Předpověď Eura se naplňuje dokonce dříve, než se dalo čekat. Ilustruje to výroční zpráva holdingu za minulý rok, a to velmi zřetelně pro každého, kdo umí číst v číslech.
Není důležitý pokles zisku, byť je hodně zřetelný. Ani výše dotací, na nichž se politická moc majitele evidentně podepisuje. Dokonce ani absolutní nárůst dluhu, který se sice blíží kritické hranici, ale za standardní situace je pořád zvládnutelný. To, že významná část zhoršení ekonomiky chemické části Agrofertu jde na vrub růstu cen zemního plynu a může být jen dočasná, je jistě také relevantní argument.
Podstatná je ale především změna struktury dluhu, v níž naprosto zásadně narostl podíl krátkodobých závazků splatných do jednoho roku a poklesl podíl dlouhodobých úvěrů. To je nepochybně příznak toho, že pohled úvěrujících bank na životaschopnost a budoucí ziskovost Babišových firem se významně změnil.
Na trhu, kde se banky přetahují o financování bonitních klientů, protože příležitostí pro zhodnocení vkladů mají dlouhodobě nedostatek, je to výmluvný signál.
Jestliže banky zkracují splatnosti, nebo dokonce zesplatňují úvěr a vynucují si přefinancování z jiné instituce, pochopitelně za jiných podmínek, může to mít v případě Čepro, který od dceřiných firem Agrofertu dvojí důvod. Především výsledky klíčových firem táhnoucí roky jeho hospodaření jsou mimořádně špatné. Týká se to zejména těch německých. Ztráta po velké investici se v pekárnách Lieken asi dala čekat, ale 1,8 miliardy korun je hodně.
Velký problém je uchemičky v Piesteritzu, která běžně vydělávala kolem dvou miliard korun a za loňský rok se propadla do téměř miliardové ztráty. Je otázkou, jak dopadne letošní hospodaření, když v Německu ekonomika citelně zabrzdila a reálně hrozí recese. Mateřský holding musel loni do Německa poslat celkem 150 milionů eur, což není úplně malá suma.
Čtěte komentář:
Agrofert ukázal, že má co skrývat
Pozoruhodné přitom je, že financující německou IKB Deutsche Industriebank v portfoliu nahradila parta bank z východní Asie, které mají poněkud odlišná regulační pravidla a v případě dvojice čínských bank i poněkud odlišnou citlivost na politická rizika. A ty jsou v případě Agrofertu nemalá a zřejmě jsou tím druhým důvodem změny chování bank. A to přestože výroční zpráva odráží realitu loňského roku, kdy byla ve hře - z hlediska byznysu - méně významná kauza Čapí hnízdo.
Pokud nyní na podzim potvrdí konečná verze auditu EU konflikt zájmů našeho premiéra, bude ještě mnohem hůře. Definitivní zastavení dotací a především ztráta přístupu k veřejným zakázkám přinutí banky k zásadním krokům a pro Agrofert může začít nejobtížnější období jeho existence.
Čtěte další texty Pavla Párala
