Východnímu fotbalovému trhu prý přehřátí nehrozí
Při finančních problémech významných západních fotbalových klubů je novou nadějí českého fotbalového exportu ruský trh. V zimním přestupním termínu do Ruska odešli přední hráči Sparty, Slavie, Bohemians … Tyto přestupy na východ spojuje jedno jméno: Pavel Zíka. Fotbalový agent Zíka je dnes mimořádně úspěšný. Jeho mistrovským tahem byl přestup Sparťana Jiřího Jarošíka za 117 milionů korun. Někteří sportovní novináři tvrdí, že po jiném agentovi, Pavlu Paskovi, přebírá Zíka i roli „stínového“ stavitele české reprezentace.
Nakonec nás někdo spolkne.
Desetitisíce, které Zíka investoval do dopravy deníku Sport do Argentiny, kde osm let působil v zahraničním obchodě, se zúročily až po návratu. „V roce 1998 jsem se prostě začal zajímat, jak bych mohl skloubit znalosti ze zahraničního obchodu, jazyky a zájem o sport,“ popisuje Zíka nastartování kariéry fotbalového agenta. V České republice v té době působili jako mezinárodní agenti pod značkou FIFA pouze Pavel Paska a Zdeněk Nehoda. Zíka absolvoval testy z právních předpisů, složil 200 tisíc švýcarských franků jako garanci na své působení a začal shánět klienty.
„Z počátku to byla taková one man show, za první půlrok jsem najezdil desítky tisíc kilometrů ročně, třeba třikrát týdně jsem byl v Ostravě a cestou zpátky se stavoval v Olomouci a v Brně,“ popisuje Zíka. Soustředil se na mladé. „Dodnes si kladu otázku, jak to, že konkurence neměla podepsané hráče, jako Petr Čech, který byl vyhlášen nejlepším brankářem ME do 16 let, nebo reprezentanty do 21 let Jarošíka či Sionka? Asi byla nasycena těmi nejlepšími, nicméně díky tomu jsem během půl roku získal padesátku talentovaných fotbalistů a začal nějak fungovat.“
Pod hlavičkou firmy Sport Invest Zíka se spolupracovníky momentálně pečuje o více než 100 fotbalistů a přes padesát hokejistů. Budoucnost Sport Investu vidí pod „ochrannými křídly“ celosvětové firmy. „ Pár kontaktů a nabídek jsme už měli, nicméně myslím, že je ještě brzo. Ale asi přijde den, kdy do Sport Investu někdo vstoupí,“ plánuje Zíka s tím, že jeho podmínkou je setrvání českého kapitálu ve firmě.
Otevírání ruské brány.
„Dej mi pokoj s Ruskem, byla myslím moje první reakce na nápad obchodovat s Ruskem,“ vzpomíná Zíka na rok 2001, kdy mu zavolal kamarád z Belgie, a zeptal se ho, zda má nějaké kontakty směrem na Východ. „Nicméně telefonicky jsem si s ruským agentem promluvil, a on za pár týdnů do Prahy přijel i s Vitalijem Mutkem, šéfem Zenitu Petrohrad a celé ruské ligy.“ Pak následovali tradiční oťukávací“ schůzky spojené s několika večeřemi a návštěvami fotbalových utkání. Na konci testovacího období následoval prodej Ericha Brabce a Martina Hyského do Dynama Moskva. „Těmhle dvěma fotbalistům by se za to měl postavit pomník,“ připomíná Zíka vliv, který měli tito fotbaloví pionýři na současnou přestupovou současnou explozi směr Rusko.
„ Na obrovský trh se kvůli průmyslu a nerostnému bohatství tlačí množství zahraničních společnosti, a pro ty v rámci zviditelnění není problém podsunout fotbalovému klubu pár milionů dolarů,“ hodnotí Zíka. Srovnávání ruských bossů s českými magnáty, jako byli Petr Mach nebo Vratislav Čekan, se brání. „Ti pánové, jako Gyner nebo Mutko, jsou byznysmeni západního stylu s dokonalou angličtinou s perfektní vizí, čeho chtějí ve fotbale, i díky fotbalu dosáhnout,“ charakterizuje Zíka své obchodní partnery. Jevgenij Gyner, majitel klubu CSKA Moskva, údajně hned na začátku jednání své fotbalové zájmy charakterizoval slovy: „Pánové, nejsem žádná nadace. Ruská liga mě zajímá jenom jako fronta na zisk vstupenky do Evropy, to je prostor, kde se chceme zviditelnit.“ Hokej drží kvůli tomu, že roku 2004 vyprší dohoda mezi Evropou a NHL o náhradách za hokejisty mířící do zámoří. O náhradách za hráče pak Gyner hodlá tvrdě smlouvat. „Rusko momentálně kandiduje na uspořádání mistrovství světa 2010 i mistrovství Evropy 2012 ve fotbale. Peníze v ruském fotbale jsou z investic, ne z bankovních úvěrů, a navíc se Rusové chovají střízlivě a hodlají udržovat převahu domácích fotbalistů, takže soudím, že přehřátí nehrozí,“ nebojí se Zíka kolapsu trhu, na nějž zná cestu z Čech zatím jen on.
Jako v Jerry Maguirovi to nefunguje.
„Představy některých lidí, že dohodnu telefonem obchod, domluvím setkání mezi majiteli klubů, oni někde v kavárně podepíší smlouvu o přestupu za sto milionů, já zinkasuju svých pět procent a jdu uzavírat další obchod k vedlejšímu stolku, je trochu mylná,“ směje se Zíka. Své podnikání charakterizuje jako riziko. Zíka připomíná, že z provize živí celou firmu, financuje program podpory mladých hráčů … „Když jsme šli do projektu Rusko, stály nás letenky, hotely, večeře a různé propagační věci, jako sestříhané kazety s profily hráčů, během dvou měsíců asi půl milionu korun a jenom někde na konci byla vidina profitu,“ osvětluje pozadí Zíka. „No a pak se vám stane, že na večeři, kde pan Mutko chce podepsat dohodu s trenérem Petrželou, mu zazvoní mobil z Čech a někdo mu tvrdí, že podpisem Petržely udělá obrovskou chybu.“
Při vzpomínce na trenéra Sankt Petěrburgu (Petrohrad prý říkali komunisté, takže se to nepoužívá) se nicméně Zíka usměje. „Ať mu to hlavně vyjde, pak bude ruský trh českým fotbalistům nakloněn,“ odťukává klouby prstů toto přání na dřevo.
