Když je s ekonomikou zle, oči lidí se s nadějí otáčejí k vládám a centrálním bankám, které jsme si zřídili mimo jiné proto, aby udržovaly finanční a hospodářskou stabilitu. Krize způsobená pandemií nového druhu koronaviru není výjimkou, problém je, že nikdo neví, co přesně v takové krizi dělat. Není to primárně krize ekonomická, finanční, peněz se zdá být dost, a tak i centrální banky a vlády spíše improvizují a zkoušejí připravit prostředí pro chvíli, kdy virus přestane být nebezpečím a věci se vrátí k relativně známému normálu.
„My v tuto chvíli nemáme žádnou ucelenou prognózu, není to technicky možné. Je ovšem zřejmé, že dojde k razantnímu útlumu ekonomiky. Říci, jestli klesne k nulovému růstu, nebo dokonce do záporu, je velmi obtížné, ale s každým dnem mimořádné situace narůstá pravděpodobnost horšího scénáře,“ řekl před dvěma týdny guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok, když oznamoval první snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Ještě tři dny předtím spolu s premiérem tvrdil, že svou měnovou pozici ČNB nemění, protože k tomu není důvod a riziko růstu inflace zůstává vysoké. Ve čtvrtek pak narychlo ČNB snížila sazby o dalších 0,75 procentního bodu.
Minulý týden se už mluvilo o propadu ekonomiky o pět procentních bodů a centrální banka na základě rychlé vládní novely, kterou schválil parlament, dostala povolení k výrazně širšímu, a tedy i riskantnějšímu obchodování na trzích.
Mimo jiné i možnost nakupovat státní dluhopisy od komerčních bank a jiných institucí, aby zajistila dostatek peněz na hrazení schodku státního rozpočtu. Jeho odhad kabinet zvýšil na pětinásobek dosavadní částky, tedy na 200 miliard korun.
„Volnější limity obchodů naší centrální banky ještě víc upevní silné postavení České republiky na dluhopisových trzích a zároveň jí umožní pružněji reagovat na nepředvídatelné události vyžadující změny v nastavení měnové politiky,“ komentovala změnu ministryně financí Alena Schillerová, jejíž úřad chystá už v dubnu vydat první „koronavirové“ dluhopisy za 33 miliard korun.
nová role centrální banky
Schválená novela zákona přímo uvádí, že úkol ČNB spočívající v udržování cenové stability se doplňuje o úkol provádět měnovou politiku pomocí měnových obchodů na finančním trhu. Jinými slovy: vláda ČNB rozvázala ruce k tomu, aby na trhu kdykoli získala dost likvidity, a to i navzdory tomu, že guvernér Rusnok považuje stabilitu a finanční zásobení českého bankovního trhu za velmi dobře zabezpečené. Pro uklidnění situace se ostatně odvolal na obrovské devizové rezervy, které Česko ve srovnání se světem má. ČNB se tak jako věřitel poslední instance stává i prioritním obchodníkem, což vyvolalo kritiku, protože fiskální a monetární politika začíná prostupovat v jedno. V době krize, soudí ekonomové, to možná na chvíli nevadí, ale na delší dobu by to mohlo vážně poškodit celý trh. Obavy jsou na místě, protože v politice platí, že co se jednou povolí, se jen obtížně vrací zpět.
Podobnou cestou jako ČNB jdou i jiné centrální banky světa, upřímně není moc na vybranou. Ty, co ještě mohou, snížily sazby, někdy dokonce v jasné koordinaci, jako se to stalo na Novém Zélandu a v Austrálii. Centrální banky, které snižovat sazby už nemohou, protože by šly do vyšších záporných čísel (jako Evropská centrální banka), plánují peněžní bombardování ekonomik, kvantitativní uvolňování (QE) a známé Friedmanovy „helikoptérové peníze“ (to nejlepší, co lze v těžkých krizích udělat, je tisknout peníze a sypat je z helikoptéry vděčným lidem na hlavu, řekl před padesáti lety v nadsázce držitel Nobelovy ceny Milton Friedman).
Centrální banky zajišťují dostatek likvidity pro chvíli, kdy se ekonomiky probudí z virového útlumu a budou chtít nahodit své ztichlé motory. „Uděláme cokoli, co bude potřeba,“ slíbila šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová, když oznamovala, že ECB je připravena od krizových zemí vykoupit dluhopisy a jiná finanční aktiva za 750 miliard eur. Nejvíc by měl tento krok pomoci silně zasaženým zemím, jako jsou Itálie a Španělsko.
Rozhodnost Lagardeové byla důležitá, přesto nemohla zakrýt, že zejména Němci a Nizozemci se na politiku uvolňování všech zdrojů pro nový rozjezd ekonomiky netváří nijak nadšeně. A to nejenom proto, že se dlouhodobě z historických důvodů děsí rostoucí cenové hladiny. V německém deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung už čtrnáct dní před tímto rozhodnutím ECB vyšel otevřený dopis bývalého bavorského premiéra Edmunda Stoibera a dalších významných ekonomických jmen Německa včetně bývalého eurokomisaře pro rozpočet Günthera Oettingera, jenž je přímou výzvou ke změně expanzivní politiky ECB, kterou je třeba znovu vrátit do běžných mezí normálních úroků a inflačního cílení. Dopis byl psán s vědomím, že koronakrize není způsobena ekonomickými problémy, a už vůbec ne měnovými, proto by měla být řešena především fiskálně, dobrou hospodářskou politikou jednotlivých vlád. Jenže ani Stoiber a jeho přátelé v té době nemohli tušit, jak velká smršť nemoci Evropu zasáhne.
