AKCIONÁŘI BEZ DIVIDEND, HRÁČI S MILIONY

Fotbalové akcie jsou spíše pro spekulanty než pro investory

Často připomínaný citát trenéra Tomáše Pospíchala tvrdí, že fotbal nemá logiku. Nyní je ho možné doplnit: a fotbaloví investoři zisky. Ceny klubových akcií, obchodovaných na evropských burzách, klesly během dvanácti měsíců o více než čtvrtinu. Celková tržní kapitalizace veřejně obchodovaných klubů spadla na 1,3 miliardy liber, souhrnnou roční ztrátu můžeme odhadnout na 350 milionů liber. V některých případech tak stojí špičkový klub v současné době tolik, kolik vynikající střelec nebo špílmachr. Podobně jako tradiční fotbalové tituly se chovaly také akcie Borussie Dortmund, prvního německého klubu uvedeného na burzu (podzim 2000). Cena akcií, které si rozdělili institucionální investoři a drobní akcionáři, nikdy nedosáhla primární nabídky a postupně se propadla o více než třicet procent. Celá emise akcií dosud přinesla mnohem méně, než si vedení klubu slibovalo, a tržní kapitalizace místo předpokládaných zhruba 160 milionů liber je někde na poloviční úrovni. Fotbalové akcie nejsou v současné době atraktivní. Pod úrovní burzy se pohybují nejen akcie klubů, ale i odvětvové indexy a akcie fondů, investujících ve fotbalovém nebo souvisejícím průmyslu. Například akcie English National Investment Company, majoritního vlastníka Slavie a podílníka v klubech, jako Tottenham Hotspur, Lanerossi Vicenza, FC Basilej, Glasgow Rangers a AEK Atény, ztratily během dvanácti měsíců přes pětasedmdesát procent. Není divu, že další odvětvoví investoři, jako například Singer & Friedlander Football Fund, se snaží riziko snížit a rozdělit investice mezi klasické fotbalové tituly a podíly ve společnostech spojených s fotbalem, médii nebo službami.

Albion, Albion. Referenční měnou pro fotbalové akcie jsou libry, referenčním prostředím potom britské trhy s cennými papíry. Mimo jiné proto, že v kolébce kopané se v roce 1983 objevil první veřejně obchodovaný fotbalový klub vůbec, londýnský Tottenham Hotspur. Nejvíce klubů, mezi nimi i slavný Manchester United, najdeme na londýnské burze (London Stock Exchange, LSE), další nabízí alternativní investiční trh (Alternative Investment Market, AIM) s liberálnějšími obchodními pravidly a bez minimálních nároků na vlastní jmění, tržní kapitalizaci nebo objemy obchodů. Část klubů, například Arsenal Londýn, obchoduje navíc OFEX, neregulovaný obchodní prostor, který nevyžaduje záruky likvidity a jehož transakce uskutečňuje JP Jenkins. Později než na britských ostrovech byly fotbalové akcie kótovány na dalších evropských burzách – v Curychu (Grasshoppers Curych – 1997), Amsterodamu (Ajax Amsterodam – 1998), Římě (Lazio Řím – 1998, AS Řím – 2000) a Frankfurtu (Borussia Dortmund – 2000). Vstup na burzu spolu s jinými alternativami údajně zvažuje také Bayern Mnichov, který odhaduje, že emise akcií by klubové pokladně mohla přinést až osmdesát milionů liber.

