Začínají se prosazovat struktury se zvýšenou mírou likvidity
Nedílné místo na trhu investičních produktů mají dnes společně s ostatními typy fondů také garantované fondy. Pro jistou kategorii investorů z řad fyzických i právnických osob kombinují potenciál výnosů nad úroveň peněžních trhů, což je spolu s garancí návratnosti unikum. Vybrat ten správný garantovaný fond však není jednoduché. V dobách, kdy akciové trhy znají jen směr vzhůru, se investoři většinou nestarají o ochranu proti ztrátám. Naopak, když putují ceny akcií „na jih , většina investorů by si přála, aby jejich peníze byly zajištěny. Tohoto požadavku využívá i fondový průmysl a nabízí produkty, které nesou souhrnný název garantované fondy, někdy také zajištěné fondy. Asymetrické požadavky. Investicí do garantovaných fondů má investor možnost podílet se částečně na ziscích plynoucích z růstu například akciového indexu a zároveň se zajistit proti ztrátám v případě jeho poklesu. Většina garantovaných fondů tak funguje jako airbag: investor získá v případě negativního vývoje indexu svou částku na konci investičního období zpět a nedostane se do tragických finančních problémů. Ve světě financí však jasně platí: „Nic není zadarmo. Proto má samozřejmě každá jistota svou „cenu . V případě garantovaných fondů jde o to, že investor se nepodílí v plném rozsahu na růstu indexu. Míra participace bývá snížena řádově na 60 až 80 procent. V praxi to znamená, že pokud index vzroste o pětinu, podílník garantovaného fondu s participací 70 procent vydělá čtrnáct procent. Pokud index o pětinu klesne, investor neprodělá nic. (Zde záleží na konkrétních podmínkách jednotlivého fondu). Není to však jediný model. Některé fondy nabízejí plnou participaci na růstu indexu, ale nastaví mu takzvaný strop. Od něj může index růst libovolně, investor se na něm však již nepodílí. Tento fakt ještě neznamená žádnou nevýhodu nebo slabinu garantovaných fondů, které plní asymetrický požadavek investora: mít bezpečnou investici a podílet se na výnosech rizikových investic. Problém může nastat až tehdy, pokud po analýze podmínek fondu zjistíme, že podíl na zisku z indexu mohl být větší… Je velmi důležité si vybrat takový fond, který nabízí skutečně dobré (férové) podmínky. Mnoho fondů by totiž mohlo nabídnout například vyšší míru participace na růstu nebo ještě lepší ochranu! Tím, že to neudělají, vytvářejí výhodný produkt především pro sebe, a ne pro investora. Graf č. 1 tuto charakteristiku jasně znázorňuje. Jednoduchý model. Garantované fondy mají ve většině případů takzvanou uzavřenou formu. Model, na základě kterého fungují, je relativně jednoduchý. Po počátečním období (takzvaném upisovacím), kdy se kumuluje investiční majetek od investorů a kdy je možno do takového fondu vstoupit, se zainvestuje kapitál. Portfolio se většinou skládá z bezrizikové investice (například zerobond – dluhopis, který nevyplácí kupony, ale je emitován s diskontem) a jedné či několika opčních pozic na akciové indexy. Bezriziková investice umožní splnit garanci, opční kontrakt pak participaci na případném růstu a současně eliminaci případné ztráty. Vzhledem k povaze investice jsou pro účely garance nakupovány jen nejbonitnější dluhopisy emitentů s vysokým ratingem, většinou AAA. Garance takového fondu je velmi vysoká, protože ji zaručují subjekty, které mají vyšší kredibilitu než například banky v Česku, či dokonce státní dluhopisy České republiky. Rizikový profil. Významným faktorem figurujícím při rozhodování o investici do garantovaného fondu je takzvaný rizikový profil fondu. Jde o stanovení indexu, na základě kterého je prováděna participace na výnosech. Je velký rozdíl, zda je fond napojen například na index amerických technologií Nasdaq, nebo na evropské blue–chips reprezentované indexem DJ EuroStoxx 50 či japonské akcie v indexu Nikkei 225. Většinou jde o velké a likvidní trhy. Přestože garantované fondy mají svůj potenciál výnosu vázán na nějaký akciový index, jde v podstatě o investici do fixně úročených cenných papírů. Pro institucionální investory pak tento typ garantovaných produktů nabízí určité překonání regulatorních a jiných omezení vyplývajících například ze statutu. Některá instituciální portfolia nesmí investovat na akciových trzích, ale nákupem garantovaného fondu se na tento trh mohou nepřímo dostat. Někdy je situace ještě složitější a regulatorním problémem může být i část portfolia zainvestovaná do opcí, protože v některých případech se mohou opční kontrakty využívat jen k zajištění. V tomto případě jde o spekulaci, i když v rámci garantovaného fondu. Tento problém řeší například HSBC Bank tím, že opční část jejích garantovaných fondů tvoří dluhopisy (takzvaný medium term notes) špičkových emitentů, které jsou zkonstruovány tak, aby se jejich cena odvíjela od příslušného akciového indexu. Tyto poslední dva body rozhodně patří mezi výhody garantovaných fondů, protože za relativně malý objem peněz v řádu tisíců dolarů lze zkonstruovat speciální rizikový profil. Termíny splatnosti versus délka investice. Investor by měl držet garantovaný fond do konce splatnosti. Pokud potřebuje peníze dříve, musí