Kdo by vsadil na to, že byznysmenem roku se může stát bankéř? Zvlášť když reputaci mají kvůli ekonomické krizi poškozenou hlavně finanční instituce. Finále soutěže Ernst & Young Podnikatel roku 2012 v Monte Carlu ale vybočilo ze stereotypů. Hlavní cenu si odnesl šéf keňské Equity Bank James Mwangi. „Dalo by se říci, že nejsme jen bankovní dům, ale i hnutí, které se snaží zlepšit ekonomicko-společenskou situaci v regionu,“ shrnul Mwangi výjimečnost banky, která s téměř osmi miliony klientů představuje největší banku v Africe.
Africká pohádka
Ještě v roce 1993 měla Equity Bank nejhorší rating ze všech keňských finančních domů a guvernér tamní národní banky byl prakticky rozhodnutý insolventní instituci zavřít. Do její záchrany se tehdy pustil právě James Mwangi. Pod jeho vedením se banka dopracovala k aktivům dosahujícím téměř 2,6 miliardy dolarů, 7000 zaměstnancům a za posledních deset let rostla ročním tempem 78 procent. „Z každých deseti účtů, které se v Keni otevřou, jich sedm připadá na Equity Bank, o další tři se dělí 53 bankovních domů,“ vypočítal Mwangi s tím, že se mu banku podařilo zachránit i díky osobní integritě a schopnosti získávat podporu.
Dokázal například přesvědčit klienty banky, aby část svých vkladů proměnili na akcie banky, a zaměstnance, aby přijali čtvrtinu platu v cenných papírech. Dařilo se mu také získávat zahraniční investory, což vyústilo mimo jiné v partnerství s investiční společností Helios, která do banky vložila 180 milionů dolarů.
Equity Bank se zaměřuje na chudší populaci a prostřednictvím mikrofinančních služeb se snaží naplnit vizi přerodu tamní ekonomiky. „Přístupem ke zdrojům s pomocí bankovních účtů dáváme příležitost všem vymanit se z chudoby,“ vysvětlil Mwangi, podle nějž jeho odhodlání vyplývá ze skromného původu. Narodil se před keňským bojem za nezávislost, ve kterém padl jeho otec. Jamese spolu s dalšími sedmi sourozenci tak podporovala jen ovdovělá matka. Aby měl na studia, vydělával si například prodejem ovoce a mléka. Původně se rozhodl pro studium práv, ale po dvou týdnech přešel k financím. Jako bankéř chtěl prý pomáhat lidem.
Prostřednictvím nadace Equity Group Fundation se Mwangiho banka věnuje pomoci ve zdravotnictví, ale i ve vzdělávání. Milion mladých Keňanů se účastní programu finančního vzdělávání, nadace také poskytuje stipendijní programy studentům na středních i vysokých školách i prestižních světových univerzitách.
Ocenění je podle Mwangiho inspirací pro celou Afriku, jejíž podnikatelé mohou pomoci kontinentu k lepší budoucnosti. Příležitosti se nabízejí v infrastruktuře, bankovnictví i telekomunikacích. Zároveň se rychle vzmáhá střední třída, která může podporovat růst spotřebitelského průmyslu. Největší překážkou pro Afriku je to, že je zbytkem světa vnímána jako nerozvinutý kontinent. Světový podnikatel roku ovšem tvrdí, že nic nemůže být vzdálenější realitě. Afrika je na rozvoj připravena a jako další cíl by si ji měli zvolit nejen jeho letošní konkurenti.
Krize jako by nebyla
„Všichni jsme vítězové,“ uzavřel Mwangi svou řeč při přebírání ocenění. Obracel se přitom k byznysmenům, kteří do Monte Carla přijeli s tituly z dalších 51 zemí. O jeho slovech nemohlo být pochyb. Po tři dny se to v ulicích Monte Carla hemžilo známými postavami byznysu. Za všechny stačí zmínit vedení profesionální sociální sítě LinkedIn, zakladatele italského holdingu Benetton či šéfa finské firmy Rovio, která dala světu populární hru Angry Birds.
Právě ten byl mezi podnikateli nepřehlédnutelný nejen kvůli červené mikině s obrázkem „naštvaného ptáka“, ale i z toho důvodu, že s novináři i kolegy hovořil tak ochotně, až druhý den málem přišel o hlas. „S Roviem jsme se dávno posunuli od producenta her k všestranné firmě v zábavním průmyslu. A toto odvětví je dobře zvolené pro období růstu i krize ekonomiky. Lidé za zábavu utrácejí i v těžkých časech,“ řekl týdeníku Euro Mikael Hed s tím, že se jeho firmě loni podařilo dosáhnout tržeb přes 106 milionů dolarů a pro letošní rok čeká další významný růst.
Dohromady představovali všichni podnikatelé se svými firmami 59 miliard dolarů tržeb, vytvořili přes 300 tisíc pracovních míst, během loňska vyrostli o 17 procent a za tři poslední roky o 40 procent.
