Firma žaluje PKN Orlen u arbitráže o 77 milionů eur
Agrofert Holding podal v pátek 16. prosince arbitrážní žalobu na polskou firmu PKN Orlen. Domáhá se úhrady smluvní pokuty ve výši 77 milionů eur. Agrofert se s PKN původně dohodl, že mu prodá některá aktiva Unipetrolu. To teď však PKN odmítá, když platně uzavřené smlouvy považuje za nevýhodné. „Proběhly všechny myslitelné i nemyslitelné lhůty na splnění závazků PKN vyplývající z našich dohod. Nyní nastal okamžik, o kterém jsme hovořili již v září,“ konstatoval ředitel strategického rozvoje Agrofertu Jan Kadaník. Poslední možnost uzavřít smír zřejmě padla 7. prosince, kdy se zástupci Agrofertu sešli se členy představenstva polského podniku. „PKN je dlouhodobě ta strana, která jednoznačně neplní své závazky. Očekávali jsme proto, že předloží plán, jak situaci řešit. K našemu velkému překvapení s ničím nepřišli, nás se ptali, co Agrofert navrhuje. Nemáme pocit, že bychom měli být ti, kdo nabídne řešení,“ tvrdí Kadaník.
EURO: Kde se bude arbitráž konat? KADANÍK: V Praze. Je to první ze série žalob. Zažalujeme PKN i o další částky. Předpokládám, že žaloby podáme v první polovině příštího roku.
EURO: Zažalujete i Unipetrol? KADANÍK: Všechno tomu nasvědčuje. Jde o separátní kauzu. Podobně jako měli zahraniční vlastníci podílů v České rafinérské určitá předkupní práva na podíl Unipetrolu v případě dokončení privatizace, máme taková práva i my na podíly Unipetrolu v Agrobohemii a Aliachemu. Ta jsme včas a řádně uplatnili, reakce ze strany Unipetrolu není ovšem v souladu se smlouvou, takže se obávám, že i tato věc skončí u soudu.
EURO: S PKN Orlen jste kooperovali nejen při privatizaci Unipetrolu, ale i na jiných projektech v Polsku. Teď je asi konec. KADANÍK: Spolupráce je na bodu mrazu. Nedávno jsme se v Polsku samostatně účastnili jednoho tendru, ze kterého nás vyřadili jako nedůvěryhodného investora. Podotýkám, že se jednalo o závod na výrobu hnojiv. Agrofert je jedním z největších producentů hnojiv v Evropě, a aby nám to nebylo líto, záhy vyloučili i největšího evropského výrobce společnost Yara. V tendru pak zůstala dcera PKN a německá firma regionálního významu. S PKN jsme od jara 2002 měli řadu společných projektů. Nejdále jsme se z hlediska smluvního zabezpečení dostali s Unipetrolem. Měli jsme i představu jak stabilizovat významnou část výroby hnojiv v Polsku. Strategie byla založená na tom, že by se holding PKN v Polsku i ČR zaměřil na rafinerie, plasty a distribuci pohonných hmot a my bychom zkonsolidovali chemický downstream. Musím se proto smát tomu, když nám kdosi v médiích podsunul, že celý obchod s PKN byl jen zástěrkou k tomu, abychom prostřednictvím smluvní pokuty zinkasovali dvě miliardy korun jako jakousi provizi za zprostředkování. Za obchodem s PKN stojí tvrdá práce lidí ze skupiny Agrofert po dobu několika let, dvě miliardy nejsou ani náš běžný roční zisk. Takže představa, že bychom takto plýtvali kapacitami, je absurdní. Spolupráce měla zásadní význam pro rozvoj naší skupiny. Ušlá příležitost byla obrovská.
EURO: Nedávno se objevily informace, že PKN hledá kupce pro některé firmy z Unipetrolu, které měl původně získat Agrofert, třeba pro Kaučuk. KADANÍK: Kaučuk je určitě první na řadě, pokud se tak stane, bude to potvrzení flagrantního porušování uzavřených dohod. Nejenže se PKN zavázal, že akcie od Unipetrolu získá Agrofert, ale i k tomu, že firma nebude prodána nikomu jinému. Smlouva je porušovaná v principu. Jestliže poruším po deseti povinnostech i jedenáctou, tak si myslím, že to situaci již neovlivní. Nás to samozřejmě mrzí. Na akvizici jsme se dlouhodobě připravovali, přesně jsme věděli, co chceme udělat s firmami, které jsme měli od Unipetrolu získat. Vynaložili jsme spoustu práce, která jde do ztracena. Můžeme prokázat, že máme dobré výsledky v restrukturalizaci chemických firem v České republice, určitě bychom těmto společnostem neuškodili. Pokud by ale třeba Kaučuk koupil jeho polský konkurent, domnívám se, že začne optimalizovat výrobu, a to zřejmě ve prospěch polské firmy.