Nevhodné politiky
Všechna dosavadní opatření jsou stále spíše přípravná, protože přímý dopad na umrtvenou ekonomiku to zatím mít nemůže.
Jak vidno, centrální banky nasazují podobné nástroje jako v době finanční krize v roce 2008, jen v ještě větší a provázané mohutnosti. Přestože tato krize, která přichází a která podle OECD bude větší než ta před dvanácti lety, není finanční, nýbrž zdravotní. Výroba ani konzumní stroj kapitalismu se nezastavily kvůli špatným či riskantním investicím nebo kvůli hromadění špatných úvěrů ve finančních bilancích světa, ale kvůli strachu o život celých společností.
Je to sice krize nabídky, tvrdí měnoví teoretici, neboť se nevyrábí (proto také centrální banky snižují úroky a chystají peníze, které by se měly napumpovat do ekonomiky a nabídku obnovit), jenomže krize z nabídkové lehce sklouzne k poptávkové. Lidé přicházející o výdělky (nejvíce se to dnes týká osob samostatně výdělečně činných, ale i lidí, kteří jsou doma na překážkách v práci a berou 70 až 80 procent mzdy) rychle snižují svou spotřebu a především ze strachu z budoucnosti zcela mění své spotřební návyky.
Jde tedy o krizi, která ukazuje provázanost nabídky a poptávky. Jeden šok následuje druhý a společně se podílejí na propadu ekonomiky, která se zakousla. „To je situace, kterou jsme tu ještě nikdy neměli. Proto také v diskusích o odpovědi na krizi slyšíte slovník, který vůbec nemíří na cíl,“ soudí americký držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. „Mnoho lidí mluví o stimulaci ekonomiky. Ale toto není rok 2008 ani velká deprese, ani jiný takový propad hospodářství, kterému chybí nabídka. Když teď dáte lidem víc peněz, nebudou víc létat letadlem. Problém ekonomiky je teď v odpovědi na virus. A proto musíte politiky, které byly vhodné v roce 2008, změnit,“ soudí Stiglitz. „Velká úcta k panu Stiglitzovi, ale hibernace ekonomiky ani u nás není tak úplná. Je pravda, že většina odvětví poklesla až skoro o sto procent a prakticky spí, ale třeba v internetovém byznysu vidíme dvousetprocentní nárůsty. Těmto firmám by zlevnění peněz ČNB mohlo pomoci hned, ne až po koronakrizi,“ říká ekonom Petr Zahradník.
Peníze pro všechny
Centrální banky ani ta česká kruh do sebe zakousnuté nabídky a poptávky samy nerozetnou, pouhým snížením úroků nebo sypáním peněz už vůbec ne. Jejich hlavní příspěvek spočívá ve stabilizaci důvěry v systém. V silném, psychologicky působivém gestu, v jasném prohlášení: nebojte se, jsme tady, peněz bude dost, systém nenecháme padnout, takže až všechno skončí, můžete se o nás opřít a začít znovu naplno podnikat a konzumovat. To hlavní je teď na vládě, aby finančními injekcemi a výhodnými půjčkami pomohla udržet při životě co nejvíce efektivních firem. To platí nejen pro Česko, ale i pro zbytek virem napadeného světa.
„Dát každému pár tisíc dolarů, to je naprosto základní. Měly by se na tom podílet i firmy, které pomohou svým lidem přežít to nejhorší. Musíme zajistit, aby ty nejhorší důsledky, tedy to, že lidé nemají peníze, byly co nejvíce zmírněny,“ soudí ekonom Stiglitz, který v tom vidí základní rozdíl proti finanční pomoci skrze záchranu finančního sektoru v roce 2008. „Tehdy jsme dali spoustu peněz bankám a snížili úroky a pak čekali, že to přinese ekonomický růst. Devadesát procent těchto peněz ale zůstalo zase mezi těmi nejbohatšími. Toto je opačný postup, pomůže všem.“
Česká vláda, která formou úlev, rozšířeného ošetřovného či bezúročných půjček schválila finanční pomoc skoro každému, jde víceméně stiglitzovským směrem. „To je určitě dobře, vláda na to díky nízkému zadlužení má a může to dělat přímo z rozpočtu, nikoli formou firemních příspěvků, jak to doporučuje Stiglitz,“ soudí ekonom Zahradník. „Otázkou je, jak dlouho celá krize bude trvat, protože náklady na tuto aktivní hibernaci nebudou úplně malé.“
Ať už konec koronakrize přijde za tři, nebo za pět měsíců, jisté je, že změní nejen chování centrálních bank. Dá se počítat i s tím, že změní chování spotřebitelů a výrobců, kteří si budou muset zvyknout na to, že ekonomika bude nějakou dobu přivřena světu. Z hlediska českého hospodářství, které dvě desetiletí žije z výhod maximální otevřenosti, to může být něco jako malá revoluce. Centrální banka a vláda na to musejí být připraveny.
Dopad pandemie koronaviru na akciové trhy (údaje platné k 26. březnu 2020)
Zdroj: Bloomberg, BBC
Čínský pád Průmyslová výroba i maloobchodní prodej zažívají v pevninské Číně historický pokles. (meziroční změna v procentech)
Zdroj: Propočet MMF a Haver Analytics
Úkol ČNB spočívající v udržování cenové stability se doplňuje o úkol provádět měnovou politiku pomocí měnových obchodů na finančním trhu.
O autorovi| Petr Fischer, fischer@mf.cz
