Investiční banka může zaplatit až 2,7 miliardy dolarů
To, že by investiční banka Morgan Stanley právě proživala šťastné časy, nelze rozhodně tvrdit. Je to pár týdnů, co generální ředitel Philip J. Purcell jen taktak přežil revoltu bývalých manažerů a akcionářů firmy. A jsou tady znovu titulní strany světových novin: společnost Morgan Stanley prohrála ve floridském městě West Palm Beach soudní při s Ronem Perelmanem šéfem kosmetického gigantu Revlon. Důvod: Morgan Stanley se podle výroku poroty podílela na „defraudaci“ Perelmanova majetku.
Známá společnost z Wall Streetu si před procesem věřila. V roce 2004 čítal její zisk 4,5 miliardy dolarů, takže nebyl problém dát stranou 360 milionů pro případ, že Ron Perelman uspěje. S vynesením rozsudku (porota šesti mužů a tří žen hlasovala jednomyslně) se ovšem situace investiční banky rychle změnila. Kompenzace škod byla určena ve výši 604 milionů dolarů, přičemž soud bude ještě rozhodovat o případném finančním trestu. Pokud dá soud opět zapravdu Perelmanovi, celkové odškodnění může dosáhnout až 2,7 miliardy dolarů. Není divu, že se právní zástupci banky hodlají bránit finančnímu trestu „na několika frontách“.
Vědomé krytí.
Případ Perelman versus Morgan Stanley, jenž se poprvé dostal před soud v roce 2002, má kořeny v událostech z roku 1998. Tehdy se Ron Perelman, muž, jenž získal reputaci v osmdesátých letech jako jeden z nejdravějších „deal makers“ z Wall Streetu, rozhodl prodat 82 procent akcií firmy Coleman, známé i v České republice turistickým a campingovým vybavením. Jako protihodnotu měl Perelman získat 14,1 milionu akcií společnosti Sunbeam, která se právě chystala sbírat úspěchy se svými drobnými domácími spotřebiči. Jinými slovy, firma Sunbeam měla podnik Coleman ochromený finančními problémy převzít.
Co se ale nestalo. Společnost Sunbeam nejenže nebyla tak silná, jak se zdálo (pouhé dva týdny po uzavření transakce veřejně varovala, že její ekonomické výsledky nebudou dobré), ale především byly v roce 2001 odhaleny nesrovnalosti v jejím účetnictví. Skandál to byl pořádný, takže šéf společnosti Sunbeam (mimochodem další z obávaných dravců) Albert J. Dunlap vyhlásil bankrot. Tyto události pochopitelně změnily akcie Rona Perelmana v bezcenné papíry a muž, který kdysi provedl nepřátelské převzetí Revlonu, Marvel Entertainment, a nakonec i gigantu Gillette, ukázal prstem na rádce a prostředníka: investiční banka Morgan Stanley způsobila, že jsem jen na akciích prodělal 680 milionů dolarů!
Základem Perelmanovy žaloby bylo tvrzení, že Morgan Stanley, jež obchod za 40 milionů dolarů zprostředkovala, musela, anebo měla, informace o skutečných poměrech ve firmě Sunbeam mít. Ba co víc, šéf Revlonu v žalobě tvrdil, že investiční banka potíže Sunbeamu dokonce vědomě kryla.
Odepřené právo.
Obrana právních zástupců společnosti Morgan Stanley se mnohým může zdát logická. Obhájci tvrdí, že Ron Perelman je natolik zkušeným a sofistikovaným investorem, že k úplnému porozumění stavu věcí zprostředkovatelskou banku nepotřeboval. Chtěl se prý problémové firmy Coleman zbavit, což se mu povedlo, a ještě na tom vydělal. Právníci, zastupující Morgan Stanley tvrdí, že skutečný účet je následující: firma Sunbeam vstřebala dluhy Colemanu v hodnotě 519 milionů dolarů a Ron Perelman dostal za obchod nejen akcie, ale i 160 milionů dolarů v hotovosti. Jenže tato fakta nesměla před soudem ve West Palm Beach zaznít.