EURO: Integrace Unipetrolu do PKN Orlen neprobíhá podle plánu. Dozorčí rada Unipetrolu odvolala z představenstva ředitele pro integraci Adama Zyczkowského… KADANÍK: U společností, v nichž přes Agrobohemii vlastníme akcie - v Lovochemii a Aliachemu - jsme žádné integrační úsilí nezaznamenali. Ve firmách, jež jsme měli koupit, již něco probíhá. Třeba Kaučuk, což byla klíčová součást naší akvizice, není podle mě s kým v PKN integrovat. Jsou to aktiva zcela mimo jeho hlavní podnikatelskou činnost. PKN stejně bude muset časem Kaučuk prodat. A obecně: ze zpráv, které nyní slyšíme na trhu, a ještě z doby, kdy jsme se s PKN bavili, si myslím, že jsou velká očekávání, jaké know-how přinesou lidé z PKN do Unipetrolu a jak český holding vydělá spousty dalších peněz. Nejsem si jist, zda by to nemělo být opačně. Přece jen Unipetrol zaznamenal za poslední roky poměrně zajímavý vývoj z hlediska ziskovosti a na to, že firma není zcela ideálně postavená, jako klín je v holdingu zaražená Česká rafinérská s podílem zahraničních společností, tak si vede velice slušně. Zatímco PKN, když se ho pokusím nestranně zhodnotit, nese všechny rysy velkých státních společností, se vším, co k tomu patří. Je otázka, kdo má koho učit.
EURO: V podobné situace jako Agrofert je i společnost ConocoPhillips, ani zde nechce PKN plnit uzavřené smlouvy a prodat firmě část čerpacích stanic Benziny. KADANÍK: Příznačné pro celou situaci je, že se o ConocoPhillips taktně mlčí, zatímco Agrofert je prezentován jako firma, která udělala nějaký podivný obchod s předchozím managementem PKN. Zda ConocoPhillips podal arbitrážní nebo jinou žalobu, mi není známo, nicméně vzhledem k tomu, že PKN veřejně deklaroval, že smlouvy s Američany plnit nehodlá, a co jsme zaslechli na trhu, se domnívám, že vztah PKN s ConocoPhillips nemůže skončit jinak než jako vztah s námi.
EURO: Ekonomové tvrdí, že bez firmy ConocoPhillips a Agrofertu by PKN měl jen minimální šanci ovládnout Unipetrol. Souhlasíte? KADANÍK: Uzavřít dohodu o partnerství při privatizaci Unipetrolu s Agrofertem a s ConocoPhillips byl ze strany tehdejšího vedení PKN chytrý krok. V nás získal spolupráci významného lokálního hráče a zároveň si zajistil schopnost rychle se zbavit nestrategických aktiv. Možná i proto vázne integrace PKN s Unipetrolem. Je vidět, že to sousto je hodně veliké. Pokud by dnes taková nestrategická aktiva neměli, mohli by se soustředit výhradně na jejich hlavní obchodní činnost a byli by na tom o poznání lépe. U společnosti ConocoPhillips si zajistili relativní klid při uplatnění předkupních práv na Českou rafinérskou, jinak noční můru každého ze zájemců o Unipetrol. Pro rafinerské firmy je Česká rafinérská klíčové aktivum Unipetrolu. Podmínky privatizace byly takové, že jste musel podepsat smlouvu nebo dát nabídku na nějakou fixní částku s tím, že tam možná Česká rafinérská bude a možná že ne. Tedy pokud uplatní zahraniční investoři své předkupní právo na akcie této firmy. Spoluprací s ConocoPhillips holding PKN Orlen do značné míry tenhle problém vyřešil, takže z jejich strany to bylo moudře postavené konsorcium.
EURO: V jakém stadiu je teď kauza Unipetrol?. KADANÍK:Musím upozornit, že zkratku - privatizace Unipetrolu rovná se parlamentní vyšetřovací komise a kauza Doležel a Spyra - považuji za nemístnou. Tato aféra vznikla dávno po ukončení privatizace. Veřejná kampaň, která směruje hlavně proti nám, začala letos 8. srpna v polském deníku Rzeczpospolita. Asi dva měsíce poté, co PKN převzal akcie Unipetrolu. Po ty dva měsíce jsme měli pocit, že jsme nějakým způsobem zkoušeni, zda budeme trvat na dodržení smluv, které máme podepsané s PKN. Tehdy již bylo zřejmé, že je Poláci plnit nechtějí, a my naopak na jejich splnění trváme. Kampaň měla vytvořit dojem, že privatizace Unipetrolu byla provázena rozsáhlou korupcí, které jsme se zúčastnili. Samozřejmě nemůžeme označit toho, kdo ji rozpoutal. Nicméně ať to byl kdokoliv, kampaň se báječně hodila novým šéfům PKN, posloužila k totálnímu očernění předchozího vedení polské firmy a stala se vítanou zbraní v předvolebním boji. Nové vedení PKN bylo zjevně vedeno snahou zalíbit se budoucí politické reprezentaci a zachovat si svá místa. Zároveň, kdy PKN své závazky zjevně neplní a není právní analýza, která by říkala něco jiného, tak kriminalizovat celý obchod znamená naznačit, že buď byla korupce někde v privatizaci samé, nebo že my jsme nějakým způsobem zkorumpovali předchozí management. Možná se takový postup jeví někomu jako jediná možnost, jak zpochybnit budoucí výsledky obchodních sporů.
