Nóbl libanonské restaurace v Praze vznikly a zkrachovaly už, pokud vím, dvě. Jedna pobyla pár let ve Štěpánské a byla to pobočka známé londýnské Fakhreldine s týmž jídelníčkem a téměř londýnskými cenami. Nezachránil ji ani cenově snesitelný „business lunch“, na který Češi občas přišli ze zvědavosti, jen aby se nazítří vrátili ke spolehlivému obědu českému, pořád ještě za téměř polovinu. Dnes je tam irský pub. Druhá byla u řeky v Podolí a chodívaly tam podezřelé charaktery vypadající jako arabská mafie. Dnes je tam restaurace japonská. Obě se ukázaly být na tehdejší dobu předražené. Navíc byly asi příliš „průkopnické“ na tehdejší českou bohatnoucí klientelu, která si začínala teprve pomalu zvykat na Francii, Itálii a moderní „fusion“ (kombinaci několika národních kuchyní v jednom jídle), jaká se dnes zabydlela v předních pražských hotelích. Dnes už Praha dorostla i do japonské a thajské.
To jen tak stručná připomínka, jaký obrovský kus cesty české stravování ušlo a do jakých výšin vystoupilo za těch něco víc než patnáct let od dob, kdy se většina Pražanů musela spokojit se všudypřítomnými a víceméně stejnými kuchařskými výplody, kterým město navštěvující emigranti přezdívali „menu fix bolchévix“.
Libanonská kuchyně patří mezi několik hlavních skvostů světového kulinářství. Je produktem dlouholetého gastronomického soužití klasického Řecka, Byzance, Arábie, Persie, Turecka a Francie s nádechem židovským a arménským, provázeného podnikatelským géniem, elegancí, dlouho nepřerušovanou prosperitou a etnickou snášenlivostí. O té si už dnes lze povídat jen s nostalgií a můžeme oplakávat doby, které se nikdy nevrátí. Zůstala po ní už jen ta kuchyně. Žádné evropské tříchodové menu. Tradiční nefalšovaná libanonská bašta sestává z tuctu malých chuťovek, jimiž se člověk prochutnává zdlouhavě, rozvážně a s labužnickým pobrukováním.
My si ji v celé její gloriole můžeme vychutnat v restauraci, která v Praze prosperuje díky rozumným cenám a stálé a rostoucí klientele vzdělané a scestovalé mládeže, navrátivších se emigrantů a v Praze usazených cizinců. Karavanseráj, krčící se nenápadně naproti Mánesu a Žofínu, je i cestovní kanceláří nabízející dobrodužné cesty po Orientu. Ke specialitám čistě libanonským si přidala i pár indických a marocký kuskus. Je rájem pro milovníky jehněčího i pro mlsné vegetariány. Je tak mimořádná, že rádi oželíte bílé ubrusy, stříbrné příbory a křišťálové sklenice těch nóbl restaurací, jimž jste navykli, a po prvním soustu splynete s prostředím jednoduchým až asketickým. Zato se můžete odměnit opulencí dvanácti chodů za pět stovek na osobu a dobrým libanonským vínem za necelé čtyři.
Dejte si na to klidné tři hodiny. Jestliže jste nerezervovali, okolo sedmé se už neposadíte. Chcete-li si seriózně přijít na své, choďte na čtvrtou nebo pátou a nejlépe po celodenním půstu. Po prvním čtení jídelníčku byste mohli sice za něco málo víc než stovku propadnout čtyřchodovým předkrmovým kombinacím se jmény jako „Dieta harémových dívek“, „Z tábora beduínů“, či „Hostina levantského rolníka“. Nebo za necelé dvě stovky kombinaci hlavních chodů zvaných „Sultánova šperkovnice“, „Chlouba paši z Mosulu“, či „Trumf bagdádského chalífy“. Napoprvé proč ne, jste-li neznalí, nesmělí nebo spěcháte. Ale budete mít od každého chodu menší porce a mohlo by vám to připomínat všelijaké ty nesmyslné české „katovy šlehy“ či „rabínovy kapsy“, z nichž vám, jste-li gastronomičtí a lingvističtí puritáni, tolik běhá mráz po zádech.
Nespěcháte-li, začtěte se do jídelníčku plného dobrodružství. A prociťte si těch pár arabských názvů, jejichž ztělesnění na talíři byste si pak mohli i pochválit požehnáním „al chamdulila barak alaufik“. A nejezte to všechno najednou, vyžádejte si, aby se vám to podávalo postupně, a vychutnávejte to ještě teplé.
