Wałęsův pád nezpůsobí ani tak jeho šestiletá spolupráce se státní bezpečností, jako spíš jeho trapné vytáčky
Počátkem tohoto měsíce se na polský Ústav národní paměti (IPN) obrátila vdova po komunistickém ministru vnitra, generálu Czesławu Kiszczakovi, s nímž Lech Wałęsa jako vůdce odborového hnutí Solidarita v roce 1989 vyjednával u kulatého stolu odchod komunistů z vlády. Historikům nabídla, že za 90 tisíc zlotých (asi 550 tisíc korun) odprodá z pozůstalosti svého muže šest velkých balíků písemností, které obsahují důkazy o spolupráci agenta s krycím jménem Bolek se státní bezpečností v letech 1970 až 1976. Nabídku, jež se v kruzích historiků neodmítá, IPN zprvu odmítl s tím, že si musí všechno ještě promyslet. Ještě týž den ovšem v domě Kiszczakových zazvonila policie a písemnosti zabavila.
Jestli si IPN nevymýšlí, což by ústavy tohoto druhu dělat neměly, anebo se snad nejedná o nějaký kolosální a trochu iracionální podvrh, historie se po 45 letech uzavírá. V balíku se nachází nejen Wałęsův rukou psaný vázací akt, ale též 279 listů s hlášeními (mnohé byly též ručně psané s podpisem „Bolek“), poznámky důstojníků státní bezpečnosti ze setkání s agentem a nakonec i podepsané stvrzenky na peníze, oznámil IPN. „Manžel se snažil chránit polského hrdinu,“ vysvětlila vdova Kiszczaková, proč exkomunistický generál, s nímž si Wałęsa u kulatého stolu několikrát přiťukl na úspěch dohod, schoval balík na zahradě. V tuto chvíli se její vysvětlení jeví docela pravděpodobně. 13 tisíc za udání A Wałęsa? „Trpaslíci vítěze nesoudí,“ vzkázal do Polska v polovině února z Venezuely, kde zrovna přednášel o demokracii. Jeho postoj k aféře, která se s ním nedořešena táhla bezmála 24 let, zůstává nezměněn. Už čtvrt století opakuje totéž: malí slaboši s velkým komplexem se mstí globálnímu velikánovi za to, že nedokázali překročit jeho stín. Nositel Nobelovy ceny za mír tím bohužel zasazuje svému budoucímu pomníku větší rány, než by zřejmě dokázala spolupráce s všemocnou organizací v době, kdy byl bezejmenným elektrikářem. „Jako agent byl Wałęsa neobyčejně nebezpečný pro osoby, které se nacházely v jeho okolí a společenském okruhu,“ řekl historik Sławomir Cenckiewicz polskému serveru Onet.pl.
Otázka už nestojí, zda agent Bolek existoval, či nikoli. Před rozhodnutím lustračního soudu v roce 2000 se Wałęsa mohl pochybovačům ještě vysmívat: „Jestliže mají jako důkaz posloužit nějaké xerokopie, které může vyrobit kdokoli, pak je to celé šaškárna. Nemáte žádný můj podpis, protože jsem nic nepodepsal.
Nemáte můj souhlas ke spolupráci ani deník agenta. Nemáte nic. Moji milí, jste úplně nazí, a proto soud prohrajete.“ Měl pravdu, xerokopie k usvědčení nestačily a ostatní dokumenty se Wałęsovi, jak si alespoň myslel, podařilo včas odstranit, když si ještě jako prezident v roce 1992 svůj spis vyžádal k nahlédnutí. Ani po roce 2008, kdy se objevily nové xerokopie a odborná veřejnost verzi o Bolkovi alias Wałęsovi vzala víceméně jako hotovou věc, nedaly kriticky myslícím lidem spát některé otázky.
Například: Proč státní bezpečnost vyplatila za Bolkova hlášení o poslechu zahraničního rozhlasu na dílnách atd. v úhrnu 13 tisíc zlotých, když by se běžný konfident tehdy spokojil s řádově nižší částkou? Ale především proč na něj spis nevytáhla už v letech 1980 až 1983, když se současně snažila zničit jeho reputaci mezi dělníky a zabránit udělení Nobelovy ceny ve Švédsku?
Přestože tyto nesrovnalosti mohou mít nějakou jednoduchou odpověď (Wałęsa v čele Solidarity mohl být pro režim lepší alternativou než někteří jeho radikálnější souputníci), Wałęsova zatvrzelá neochota postavit se k problému čelem paradoxně dodává důvěryhodnosti temným a vysoce spekulativním narážkám. Ty se jako vlezlý refrén objeví po každém novém nálezu: státní policie Bolka nepřestala řídit ani v 80. letech a celý kulatý stůl byl komplot.
Dohoda Představa kulatého stolu jako „nemravného paktu“, který starým strukturám umožnil zachovat si ekonomickou moc, se poprvé objevila na počátku 90. let. Wałęsa ji mohutně přiživoval během prezidentské kampaně, když kandidoval proti Mazowieckému.