Branky, body, akcie. „Fotbalové akcie jsou spíše pro spekulanty než pro investory. Jejich ceny až příliš závisejí na sportovních výsledcích, které není možné předpovědět. Obecně platí, že fotbalový průmysl není dobrou investicí, ale čas od času spektakulární výzvou, tvrdí ekonomický poradce Jeremy Batsone. Cenu fotbalových akcií skutečně spíše než čtvrtletní statistiky určují sportovní výsledky, prezentované v každém týdnu a přímo na hřišti. Průzkum provedený v devadesátých letech uvádí, že akcie v případě prohry ztratí v nejbližší den obchodování v průměru půldruhého procenta. Ještě výraznější posuny pochopitelně registrujeme v závěru sezony, především při utkáních rozhodujících o titulu, případně sestupu. V případě výhry překročí kumulovaný týdenní vzestup desetiprocentní hranici, při prohře se propad přiblíží čtrnácti procentům. Vstřelené a inkasované branky burza reflektuje v ekonomických a finančních ukazatelích. Stačí několik proher, aby se roztočila pro investory vražedná spirála: menší počty diváků, slabší zájem televize, nižší příjmy z reklamy, sponzoringu a merchandisingu. Nižší likviditu a kursy ovlivňuje také majetková struktura klubů, která se obvykle skládá z několika kontrolních vlastníků, institucionálních investorů a drobných akcionářů. Řada majoritních podílníků totiž vnímá akcie klubu jako rodinné stříbro a na burze obchoduje spíše výjimečně. Stejně tak jsou drobnými akcionáři v mnoha případech fanoušci, pro které akcie nepředstavují investici, ale spíše způsob, jak podpořit klubové barvy a získat bonusy při nákupu permanentek, vstupenek či suvenýrů.

Miliardy v ofsajdu. Mezinárodní fotbal prokázal skvělou schopnost generovat finanční zdroje a vytvářet příjmy. I při pravidelně rostoucích obratech ovšem pouze třetina obchodovaných klubů hospodaří v černých číslech. Proč? „Fotbalové akcie nejsou v současné době zajímavé – žádné výdělky, žádné dividendy, veškerý zisk jde hráčům, odpovídá makléř Stan Lock. Ještě rychleji než příjmy totiž stoupaly přestupové částky a hráčské odměny. Právě mzdové výdaje vloni vzrostly zhruba o třicet procent a v řadě klubů překročily polovinu rozpočtu. Odborníci jsou názoru, že by přitom podíl mzdových nákladů neměl překročit pětatřicet čtyřicet procent. A to i přestože fotbalové finance se doposud nedokázaly vyrovnat s přijetím takzvaného Bosmanova pravidla, které stanoví, že hráči mohou po ukončení kontraktu přestupovat bez náhrady. Ve snaze získat a udržet superhvězdy reagovaly managementy delšími smlouvami, vyššími platy a odměnami, které roztočily inflační spirálu. Kluby, které hodnotu hráčů evidovaly jako nehmotný investiční majetek, musely navíc v důsledku nového pravidla přestupy kapitalizovat a provést doplňkové odpisy, aby se zůstatková hodnota přiblížila nule.

Fenomén Old Trafford. Fotbalové blue chips, akcie Manchesteru United, během dvanácti měsíců ztratily 56,7 procenta a objem tržní kapitalizace se propadl na 403 milionů liber, tedy na méně než polovinu hodnoty z loňského března, kdy jako první fotbalový titul překročil magickou miliardovou hranici. Proč potom blue chips? I současná tržní kapitalizace reprezentuje téměř desetinásobek původní ceny, téměř třetinu trhu a trojnásobek ve srovnání s nejbližší konkurencí, Laziem a AS Řím. Rudí ďáblové z Old Traffordu ročně vytvářejí obrat vyšší než sto milionů, provozní zisk přesahuje třicet milionů a čistý zisk patnáct milionů liber. A především: od uvedení klubových akcií na burze v roce 1991 klub pravidelně rok co rok vyplácí dividendy. „Manchester United je více než fotbalový klub, je to globální značka, zdůrazňuje fotbalový analytik Deloitte & Touche Gerry Boon. „Ve skutečnosti získává více příjmů z obchodní činnosti mimo hřiště než ze vstupného. Klub radikálně a velmi úspěšně diverzifikoval finanční zdroje

1. tradiční příjmy ze vstupného, televizních práv a sponzoringu doplnil příjmy z další obchodní činnosti, včetně značkových megastorů, hotelů, restaurací, rozhlasové stanice, televizního kanálu, dostihové stáje nebo finančních produktů, jako platebních karet, pojišťovacích a bankovních služeb.