„Falafel“ je na drobečky pomletá cizrna splácnutá do tvaru kuličky nebo karbanátku prudce osmažená v hlubokém oleji a podává se teplá. Nejčastěji se k ní jí cizrnová kaše, rozemletá do sametova, promíchaná s kaší sezamovou a ochucená olivovým olejem, citronem a piniovými oříšky, zvaná „hommos“. Obohacením hommosu několika drobnými kousky pečeného a ještě teplého jehněčího dostanete „hommos lahme“. Ten se nabírá na placičky zvané „pita“, jenže ty jsou nejlepší čerstvě z pece vytažené nebo do křupava ohřáté. A to je jedna z mála věcí v restauraci Karavanseráj zanedbaných, takže lépe pochodíte s tenčími placičkami indickými zvanými „chapati“. Ty vám ostatně doporučí i dobře informovaný personál složený z „brigádnic“ – sličných usměvavých a bystrých studentek, samá sluníčka.
Následuje výběr křupavých pirožků, porůznu plněných a teplých. „Fatayer“ je špenátový, citronově nakyslý. „Sambusek lahmeh“ je plněný mletým a pestře, ale ne ostře okořeněným jehněčím, převládá v něm cibule, piniové oříšky, špetka římského kmínu a tuším v něm i mátu. Mátou promíchanou s lehkým ovčím sýrem je prochucený „sambusek jibneh“.
„Sojok“ (vyslovovaný sodžok) je totéž co turecký suçuk, jehněčí klobáska, poměrně pikantní, v Karavanseráji pokrájená na kolečka a podušená v delikátní sladkokyselé omáčce z rajčat, česneku a citronu.
„Babylonské kotletky“ (to už jsme v hlavních chodech) je porce tří jemných jehněčích kotletek, grilovaných do polopečena a podávaných s grilovaným celým rajčetem a celou cibulí. Žádným velkým přichucováním nezatížené, čisté lahodné jehněčí. Zde už – každý uzná – po půldruhé hodině pomalých předkrmů zasluhujeme druhou lahev libanonského červeného. „Kebab Kurdistan“ (druhý hlavní chod) je mleté jehněčí jemně ochucené, hádám, římským kmínem a mátou, plovoucí v pikantní rajčatovo-paprikové omáčce, podávané s půlkou pity, kterou si v ní můžete máčet.
Z dezertů zapíjených lehkým mátovým čajem (arabsky „nana“) těší indický rýžový nákyp zvaný „khir“ ochucený oříšky, hrozinkami a kardamonem a jinak též zvaný „Slzy chrámových tanečnic“. Nepřeslazený, jemný, snadné zažívání. Trochu ale rmoutí běžný medovník Marlenka, inzerovaný jako „podle staré rodinné arménské receptury“. Tady si zase ze mě někdo utáhl. Ale džbánek vody byl zadarmo a bez reptání.
Restaurace a čajovna Karavanseráj
Masarykovo nábřeží 22, Praha 1
telefon: 224 930 390
e-mail: filip@hedvabnastezka.cz
Otevřeno: Po–čt 10–23, Pá 10–24, So 12–24, Ne 12–22
Jídlo – 45/50, servis 19/20, prostředí 7/10, nápoje 8/10, value for money 10/10, celkem 88/100.
+ Kvalitní libanonská kuchyně střižená indickou, dobré levné libanonské víno, svižná a radostná obsluha
- jednoduché prostředí, nečerstvé placky
Výběr z jídelního lístku:
SAWDA [sauda] Pečená kuřecí játra ve speciální omáčce s česnekem a citronovou šťávou 89 Kč
KIBBEY MAKLI [kiby makli] Taštičky z těsta z jehněčího masa a bulguru plněné mletým jehněčím, cibulí a piniovými oříšky 89,– Kč Libanon
JAWANEH MESHWI [džauane mešui]) 180 g Grilovaná kuřecí křídla s česnekovou omáčkou 99 Kč
SULTÁNOVA ŠPERKOVNICE 350g Kousky jehněčího a kuřecího masa, mleté jehněčí libové maso, jehněčí kotletka, kuřecí prsa, kuřecí křídla, s cibulí a rajčetem. Připravováno na grilu 359 Kč Libanon
SHISH KEBAB [šiš kebab] 150 g Jehněčí špíz s rajčaty a cibulí, doprovázený pitou 195 Kč
JEHNĚČÍ BIRIYANI [birjany] 100 g Kousky jehněčího masa s cibulí a rýží kořeněnou hřebíčkem, kardamonem, skořicí, zázvorem a špetkou chilli 149 Kč
Výběr z nápojového listku:
Templářské sklepy Čejkovice
SAUVIGNON 0,1 l/0,75 l 24 Kč/179 Kč
IRSAY OLIVER 0,1 l/0,75 l 26 Kč/189 Kč
MODRÝ PORTUGAL 0,1 l/0,75 l 24 Kč/169 Kč ČR
CABERNET SAUVIGNON 0,1 l/0,75 l 27 Kč/195 Kč ČR
Libanon
PRIEURÉ KSARA ROUGE 0,75 l 379,– Kč
CHÂTEAU KSARA 2001 0,75 l 888,– Kč
plus: asi 50 nealkoholických nápojů, včetně ovocných džusů, čajů, jogurtového lassi, kompuči a několika druhů kávy
