Proč by zrovna fotbalisté měli být vzorem dobrých mravů? Vždyť jsou svými pedanty vychováváni k pravému opaku! K úmyslným faulům, k reklamování ofsajdů, o kterých všichni vědí, že nebyly, k úmyslnému zdržování hry v posledních minutách… Při utkání to do očí tolik nebije, ale povznesme se jen pár metrů nad trávník a hned je vidět: Toto jsou mravy lidské spodiny. Ani spodině však prozatím civilizovaná společnost neodepírá některá práva.
Jestliže šestice vyloučených reprezentantů porušila psanou smlouvu flámem po prohraném zápase se Slovenskem, k civilizaci našeho druhu patří samozřejmě trest. Jakým právem však takové ustanovení bafuňáři zahrnují do smluv? K civilizaci našeho druhu patří také individuální svoboda a odpovědnost včetně svobody nakládání s volným časem v zákonných mezích. Trestem za flám po skončení reprezentačního srazu se hráči prohlašují za nesvéprávné idioty, jejichž údělem je poslouchat úradky moudrých, například lumenů ve fotbalovém svazu, že ano.
Ještě pitomější je názor, který vypadl například z Karla Poborského a jenž vyjadřuje citové rozpoložení putyky. Totiž že flám určitě není správný po prohraném zápase.
A nejzábavnější jsou výhrady sponzorů. Dámy a pánové, vyvětrejte si napřed doma. Vložte si do manažerských smluv, že po dobu trvání smlouvy budete dodržovat večerku o desáté, a běda, jestli vás někdo načapá po této hodině v restauraci. Nota bene v situaci, která zavdává podezření, že je předehrou mimomanželského sexu. Ale nic takového se přece nemůže stát, že ne? Jsme profesionálové.
Žádáme po našich útočnících góly, ale zároveň chceme, aby oplývali klášterními ctnostmi a letorou. Deník Právo reagoval na prohru reprezentace titulkem: Slováci dobyli Prahu, Afrika se vzdaluje. Nic není vzdálenější pravdě. Praha je dávno dobyta pokrytectvím a fotbal, ten se v afrických poměrech nalézá dávno.