Černý kontinent má obepnout podmořský kabel
Zambie a Kongo jsou sousedé. Hranici mezi oběma státy lehce překoná noha chodce, ale nikoli mluvené slovo. Mezi oběma státy neexistuje přímé telefonní spojení. Přesto úsloví, že v Africe je každá krátká vzdálenost příliš dlouhá, už nemusí brzy platit – černý kontinent, který už přišel na chuť mobilům, nejspíš obepne a spojí se světem podvodní optický kabel. Drahá hluchota. Telefonáty mezi obyvateli sousedních zemí urazí po vytočení čísla zhruba dvacet tisíc kilometrů. Hovor „za roh přistane nejdříve v Evropě, kde bloudí mezi sítěmi někdejších koloniálních velmocí a teprve pak se vrací do Afriky k volanému. Pokud není zhroucená tamní síť. Kvalita tranzitního spojení je mizerná a ceny enormní. Afričané, jak odhadují odborníci, musí ročně zaplatit za evropské „výlety až 400 milionů dolarů. Najít telefon jižně od Sahary je navíc umění. Zhruba 740 milionů obyvatel tu má k dispozici pouze čtrnáct milionů přípojek k pevné síti, což je méně než například v New Yorku. Před každou veřejnou telefonní budkou stojí pomyslná fronta sedmnácti tisíc zájemců. Pomoc od satelitů experti zavrhli, vesmírný přenos považují za málo spolehlivý a příliš nákladný. Černý světadíl, který propásl období industriálního věku, přesto členství v globální datové síti zřejmě nezmešká. Na „hluchý kontinent začaly proudit miliony dolarů. Ba co víc – na nátlak Světové banky a zahraničních investorů začaly tamní státy rušit telekomunikační monopoly, které připsaly Africe hned tři rekordy najednou: nikde na zeměkouli nejsou vedení tak špatná, tak drahá a tak lukrativní pro monopolisty. Privátní mobilní sítě, do nichž se pustily France Télécom, Vodafone AirTouch a Telekom Malaysia, mají už pět milionů uživatelů. V příštích pěti letech by jich mělo chodit po tamější horké půdě dvaatřicet milionů. Obchod kvete tam, kde panuje válka a chaos; z boji zmítané Rwandy je hlášeno více mobilů než pevných linek. „Pokud zůstane tento trend zachován, bude Afrika nejdynamičtějším telekomunikačních trhem příštích let, cituje Der Spiegel Michaela Mingese z International Telecommunication Union. Síla paže. Žádný jiný projekt nedokládá změnu poměrů lépe než Africa One – největší stavební záměr v dějinách tohoto koutu planety, za nímž stojí stejnojmenná dcera Columbia Technologies z New Jersey. Světadíl má obkroužit podmořské optické vedení v délce téměř 39 tisíc kilometrů, na které má být napojeno vše, co je životně důležité v době internetové ekonomiky. Těžce naložené lodi by měly vyrazit z Afriky do Středomoří, Atlantiku a Pacifiku v příštím roce, kabel budou na dno oceánů pokládat v mezinárodních vodách roboti. Uvedení do provozu bylo stanoveno na rok 2002. Informační kabel, o síle paže z dílny americké firmy Lucent, bude ústit v pětadvaceti pobřežních státech na pevninu, vnitrozemí bude spojeno s pobřežím směrovými vysílači, satelity nebo připojovacími linkami. Vyveden má být i do Portugalska, Španělska, Itálie, Řecka a Saúdské Arábie. Strategie, kdy se stavitelé vyhýbají delším úsekům pod vodou, vzala za své, levnějšímu a méně pracnému položení kabelu po souši brání válečné konflikty. Světelné impulsy, přenášející řeč, data a obrazy, se musí zesilovat každých čtyřicet kilometrů. Jeden zesilovač přijde na půl milionu dolarů. Šetřit se nedoporučuje, přístroje bez obsluhy by měly sloužit v sedmitisícové hloubce minimálně pětadvacet let. Kapacita čtyřiceti gigabitů za sekundu umožní najednou více než sto tisíc hovorů, celkové náklady monstrózního plánu ve výši 1,6 miliardy dolarů přesahují hrubý domácí produkt mnoha účastnických států. Chlad z jihu. Optická dálnice Africa One, kterou prosazovala už v roce 1993 jedna z divizí amerického obra AT&T, by měla katapultovat kontinent do nové éry. „Kabel přivodí africkou renesanci, očekává Joseph Ceva, prezident Africa One. Plány na využití technické inovace se nedrží při zdi: studenti z Malawi, Čadu nebo Burundi získají přes on–line vzdělání programátorů, lékařů či inženýrů. Telemedicína umožní moderní diagnostiku i v pralese. Odlehlé univerzity ve Wagadugu či Kinshase budou moci čerpat ze stejných vědeckých žurnálů, jaké se čtou v Cambridgi či Berkeley. A miliardové investice by se měly jen hrnout. Realita je však jiná. Provozuschopné počítače jsou v Africe vzácné asi jako sloni a lvi v evropské přírodě, užívání internetu brání všeobecný analfabetismus. Pohromadě nejsou zatím ani peníze na podmořské vedení. Od projektu Africa One se navíc odvrátila nejmocnější telefonní společnost, jihoafrický Telekom SA. Ta se nyní věnuje vlastnímu plánu Sat–3, který počítá s vedením optického kabelu kratší délky a menší kapacity od mysu Dobré naděje do Evropy. Zákazníky by byly i některé západoafrické státy. Krok Jihoafričanů zpochybnil předpoklady o vytížení oceánského vedení kolem světadílu – ze dvou milionů lidí, kteří mají na jih od saharské pouště přístup k webové síti, žijí tři čtvrtiny právě v Jižní Africe.
