Polský investor zaplatí více než třináct miliard
Druhý pokus o prodej petrochemického holdingu Unipetrol se vládě povedl. Ze 101 potenciálních investorů, které loni na podzim oslovil privatizační poradce, pouze jeden dal konečnou nabídku. Ale pořádnou!
Polský naftařský koncern PKN Orlen státu zaplatí 13,05 miliardy korun. Partnery Poláků jsou ConocoPhillips, který má zájem o Benzinu, a český Agrofert, který zřejmě získá podíly v petrochemické části holdingu.
Vysoká nabídka překvapila i trh, v reakci na tuto zprávu akcie Unipetrolu na burze vylétly o čtrnáct procent, téměř na 79 korun. Vedle státu se mohu radovat i minoritní akcionáři, kteří mohou v povinném odkupu získat za akcii mezi 80 až 85 korun.
Vláda minulou středu prodej posvětila, nicméně úspěšně vypadající transakci ještě může zkomplikovat některý ze zahraničních akcionářů České rafinérské (zejména společnost Shell), pokud využijí opci na koupi akcií rafinerií. Tím by Unipetrol ztratil nad Českou rafinérskou kontrolu, což by Poláci asi snesli těžce. Nabídku na odkup 51 procent akcií České rafinérské má Unipetrol dát zahraničním akcionářům hned po podpisu smlouvy o prodeji akcií Unipetrolu. Pevně stanovenou cenu, za kterou mohou firmy Agip, Conoco a Shell opci uplatnit, již určila poradenská firma Wood and MacKenzie, kterou vybrala společnost Ernst & Young, auditor České rafinérské. Výše sumy není veřejná.
Informace týdeníku EURO potvrzují, že zástupci koncernu Shell budou tuto středu jednat s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou a členy vedení Fondu národního majetku (FNM) o možných variantách vývoje.
Budou se dělit odměny.
Konečnou nabídku na koupi holdingu podali v pátek 23. dubna jen Poláci. Očekávalo se, že maďarský MOL s nabídkou přijde také, nicméně šéf koncernu Zsolt Hernádi v den podání finální nabídky ministrovi Sobotkovi dopisem oznámil, že „Unipetrol a jeho struktura spolu s možnými riziky spojenými se začleňováním do skupiny MOL nezapadá zcela do jejího integrovaného ropného a plynárenského portfolia“.
Nabídka PKN Orlen neobsahovala žádné podmínky. V tom, zda nějaké budou mít, si Poláci podle informací týdeníku EURO nebyli jisti ještě den před odevzdáním své nabídky. To by znamenalo nižší cenu. Uznal to i ministr Sobotka: „Domnívám se, že i neexistence podmínek přispěla k tomu, že byla nabídnuta tak vysoká cena.“
Materiál o prodeji Unipetrolu, který projednala vláda, neprošel v meziresortním připomínkovém řízení. Premiér Vladimír Špidla totiž vyhověl 21. dubna žádosti ministra Sobotky a udělil výjimku z připomínkového řízení k příslušnému materiálu.
Slušnou odměnu si odnese i poradenské konsorcium McKinsey & Company/West LB/EEIP: z částky 11,304 miliardy korun, které PKN Orlen zaplatí za akcie, poradci dohromady dostanou zhruba 82 milionů korun, z částky, které Česká konsolidační agentura (ČKA) získá za pohledávky Unipetrolu, deset až osmnáct milionů. S několikamilionovou odměnou může počítat i právní poradce státu, kancelář White & Case.
PKN Orlen za aktiva ČKA nabídla celkem 1,745 miliardy korun. Tato částka je rozdělena na jednotlivé položky následujícím způsobem: za pohledávky za firmou Benzina (v nominální hodnotě jedné miliardy) zaplatí 406 milionů, za společností Aliachem (jedna miliarda) 412 milionů, za Spolanou (1,15 miliardy) 784 milionů, za firmou Paramo (352 milionů) 140 milionů a za 745 tisíc akcií Spolany jen milion.
Peníze až na podzim.
K vypořádání převodu akcií Unipetrolu může dojít až poté, co budou splněny všechny příslušné podmínky transakce. Například nic se nebude dít, dokud někteří nebo všichni zahraniční akcionáři České rafinérské neuplatní svá předkupní práva na akcie rafinerií, anebo lhůta k těmto opcím definitivně neuplyne. Vše musí také schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropská komise vydat pravomocné rozhodnutí, které potvrdí, že v rámci transakce nedošlo k poskytnutí veřejné podpory. To znamená, že peníze stát dostane někdy na podzim roku 2004.
Dvacet miliard od Jakeše Konec dobrý, všechno dobré. Toto přísloví platí i v případě prodeje Unipetrolu, i když samotné finále bylo přímo infarktové. Termín na odevzdání konečných nabídek byl stanoven na 23. dubna do deseti hodin večer. Lidé z poradenského konsorcia McKinsey & Company/West LB/EEIP ještě v osm hodin večeřeli v restauraci Kogo ve Slovanském domě v centru Prahy, která se nachází jen pár metrů od kanceláře právního poradce White & Case, kde se měly nabídky odevzdávat. Ač mohly přicházet už od 19 hodin, kvalifikovaný odhad poradců říkal, že dříve než ve 21 hodin nic nepřijde. Mýlili se. Zhruba v sedm hodin večer z FNM poslali do kanceláře White & Case faxem nabídku jednoho zájemce. Živnostník Jindřich Jakeš za Unipetrol nabízel rovných 20 miliard! A jelikož se jednalo o - pro něj - větší peníze, žádal od fondu, zda by nemohl platby rozdělit na několik pětimiliardových splátek. Nabídku od Jakeše nikdo nebral vážně a mezi účastníky vyvolala veselou atmosféru. Jenže jak čas běžel, úsměvy se měnily v škleb. Ještě dvacet minut před vypršením lhůty nepřišla žádná nabídka. Před tři čtvrtě na deset dorazila od firmy MOL prázdná obálka s průvodním dopisem pro ministra Sobotku, že Maďaři nabídku nepodají. Všichni přítomní si mysleli, že když MOL nabídku nedal, tak to může znamenat jen jedno: MOL se přece jen dohodl s PKN Orlen, tudíž nabídka Poláků bude jediná a - právě díky dohody s Maďary – poměrně nízká. Jak se ukázalo, obavy byly liché. Krátce před desátou hodinou se dostavili zástupci Poláků, odevzdali řádnou nabídku s vysokou cenou a bez jakýchkoliv podmínek. Všichni si oddechli a šli domů.