Hrstka na výsluní. Sečteno a podtrženo však akcie fotbalových klubů nadále patří k nejrizikovějším investicím, obvykle vynášejí méně než cenné papíry v jiných odvětvích a pohybují se pod úrovní burzovních, respektive oborových indexů, jako FTSE All Share nebo FTSE Leisure & Hotels. V průběhu dvanácti měsíců se fotbalové akcie propadly v průměru o 26,8 procenta, v šestatřicetiměsíčním horizontu o 33,9 procenta a nejvýznamnější odvětvový ukazatel, Nomura UK Football Clubs Index, ztratil v období 1997 až 2000 44,9 procenta. Pouze méně než desetina klubů vykazuje v současnosti burzovní kursy, které jsou vyšší než při uvedení. Ceny fotbalových akcií ovlivňují výsledky v nepředvídatelné sportovní hře, problémy v hospodaření a malá likvidita, daná akcionářskou strukturou i vztahem majitelů k investici. Pouze hrstka klubů dokáže produkovat příjmy i mimo stadion obchodní činností a investicemi. Většina klubů totiž disponuje pouze místní, regionální nebo maximálně národní základnou fanoušků s omezeným obchodním potenciálem. Výjimku představují mezi obchodovanými tituly například Manchester United, FC Arsenal nebo Lazio Řím, mezi kluby v rukou soukromých majitelů Real Madrid, FC Barcelona nebo AC Milán. Zatímco nákladová rizika souvisejí především s rostoucími mzdovými a přestupovými výdaji, investiční rizika se spojují s minimem vyplácených dividend a vysokou volatilitou, kterou předvádějí takzvané jo–jo kluby, neschopné udržet cenu akcií na stabilní a pro investory akceptovatelné úrovni.

Kam směřuje fotbal? Přes rizikový profil odvětví můžeme očekávat, že počet fotbalových titulů kótovaných na evropských burzách bude vzrůstat. Fotbal potřebuje investice a investorům nabízí hodnotu značky, obchodní prostor a výjimečnou sledovanost. Rozhodující bude schopnost vytvářet příjmy, diverzifikovat zdroje (vysílací práva, payper view television, sponzoring, služby, obchod a merchandising) a kontrolovat náklady. Mezi budoucími investory proto s největší pravděpodobností najdeme především mediální skupiny, případně firmy spojené se sportovním, fotbalovým a mediálním průmyslem. Spolu s majetkovou strukturou se bude transformovat struktura financování, soutěží a institucí, mimo jiné protože fotbalový průmysl se bude muset vyrovnat s bruselskými ekonomickými normami a pravidly. Spory s eurobyrokracií totiž postupně eskalují v dalších a dalších oblastech, jako jsou platby při přestupech v rámci platných kontraktů, placené televizní přenosy nebo křížové vlastnictví klubů v pohárových soutěžích. A nakonec – rozdíly, které existují mezi zeměmi, soutěžemi a kluby, se prohloubí a evropský fotbal se pravděpodobně přiblíží ekonomickému modelu uplatňovanému v severoamerických profesionálních ligách.

Cragnottiho tah. Na fotbale můžete vydělat jako majitel, a to pokud klub koupíte ve vhodnou dobu, budete investovat a akcie ve správnou chvíli umístíte na burzu. Například Sergio Cragnotti získal Lazio Řím v roce 1992za pouhých patnáct milionů liber,zatímco současná tržní kapitalizace– podpořená v roce 1998 uvedením klubových akcí na burzu – se přibližujedesetinásobku. Není bez zajímavosti, že právě hráči, kteří profitují nejvíce, se jako investoři chovají velmi uměřeně a konzervativně. „Investují spíš v nemovitostech a blue chips společnostech než třeba v technologických akciích s vysokým rizikem. Uvažují jako velmi racionální individua, dávající přednost bezpečnosti investic, jistotě a průměrným výnosům bez rizika, prohlašuje David McKee, ředitel poradenské společnosti, která spravuje finance pro přibližně čtvrtinu hráčů z anglické Premier League.