Důvodem je to, čemu list The New York Times říká „neortodoxní způsob vedení procesu“. Soudkyně Elisabeth T. Maass totiž nařídila porotě, aby podezření, že Morgan Stanley pomáhala firmě Sunbeam „defraudovat investory“ zastíráním bídných finančních poměrů, považovali za prokázanou skutečnost. Břímě dokazování se tímto rozhodnutím přeneslo z Rona Perelmana na banku Morgan Stanley, jejíž možnosti právní obrany se velmi zúžily. Šéfovi Revlonu totiž stačilo přesvědčit porotu, že informace investiční banky byly při jeho rozhodování klíčové.
Představitelé Morgan Stanley pochopitelně považují způsob vedení procesu za diskriminační. „Nebylo nám umožněno bránit se v meritu věci, takže porotci byli vystaveni nikoli faktům, ale nařčením. Soudkyně upřela Morgan Stanley právo na spravedlivý proces,“ stálo v prohlášení firmy (která se mimochodem rovněž považuje za oběť transakce, neboť prý kvůli ní přišla o 300 milionů dolarů), vydaném krátce po vynesení rozsudku, proti němuž se hodlá ubránit v odvolacím procesu.
Soudkyně Elisabeth T. Maassová, nad jejímž krokem si lámou hlavu komentátoři všech velkých amerických deníků, je jediným hráčem této kauzy, který veřejně nemusí vysvětlovat nic. Ostatně, své vysvětlení již podala v soudní síni. Společnost Morgan Stanley se podle jejího mínění chovala po celou dobu procesu obstrukcionisticky; nespolupracovala prý ani se soudem, ani s Perelmanovými advokáty. Výrok o tom, že Morgan Stanley pomáhala Sunbeamu, byl podle soudkyně nevyhnutelný poté, co investiční banka nebyla schopná dát k dispozici klíčové e-maily.
Nejsou děti.
Jaká bude konečná suma? Právníci Morgan Stanley v soudní síni řekli, že odškodnění ve výši 604 milionů dolarů je dostatečným trestem, a že jakékoli další navýšení by bylo nespravedlivé. Jack Scarola, právní zástupce šéfa Revlonu, ovšem podle médií „cítí krev“. Anglickému Evening Standardu například řekl, že „korporace jako Morgan Stanley není dítě, kterému lze zakázat výlet o víkendu, či je poslat spát bez večeře“. „Jedinou cestou, jak potrestat banku, je odčerpat z jejích účetních knih nějaké peníze.“
Ať už pokračování procesu dopadne jakkoli, akcionáři-disidenti, kteří nedávno neuspěli při pokusu svrhnou ředitele Morgan Stanley Philipa J. Purcella, se paradoxně radují. Případ dodává váhy jejich tvrzení, že šéf banky spolu s přítelem Donaldem G. Kempfem, jenž má v Morgan Stanley roli nejvyššího účetního, vážně poškodili reputaci firmy, když v poslední době uvrhli firmu do řady sice menších, ale prohraných případů. Jeden z nich se ostatně týkal povinné archivace důležitých e-mailů; na jeho konci musela Morgan Stanley v roce 2002 zaplatit pokutu ve výši 8,25 milionů dolarů.
Zatím se neočekává, že by Philip J. Purcell na základě Perelmanova případu odstoupil (výsledkem revolty proti němu bylo zeslabení jeho pravomocí, což nespokojeným akcionářům vyhovuje), ale s vrchním účetním Donaldem Kempem to může dopadnout jinak. Spekuluje se, že jakmile proces s šéfem Revlonu skončí, odejde do důchodu.
Financial Times píší, že firma Morgan Stanley si teď zvyká na život „kontroverzní společnosti“. Jak? Zatím ne příliš šťastně: investiční banka podle těchto novin nařídila své agentuře, aby monitorovala všechny negativní články, jež se objeví v publikacích, kde inzeruje. Neboli, Morgan Stanley nabízí potenciální téma příštích negativních komentářů.
