(EURO 1/2002)
Vážený pane redaktore.
jsem čtenářem týdeníku EURO. V Manažérském barometru zmiňujete názory manažerů, respektive ředitelů na prodej Unipetrolu firmě Agrofert. Nevím, na základě jakých podkladů jste článek stylizovali,ale mám dojem,že Vaši dotazovaní respondenti (zajímalo by mne jací) vůbec neznají problematiku chemie jako celku. Léta se trochu, v rámci možností, o toto zajímám a musím souhlasit s názory spolumajitele a generálního ředitele Agrofertu, které prezentoval v posledním čísle týdeníku EURO roku 2001. Mám takový dojem, že respondenti také trochu závidí, že firma Agrofert se během šesti až sedmi let z nuly dostala na první místa v žebříčku firem v rámci ČR, s čímž se oni pochlubit nemohou. Je to něco o znalosti, profesionalitě a hlavně práci a umění si vybrat. Ukažte mi prosím, která firma v republice dosáhla obdobných výsledků? Myslím si, že žádnou nenajdete. I vy se domníváte, že firma Agrofert není tím vhodným partnerem pro Unipetrol? Domníváte se, že když tuto firmu financuje hlavně Citibank, že není důvěryhodná? Není to IPB v případě Chemapolu. A co partner Agrofertu v privatizaci, americká firma Conoco, která je třetí největší petrolejářskou firmou v USA? Že rozhodujícím momentem v privatizaci Unipetrolu byl záměr o integraci, respektive o opakovanou integraci české chemie, která je tak silně vzájemně provázána, asi netřeba pochybovat. To, že chemie byla po revoluci rozdrobena a oslabena vůči konkurenčnímu prostředí, netřeba zdůrazňovat. Že zahraniční investor, byť silný, by mohl „vyzobat“ jen to lepší a způsobil by dominový efekt i v jiných odvětvích, bylo reálné. A co potom? Co například předvedla tak renomovaná firma, jakou je Boeing v Aeru Vodochody? Co lepšího nabízeli ostatní konkurenti Agrofertu v privatizaci Unipetrolu kromě financí za prodej podílu? Šlo jim také o integraci české chemie? Není to tuším známo, a pokud ano, tak velice obecně. Možná namítnete, že barometr obavy burzy potvrdil. Má to ale své ale. Protože Agrofert je mladou firmou, která si teprve získává své postavení, a také to, že se někdy burza nechová vždy racionálně a předvídatelně.
Samozřejmě že českou chemii čeká restrukturalizace, která byla před léty nastartována, a je to však běh na dlouhou trať. Vím to i z osobních poznatků. Ale to vaši respondenti nevědí, anebo vědět nechtějí. A proto závěrem musím opakovat, že hodnotit něco tak zásadního s paušálním odsudkem, jak to bylo uveřejněno v Manažerském barometru, aniž problematiku znám, mi připadá přinejmenším podivné a diletantské.
Jiří Veleman, Lovosice.
(Jiri.Veleman@lovochemie.cz)