Po vítězství na temné výhrůžky postkomunistům rychle zapomněl (dnes už víme proč) a teorie „układu“ (dohody) došla uplatnění opět v roce 2005, kdy pomáhala vyhrát volby bratrům Kaczyńským. Ovšem naznačovat, že skrze Wałęsu státní bezpečnost zasahovala do chodu Solidarity ještě před kulatým stolem, by celé diskusi dalo nový náboj. Bohužel lze předpokládat, že Jarosław Kaczyński a další vyznavači teorie „układu“ tuhle rukavici zvednou.
Legendární vůdce a druhý nejznámější Polák v zahraničí (po Janu Pavlu II.) se během 80. let dostal v solidaritním táboře do křížku skoro s každým, když u svých souputníků většinou mírnil přílišnou horlivost ve snaze utkat se s režimem.
Oponenti budou mít pro toto opatrnictví, v němž historici hnutí dosud spatřovali prvek politické geniality, konečně vysvětlení a nenechají si jej pro sebe. Z geniálního stratéga se před očima národa pomalu stává lhář a podvodník. I kdyby nebyl nařčen z kolaborace rovnou, je jasné, že své někdejší selhání v sobě nosil jako stín a ruce mu svazoval strach z odhalení.
A těch pár lidí, kteří dosud mlčeli, Wałęsa spolehlivě vyprovokuje svými řečmi o trpaslících a velikánech.
Lech Wałęsa a státní bezpečnost
1970 Osmadvacetiletý elektrikář a zaměstnanec Loděnice V. I. Lenina v Gdaňsku je v prosinci registrován III. odborem Bezpečnostní služby (SB) v Gdaňsku pod číslem 12 535. Tajný spolupracovník „Bolek“ měl SB předávat informace o „destrukční činnosti“ kolegů. Podle Ústavu národní paměti Bolek nahlásil více než dvacet kolegů, třeba za poslech stanice Svobodná Evropa. „Z výslechů u státní bezpečnosti jsem nevyšel úplně čistý,“ připustil později Wałęsa v životopisné knize Cesta naděje. Podepsal prý tzv. loajálku, slib mlčenlivosti a loajality k režimu.
1976 Wałęsu kvůli angažmá v odborech vyhodili z práce. V červnu byly kontakty s SB ukončeny, protože Bolek jevil „nechuť k další spolupráci“. Za předané informace byl v průběhu let odměněn částkou ve výši 13 100 zlotých, píše se v úvodu českého vydání knihy M. Grockého Konfidenti mezi námi.
1983 Státní bezpečnost provádí „Akci Oko“, která má zabránit udělení Nobelovy ceny Wałęsovi. Součástí akce byly podvrhy různých dokumentů, potvrdil letos anonymně listu Gazeta Wyborcza bývalý příslušník státní bezpečnosti. 1992 Ministr vnitra Antoni Macierewicz přinesl v červnu do Sejmu seznam bývalých spolupracovníků SB. Kromě 65 poslanců, ministrů a náměstků na něm figuruje Lech Wałęsa alias Bolek. Na spěšné poradě vybraných politiků padá rozhodnutí odvolat vládu Jana Olszewského. Wałęsa důrazně gestikuluje: „Musíme to udělat dnes. Okamžitě. Nemůžu ty lidi zítra pustit do jejich kanceláří.“ Wałęsa si poté vyžádá svazky k nahlédnutí a po čase je vrátí v obálce s pečetí a razítkem „Otevřít jen se souhlasem prezidenta“. Za mnoho let vychází najevo, že do archivů se nevrátilo na sto stran a přes padesát mikrofilmů.
2000 Speciální lustrační soud Wałęsu očišťuje od nařčení ze spolupráce. Předseda Pavel Risiński v rozsudku uvedl: „Soud s pravděpodobností hraničící s jistotou prohlašuje, že originály materiálů, jejichž kopie měly dokazovat spolupráci pana Lecha Wałęsy se státní bezpečností, nikdy neexistovaly.“ Podle mínění tribunálu bylo vyrobení těchto podvrhů součástí „Akce Oko“.
2008 Vychází kniha SB a Lech Wałęsa. Dodatek k životopisu od mladých historiků z Ústavu národní paměti Sławomira Cenckiewicze a Piotra Gontarczyka, kteří shromáždili xerokopie z Wałęsova spisu. Wałęsa emotivně vystupuje v televizi: „Vždy jsem hrál férově. Dříve nebo později se to potvrdí. Kdybych přece jen měl něco na svědomí, tak bych řekl: Poslouchejte, měl jsem slabý den, něco jsem vypil a pak něco řekl. Přece bych to udělal.“
Státní bezpečnost vyplatila za Bolkova hlášení o poslechu zahraničního rozhlasu mezi dělníky v úhrnu 13 tisíc zlotých.
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