EURO: To, co říkáte, směřuje na nové vedení PKN? KADANÍK: Neříkám nic jiného, než že se jejich manažeři určitě nezlobili, že tato aféra v Česku vznikla. Z toho si každý může udělat svůj závěr. Ze strany PKN rozhodně nepřišlo žádné prohlášení, které alespoň část mediálních spekulací v Polsku vyvracelo. Tohle ale zatím byla fáze číslo jedna, která se odehrávala v ekonomické rovině, to znamená ve výhodnosti nebo nevýhodnosti transakcí, proč byly uzavřeny a jak byly uzavřeny. V tomto případě se daly použít naše protiargumenty, samozřejmě jsme intenzivně vysvětlovali náš pohled na věc. Ve chvíli, kdy se o tom přestávalo psát, vypukla fáze číslo dvě.
EURO: Co to znamená? KADANÍK: Do kauzy se vnesl korupční moment. Nikdo příliš neřešil, o čem rozhovor mezi Jackem Spyrou a Zdeňkem Doleželem vlastně byl. Za co Doležel chtěl peníze, pokud nemluvil v kódované řeči, jak tvrdí. Proti tomuhle se v podstatě ani nedá argumentovat. Spyra se s Doleželem sešel dávno po uzavření transakce, nikdo z účastníků rozhovoru nehrál žádnou smysluplnou roli v privatizaci Unipetrolu. Nejednalo se o nic jiného než kompromitovat Andreje Babiše a Stanislava Grosse, a tím patrně vrhnout stín na celou privatizaci. Vše vytváří jakousi atmosféru před arbitráží, dojem, že prodej Unipetrolu byl podivný a že my jsme se na této podivnosti nějak podíleli. V této souvislosti je zajímavá i medializace činnosti krakovské prokuratury, která po volbách v Polsku okamžitě utichla.
EURO: Případ vyšetřuje poslanecká komise, ale zatím k ničemu zásadnímu nedošla… KADANÍK: Nemáme co skrývat. Dodali jsme komisi veškerou dokumentaci. Andrej Babiš je ochoten předstoupit jako svědek, bude-li předvolán. Doposud jej nikdo nepozval. Zatím je asi větší zájem o senzačnější svědky. Vyšetřování komise se zužuje na několik záležitostí vytržených z kontextu, jedna věc je Doležel a pak ještě to, co tvrdí třeba poslanec Martin Říman, že se na privatizační short list nedostaly firmy, které zdánlivě nabízely za Unipetrol nejvíce peněz. To je ale zavádějící stopa, protože jejich nabídky byly nezávazné, každý do nich mohl napsat jakoukoliv částku. V této fázi privatizace nebyla stanovena žádná pravidla. V prvním kole jste mohli říci, dáme za Unipetrol třicet miliard a ve druhém říci tři, pět nebo vůbec nic. Informace o devíti až šestnácti miliardách, které nabízela kazašská firma, má poměrně malou vypovídací hodnotu. Druhá věc, která je důležitější, je, že na tomto short listu zůstaly absolutní favoriti tendru, nejvýznamnější regionální hráči, PKN Orlen a MOL a globální Shell.
EURO: Vydělal PKN Orlen na akvizici Unipetrolu? KADANÍK: V době, kdy PKN tvořil nabídkovou cenu, se hodnota státního balíku v Unipetrolu pohybovala okolo 7,5 miliardy korun, Poláci nakonec po úpravách zaplatili za majoritu v holdingu třináct miliard. V době, kdy balík akcií přebírali, dosahovala hodnota 16,5 miliardy a dnes je to 26 miliard korun. PKN udělal velice dobrý obchod, a ve chvíli, kdy se měl podělit o takový benefit s tím, kdo jim více či méně v transakci pomohl, někdo si to rozmyslel a rozhodl, že si chce celý dort nechat pro sebe. To je podstata věci. Na téhle úrovni podnikání jsem se ještě nikdy nesetkal s takovou neúctou k plnění smluv a závazků. Přitom PKN Orlen je firma obchodovaná na burze v Londýně a ve Varšavě. Obchodně jsme se s tím nějak vyrovnali, ale musím říci, že osobně jsem ze všeho znechucen na nejvyšší možnou míru.