Ani další si na krizi nestěžovali. „Nás se krize vůbec nedotkla. Kdybych měl přirovnat náš byznys k pěstování – máme zdravé kořeny, také na sobě pracujeme a máme mysl otevřenou novým příležitostem,“ přisvědčil šéf firmy Sonnentor Johannes Gutmann, jehož skupina na trh dodává produkty z bio farem. Během loňského roku měla celkový obrat 31 milionů eur a stabilně roste o deset až dvacet procent. Podobně jako Hed mluvil o svých zákaznících jako o fanoušcích. „Znají náš příběh, a protože nám mohou důvěřovat, nevadí jim utratit za naše produkty o něco více. Vědí, co za své peníze dostávají,“ naznačil důvod úspěchu Gutmann, jehož Sonnentor má pobočku i v moravských Čejkovicích a letos se v Česku chystá proinvestovat 1,8 milionu eur.
Zásluhou podnikatelů panovala na celé akci atmosféra sebevědomého optimismu. Příběhy jednotlivých byznysmenů by mohly posloužit i jako inspirace ke snaze dodat ekonomice pozitivní impulz. „Za posledních 26 let toho podnikatelé udělali více než kdokoli jiný pro podporu inovací, vytváření pracovních míst a podporu prosperity v dobrých i zlých ekonomických časech,“ zdůraznil za všechny Jim Turley, globální šéf Ernst & Young.
Kofola poroste
Českou republiku reprezentoval na Světovém podnikateli roku spolumajitel Kofoly Jannis Samaras.
Ač Jannis Samaras české barvy na nejvyšší stupeň soutěže nevynesl, porota podle něj inovativní produkty Kofoly ocenila. A jeho firma na ně sází i do budoucna. „Velkou novinku chystáme na přelom září a října. Do té doby víc neprozradím, ale opravdu to bude bomba,“ řekl Samaras, který jinak s rozhovory spíše šetřil.
Čím si zasloužíte místo mezi podnikateli roku?
Myslím, že porotci ocenili naše inovativní produkty, které nás posouvají před konkurenci. Odlišuje nás i pozitivní komunikace, nevymezujeme se negativními kampaněmi. Naše účast v Monte Carlu je velmi příjemná, ale není to to nejdůležitější. Mojí hlavní misí tady je přesvědčit Ernst & Young, aby finále příštího ročníku uspořádali v Praze nebo v Aténách. Ale zatím se mi to moc nedaří.
Kofolu jste kupovali za sedm milionů dolarů, jakou hodnotu má nyní?
Zhruba sedmdesát milionů dolarů. Loni se nám podařilo zvýšit obrat o 4,5 procenta na necelých osm miliard korun. O 1,5 procenta jsme pak rostli i v prvním čtvrtletí. Radost máme z růstu tržeb na českém a slovenském trhu, kde jinak trh celkově zaznamenal téměř dvouprocentní pokles.
Jak jste se vypořádali s krizí? Daří se vám bojovat s levnějšími napodobeninami Kofoly?
S „kofotinami“ se nám daří bojovat čím dál tím lépe. Sami klienti, i když teď mají o něco hlouběji do kapsy, si za kvalitu připlatí a sami ji vyžadují. Nepříjemný je pro nás nyní divočejší trh s kurzy a komoditami. Museli jsme trochu ořezat náklady, to je ale vždy zdravé. Bohužel jsme i propouštěli a museli jsme zracionalizovat organizační strukturu, ale díky tomu jsme zrychlili rozhodování a firmě to prospělo.
Loni jste koupili firmu Pinelli. Jak akvizici hodnotíte a chystáte nějaké další?
Byla to dobrá koupě. Je to produkt, který nám otevírá dveře do dalších segmentů. Na jiných možných akvizicích pracujeme pořád. Snažíme se hledat značky, které by nás zajímaly na všech našich trzích.
Bude se Kofole stejně dařit i do budoucna?
Za nás čekáme růst, i když celkově trh zpomaluje, klesá spotřeba maloobchodu. Poplašné zprávy, které v médiích tak ochotně prezentujete, ekonomiku brzdí. Myslím, že je daleko více pozitivních věcí, o nichž by se dalo mluvit a psát.
Co například?
Třeba že lidé začali přemýšlet úplně jinak. Že se i díky krizi zamýšlejí nad hodnotami, že nejde jen o růst a vydělávání peněz, ale i k čemu ty peníze slouží a jak prožít život. Daleko více se řeší skutečné lidské hodnoty. I v Řecku se děje spousta pozitivních věcí. Celý ten problém je v podstatě nafouknutý jako negativní bublina. Hemží se to očekáváním všech možných apokalyps a lidé vytahují peníze z bank, což dál dusí firmy. Je to začarovaný kruh směrem dolů. Teď záleží na lídrech, aby se ten kruh prolomil pozitivním směrem.
