, ale lze z nich postavit rychleji, což vede k nižším nákladům na výstavbu,“ vysvětluje Kristine Haukongová z MycoHab a doplňuje, že na stavbu malého domu pro jednu rodinu by bylo zapotřebí přes 12 tun křovin.
Hezké, ale drahé
První dům z křovin otevřela společnost v únoru letošního roku. Rozšířit svou činnost natolik, aby pomohla pokrýt potřebu bydlení, se však startupu zatím ještě nepodařilo.
„Rádi bychom, aby MycoHab inspiroval architektonický a stavební průmysl k rozvoji regenerativnějšího designu. Pomáháme obnovovat namibijské travnaté plochy, zmírňujeme emise skleníkových plynů a poskytujeme potraviny a bydlení – to vše z odpadních materiálů,“ uvádí Haukongová.
Heinrichu Amushilovi, spoluřediteli namibijské organizace SDFN, která si klade za cíl zlepšit životní podmínky v chudých městech a na venkově, se nápad líbí, za problém však považuje potenciální vysoké náklady. „Ceny by ve finále byly relativně podobné jako u betonových domů. Výroba je sice levnější, ale doprava mycobloků je stále drahá,“ vysvětluje a upozorňuje, že cihly jsou navíc ohnivzdorné.
Připomeňme, že jakkoli se může zdát myšlenka hub a plevele jako stavebního materiálu originální, není to poprvé, co se obdobný rostlinný odpad tímto způsobem používá. V roce 2014 byla s jeho pomocí postavena experimentální budova Hy-Fy v newyorském Queensu. Od té doby zkoumají architekti další možnosti této hmoty.