prodat své podíly buď zpět emitentovi, což je většinou nějaká banka nebo investiční společnost, nebo přes prostředníka dalšímu investorovi. Zde se mohou objevit jisté potíže s hledáním kupce, protože kurs tohoto podílového listu již mohl stoupnout, a garantovaný fond tak potenciálnímu kupci nenabízí plné zajištění. Pokud kurs podílového listu klesl, realizuje investor jeho prodejem ztrátu. Proto je třeba, aby si každý při výběru garantovaného fondu pečlivě rozvážil jeho termíny splatnosti a délku své investice. Pochopitelně se může stát, že v průběhu času kurs fondu vzroste a pak je i předčasný odchod z fondu spojen se ziskem jako u klasických fondů. Z toho plyne, že garance platí jen v jediný den, a to v poslední den při ukončení existence fondu. Důsledkem je, že vývoj garantovaného fondu v čase samozřejmě podléhá určitým výkyvům podle vývoje indexu, na který je tento fond navázán, a může kdykoliv klesnout pod počáteční investovaný kapitál. Totéž platí i pro tu část, která je zainvestována bezrizikově do takzvaného zerobondu. Ten je v průběhu splatnosti citlivý na pohyb úrokových sazeb, při jejich zvyšování v průběhu doby do splatnosti jeho cena klesá a naopak. Za zbývající peníze jsou nakoupeny opce na indexy, na které je fond navázán. Index se může vyvíjet různým způsobem. V pozitivním případě se investor dočká podílu na tomto růstu, v negativním případě neutrpí ztrátu, protože fond své opce jednoduše nevyužije a vyplatí jen to, co mu vygeneroval zerobond. Nákup opcí. Garantované fondy jsou atraktivní především pro investory, kteří jsou příliš opatrní, bojí se a do akcií by jinak neinvestovali. S garantovaným fondem mají možnost těšit se z velké části výnosů akciových trhů. Garantované fondy nabízejí jistotu zpětné návratnosti investiční částky, většinou ve výši původní investice, a to s velmi vysokou mírou bezpečnosti. Nákup opcí na indexy probíhá až v den uzavření fondu, tedy po emisní periodě, protože až v tomto okamžiku je jasné, jaký je celkový objem portfolia, a lze finančně a matematicky stanovit nezbytný počet opčních pozic. Pokud v této době prochází index vysokým kolísáním (volatilitou), je opce vždy dražší než v období nízké volatility. Proto obvykle mohou nabízet fondy založené v tomto období nižší míru participace. Příkladem jsou dva nové fondy DWS, které mají participaci jen 55 procent. Mezi jednotlivými garantovanými produkty samozřejmě existují rozdíly, co se participace týče, některé na konci splatnosti nabízejí dokonce garanci včetně vstupního poplatku (například HSBC), jiné bez něho. Garantovaný kapitál je vázán vždy i na určitou konkrétní měnu, většinou USD. Investor s jinou referenční měnou může utrpět ztrátu i při stoprocentní garanci, která plyne z případného negativního kursového vývoje měn proti sobě. Často se také diskutuje o tom, zda je vůbec při periodě čtyři až pět let zajímavé, aby nějaké fondy nabízely garanci, protože vyspělé akciové trhy by na této periodě neměly klesnout. Většinou tomu tak je, ale není to dogma. Například vývoj japonských akcií za posledních čtrnáct let byl pro investory dosti bolestivý. Také ten, kdo kupoval technologické tituly v březnu 2000, možná bude potřebovat více než pět let, než se dostane na původní hodnotu. Některé fondy v sobě skrývají poměrně složité struktury postavené na moderním finančním inženýrství a mnoho lidí, především privátních investorů, není schopno správně odhadnout potenciál výnosů a případná investiční a nákladová rizika. Proto je dobré před investičním rozhodnutím konzultovat garantované fondy s profesionály, kteří jsou schopni je jednotlivě analyzovat a posoudit jejich atraktivitu. Konstrukce garantovaného fondu není nic nemožného ani nedůvěryhodného. Mnoho lidí se totiž omylem domnívá, že garanci nabízí manažer, který se cítí natolik jistý, že aktivním investováním dokáže zabránit poklesům svého portfolia. To by bylo skutečně nedůvěryhodné, protože to žádný seriózní profesionál neudělá. Garantovaný fond je naopak pasivně řízený, respektive „neřízený fond, který udělá několik standardních obchodů s rizikem na začátku své existence, a tím jeho role prakticky končí. Poslední trendy. Stále častěji se objevují struktury, kdy referenční měnou je euro (případně jiné měny), a ne USD. Také se objevují fondy, které v době existence mají takzvané lock–in–profits (uzamčené zisky). Jde o mechanismus, který zajišťuje, že zisky, které jsou vygenerovány spekulativní částí portfolia, jsou „zamčeny a investor o ně již nemůže přijít. Začínají se také objevovat struktury se zvýšenou mírou likvidity, a je tedy možné s nimi obchodovat podobně jako s klasickým otevřeným podílovým fondem. V rozvinutých zemích se zvyšuje transparentnost těchto produktů, což v souvislosti se zvyšující se nabídkou a konkurenčním tlakem vede k tomu, že podmínky a náklady těchto fondů jsou pro investora stále příznivější. Garantované fondy jsou velmi populární, například v Německu jen fondy Activest a Bfg Invest získaly loni šest miliard eur. Lze očekávat, že zájem o ně poroste. V tabulce jsou uvedeny některé garantované fondy, které jsou k dispozici i pro české investory.
